Firemní blogy jedou – jak na ně?

Když jsem se rozhodoval o tom, zda napsat tento příspěvek, měl jsem trošku dilema. Psát blogpost o tom jak blogovat mi přišlo, jako nošení dříví do lesa. Navíc bych si mohl pěkně naběhnout a vyvolat u někoho pocit, že tady nějaký rádoby expert rozdává moudra světa. Tyto ambice rozhodně nemám, ale blogování a zejména firemní blogging je hodně zajímavé téma, tak proč neotevřít diskusi o tom jak ho dělat? Nebo ho dělat úspěšně.

Po boomu osobních blogů si marketingový potenciál bloggingu rychle uvědomují i firmy a snaží se ho uchopit jako nový komunikační kanál. Ti, kteří to myslí vážně, věnují firemním blogům již stejnou pozornost, jako webovým stránkám, přípravě komunikačních kampaní, prezentací nebo firemních materiálů. Otázka zní, proč? Proč je někdo ochotný investovat čas, úsilí a peníze do toho, aby se pustil na tenký led komunikace ve virtuálním světě a snažil se tam někoho oslovit? Odpověď zní: protože právě tam se nachází cílové skupiny a tohle je jedna z forem jak vyhledávají a sdílí informace.

Hodně firem si při rozhodování zda si zařídit firemní blog pokládá otázku: K čemu to bude? Koho zajímá čím se tady denně potýkáme a bude to vůbec někdo číst? A co je důležitější – pomůže nám to zvýšit prodej? Ač se to nezdá, může. Blog má totiž sílu dodat firmě tak často scházející lidskou tvář. Na rozdíl od jiných forem firemní komunikace, jako např. webové stránky, tiskoviny, powerpointové prezentace nebo jakékoliv jiné firemní materiály, které se musí řídit striktními korporátními předpisy a chtě nechtě z nich čiší neosobitnost firmy, oslovuje čtenáře – cílovou skupinu jazykem, který je jim blízký a nezřídka přináší informace, které by se návštěvník z oficiálních zdrojů nedozvěděl. Firemní blog má tu moc vtáhnout čtenáře do dění firmy tím, že umožní pohled pod pokličku, nabídne nové, zajímavé, mnohdy zatím neveřejné informace a to jazykem, který neprošel cenzurou právního a marketingového oddělení a tedy zní jasně, upřímně a autenticky. To jsou důvody, proč se pak čtenáři vracejí, proč mají zájem získávat nové informace a diskutovat. Tak vzniká komunita se stejnými zájmy, potřebami a již s určitým, často pozitivním vztahem k firmě.

Tolik teorie, ale jak ji realizovat v praxi? I tady existuje několik pravidel, které se vyplatí dodržovat:

Vyberte autora a dejte mu volnost. Blog je především deník a ne firemní komuniké. Musí působit přirozeně, nenuceně, autenticky. Čím víc lidí schvaluje obsah, tím víc se blog stává formálnějším a neosobnějším. Další otázkou je, kdo by měl být autorem blogu. Je to ředitel nebo někdo z řadových zaměstnanců? Podle průzkumů nejdůvěryhodnějším zdrojem firemních informací nejsou ředitelé, nýbrž „běžní smrtelníci“ z řad zaměstnanců. Lidi, kteří jsou schopni psát čtivě a lidsky, jazykem čtenářů.

Nepřetržitě aktualizujte obsah. Typický návštěvník internetových stránek se během 3 vteřin rozhodne, zda na stránkách zůstane, nebo je opustí. Aby se čtenáři na stránky vraceli, musí blog žít, musí být pořád aktuální a přinášet jedinečný obsah. Zaměřte se oblasti, které jsou blízké vašemu působení, přinášejte čtenářům informace ze zákulisí, poodhalte plány, vzdělávejte je. Několik příspěvků týdenně je minimum.

Tvořte diskusi. Umožněte čtenářům reagovat na vaše příspěvky, vybízejte je k reakcím a podněcujte diskusi. Jen tak získáte zpětnou vazbu. Kredibilita blogu je přímo úměrná velikosti komunitě, která se k ní pravidelně vrací a diskutuje na ní. Nezřídka se stává že čtenáři přichází zejména kvůli možnosti diskutovat o odborných tématech než kvůli novým článkům.