Uvažujeme o dalším retroseriálu

Podzimní schéma ČT1 obsahuje třikrát týdně seriál – v pondělí Zdivočelou zemi, ve středu nový seriál Ententýky a v pátek Vyprávěj. Jsou seriály cíleně základem vašeho podzimního programu?

Původní česká dramatická tvorba obecně patří k pilířům programu ČT. To, že se sešly takto tři originální seriály a dva povídkové cykly – „Okno do hřbitova“ a „Ach, ty vraždy“, je důsledek programové vize, která staví na tradici, pestrosti a silných lidských příbězích. ČT navíc už příští týden vysílá první díl mysteriózní detektivky Ztracená brána a na podzim diváci uvidí také pětidílný premiérový cyklus Trapasy a šest nových televizních filmů. Když sleduji BBC nebo ARD 1, je vidět, že divácký hlad po kvalitní seriálové tvorbě je v současnosti i v zahraničí prakticky neukojitelný a že ČT hraje a musí hrát v této oblasti silnou roli. Ale podzim v ČT nebude jen o seriálech, nýbrž i poznání, zábavě a filmových vzpomínkách.

Do vysílání teď půjde poslední řada seriálu Vyprávěj, líčící osudy po roce 1989. Už víte, co ve vysílání ČT1 seriál Vyprávěj po jeho skončení nahradí?

Seriál „Vyprávěj“ bude mít ještě 38 dílů a skončí příští rok v červnu, takže si jej diváci ještě hodně užijí. Na stole kreativních producentů leží několik zajímavých seriálových projektů.  Některé seriály se už točí, nebo jsou v postprodukci, jako je Sanitka 2. Není žádným tajemstvím, že Sanitka 2 je jedním z adeptů do podzimního vysílání 2013. Co bude dál, by bylo předčasné uvádět.

Přemýšlíte tedy stylem: skončí nám Vyprávěj, budeme chtít zařadit další nový seriál? Znamená to, že proporce seriálů ve vysílání ČT1 se do budoucna nezmění?

Seriálová tvorba potřebuje dlouhodobou stabilní strategii a tu jí nyní dáváme. Uvažuje se o novém velmi originálním retroseriálu, natáčí se dva detektivní cykly a smyslem je vytvořit ikonickou postavu policisty, který by si získal srdce podobně jako Rada Vacátko z Hříšných lidí města pražského. Studují se náměty na seriály reflektující českou společnost a rovněž komediální cykly, kterých je v současnosti velmi málo. ČT nebude rozjíždět nekonečné cykly seriálů, ale velmi silné série postavené na původní myšlence. Tak nyní natáčí Robert Sedláček historický cyklus České století a Tereza Vrábelová Nevinné lži. Oboje má osm dílů. Jan Štern zase vytváří cyklus televizních filmů na motivy slavných divadelních her. Proto námětů na seriály je ve hře víc. Smyslem veřejné služby není mít jednu až dvě značky a ty recyklovat, nýbrž pestrý program postavený na silné myšlence. I proto se Vyprávěj, ačkoliv je velmi úspěšným seriálem, nestane nekonečnou telenovelou, ale děj seriálu se uzavře v roce 2002.

A uvažujete i o větším využití zpravodajských rešerší a informačního zázemí ze svých pořadů vzniklých na základě skutečných událostí. Něco ve stylu Expozitury?

Takový počin můžete udělat ve chvíli, kdy máte autora, který má přístup k silným příběhům a umí je napsat. V tomto ohledu byla Expozitura bez pochyby výjimečným projektem. Podobnou cestou chceme jít při práci na kriminálních a detektivních seriálech. Pro ČT je velmi důležité natáčet seriály o reálném životě.

K tradici, kterou jste v úvodu zmiňoval, patří i pořad Bakaláři. Na podzim jste se jej rozhodli uvést hned dvakrát týdně v hlavním vysílacím čase, což se může zdát překvapivé. Co vás k tomu vedlo?

Ano, Bakaláři jsou jedna z ikon televizního vysílání v naší zemi. Kdo by neznal brýle položené na stole a Vladimíra Menšíka jako průvodce. My budeme vysílat výběr těch Nejlepších Bakalářů z novější éry. Bakaláři jsou ikonické ze dvou důvodů: zaprvé v nich jsou ty nejlepší zážitky lidí v této zemi a zadruhé se na nich podíleli ti nejlepší herci a režiséři. Proto úterní díly jsme seřadili tak, že jsou to tři povídky s jednou hereckou hvězdou a ve čtvrtek je spojnicí téma. Bakalářům byla v minulosti věnována obrovská péče, představují určitou formu vztahu televize s divákem a tento koncept by měla ČT dále rozvíjet.

Jak vůbec chcete pracovat s archivními nahrávkami z hlediska jejich podílu na celkovém vysílání?

Ne vše, co se v televizi natočilo, patří do zlatého fondu, ale pořady, které v něm jsou, nestárnou a skutečně jsou kulturním dědictvím. Nechceme archív používat bez strategie a koncepce tak, že do něj sáhneme, jen když nebude co do programu. Ze starších pořadů, a tím myslím pořady až 30 let staré, chceme vytahovat nezapomenutelné scénky nebo počiny a dávat je do nového kontextu. Zároveň o víkendu dopoledne i odpoledne ČT připomíná kvalitní dramatickou tvorbu, později večer detektivky. Ani Bakaláře jsme otrocky nevzali a nedali jsme je zpátky do vysílání. Snažíme se ale také vytvářet věci, které by mohly do zlatého fondu zapadnout. Proto na ČT2 rozjíždíme projekty Na Stojáka nebo Na Forbíně, proto sázíme na seriály jako Zdivočelá země, o kterém si myslíme, že má hodnotu pro budoucnost.

Pořad Na Stojáka a pořad s Tomášem Matonohou Na Forbíně s TM budete vysílat na Dvojce. Proč jste se nerozhodli dát alespoň jeden z těchto pořadů do prime-time na ČT1?

ČT nemá něco jako „prémiový program“, kde má dražší reklamu. Je to veřejná služba. Rozdíl mezi Jedničkou a Dvojkou je pouze v jejich zaměření, filozofii. Jednička už není hlavním programem v tom smyslu, že do něj budou směřovat veškeré investice, zábava a novinky. A Dvojka už zase není jen doplňkovým kanálem, na kterém se bude jako v minulosti odehrávat tzv. nudnější část veřejné služby. Vnímáme, že program má být atraktivní komplexně, veřejná služba se má odehrávat na obou kanálech, ale v různých formách a pro různé divácké skupiny tak, aby se doplňovala. Jednička bude pro rodinu, přátelskou atmosféru, ale stále pro přemýšlivějšího, konzervativnějšího a v určité části dne staršího diváka. Zároveň by tam měl být program, který dokáže stmelit rodinu. Dvojku stavíme jako program, který si bude všímat nových trendů, nově vzniklých diváckých skupin se specifickým vkusem. Pro ně jsme vymysleli koncept prime-time exclusive, kde nabízíme na jedné straně exkluzivní zábavu a seriály, dokumentární cykly, operu, koncerty a divadlo. Končí situace, kdy vše zábavné bylo na Jedničce a Dvojka byla s nadsázkou řečeno intelektuální ghetto.

Nepočítáte tedy s průniky diváckých skupin na ČT1 a ČT2?

Snažíme se, aby byly co nejmenší. Nejde to nikdy udělat úplně, protože veřejná služba má nějaké poslání a program cílený na poznání se tak lehce někde překryje. Snažíme se, aby proti sobě žánrově nešly dokument s dokumentem, film s filmem, seriál se seriálem, pořad na mladšího diváka na dvou programech atp. Programová skladba se musí v digitálním světě dělat cíleně a racionálně, zvlášť když vaše pořady musejí přinášet nadhodnotu a nemají primárně bavit.

Hraje v programování ČT2 nějakou roli to, že je to jeden ze dvou kanálů, na kterém má ČT povoleno – i když omezeně – vysílat reklamu?

Vliv to nemá. Nechci, aby to vyznělo jako neúcta, že ČT nechce vydělávat peníze, protože reklama je vázaná na fond kultury, ze kterého se financují bohulibé projekty. Duch zákona ale byl, aby se vydělal určitý obnos do toho fondu, aniž by se ČT uchýlila od svého poslání a komercionalizoval se program ČT2. Vyvíjíme tedy program ČT2 podle kritérií televize veřejné služby, ale zároveň nejsme proti tomu, aby se na něj dívalo víc lidí. Dělat chytrý program a zvyšovat mu sledovanost je nejlepší veřejná služba. Není to ale primárně kvůli získávání peněz nebo sledovanosti, ale kvůli tomu, že veřejná služba si potřebuje ve společnosti, která má dnes mnohem větší televizní nabídku, najít přesné místo.

V podzimním podvečerním vysílání ČT1 se objevuje nový pořad Můžeme dál?. Z popisu se zdá, že půjde o typ lifestylového pořadu. Chtěli jste záměrně do podvečera takový pořad, který by mohl být konkurenceschopný lifestylovému Prostřeno na Prima family?

Řekl bych, že Prostřeno je jiný formát lifestylu. „Můžeme dál?“ je soutěž a ta jako taková je součástí vzdělávání. Nejde primárně o peníze nebo o zážitky. Snažili jsme se spojit potřebu českých diváků podívat se, jak se v naší zemi žije, jak lidé reagují na některé autentické nepřipravené situace. Nazvali jsme to českou odyseou, protože budeme představovat různá místa naší země a lidé zde budou soutěžit. Je tady velký zájem o nepřipravené pořady typu reality, které jsou ale v ČT dělané velmi silně veřejnoprávní rovinou. Záleží na tom, jak to uděláte a s jakým cílem.

Bude tedy i do budoucna patřit podvečer na ČT1 soutěžním a vzdělávacím pořadům?

O budoucnosti se takto příliš mluvit nedá. Oba dva programy procházejí vnitřní transformací a když zahájíte takovou transformaci, je logické, že reagujete na určitá divácká očekávání a ta se mohou měnit. Nemůžeme teď říci, že konkrétní  čas budeme věnovat konkrétnímu pořadu. Třeba zjistíme, že se proměnilo spektrum diváků, kteří v určitých časech zůstávají u televize a budeme se muset přizpůsobit. Vzdělávací pořady a soutěže budou mít vždy v ČT své místo, ale nemůžeme říci, že to bude pravidelně v 18:30. Jejich podíl se ale nebude snižovat a dokonce můžeme mluvit i o tom, že nějaká forma soutěží by mohla být i na ČT2. Ale v nejbližších měsících se na ČT1 bude v podvečer soutěžit.

Nakolik bude pro ČT2 změnou ve struktuře vysílání, že se její dětské pořady přesunou na nový připravovaný kanál ČT3?

Ještě před rokem dětské vysílání na ČT2 nebylo, takže jeho historie není tak hluboká. Vytvoření dětského kanálu ale přispěje k jasné profilaci programů ČT. Dvojce umožní, aby se konečně plně dotvořila. Ještě nedávno vysílala zpravodajství, sportovní přenosy a hodně reprízovala pořady z ČT1. Časy, které měla ČT2 pro dětské vysílání, tak potřebuje k žánrovému dotvoření, aby byla kompaktní a byla dokumentárně zábavním, filmovým a seriálovým programem s důrazem na vysílání pro menšiny a alternativní podoby lidského života. Jednička naproti tomu bude zábavně-vzdělávacím programem. Měla by být pro diváky střední a starší generace, kdežto dvojka pro výběrového a náročnějšího diváka, kde si generace budou nalézat pořady z hlediska jednotlivých pořadů, nikoli kontinuálního sledování. Dětský program bude logicky pro děti a mládež v širším smyslu, a vytvoří alternativu nejen ke komerci, ale i k dalším programům včetně internetu.

Dvojka tedy bude kanálem pro všechny generace?

V prime-time bude cílit primárně na všechny, ale její pořady jsou výběrovější a cílenější. Na Stojáka bude mít určitě mladší publikum než Hitparáda archivní zábavy.

Vzhledem k tradici, o které mluvíte, se nabízí otázka, zda nebudete chtít využít nějaké starší značky televizního pořadu a na obrazovce ji oprášit – přinést jakési retro, jak to např. udělala TV Barrandov s Barrandovským Videostopem.

ČT čeká příští rok velká událost – 60 let od vzniku Československé televize. Nemohu nic víc prozrazovat, ale v duchu oné tradice vznikne několik projektů, které diváky překvapí a pobaví. Chystáme i pořady, které atraktivní formou ukáží, co nejlepší v Československé a v České televizi vzniklo. Třeba vznikne i revival pořad, ale ne v retro stylu, ale v novém pojetí.