Nechci v mediálních radách politické agenty

Z pozice dlouholetého komentátora hlavního celostátního zpravodajského deníku jste se posunul do politiky. Volební výsledky vynesly hnutí ANO!, za které jste kandidoval, do parlamentu, a vy jste se stal předsedou sněmovního Volebního výboru, pod který spadá i mediální problematika. To je dost zásadní změna. Jak ji vnímáte?

Byl to můj cíl. Jako novinář jsem viděl, že bez nějaké síly není možná reforma politického systému. Proto jsem do politiky šel. Samozřejmě, že jsem zvažoval, jestli na to mám a co bych přesně mohl dělat. Vyšlo mi, že kdybychom byli úspěšní, tak bych o funkci ve výboru, který se věnuje médiím, měl zájem. Říkal jsem to i kolegům v MF Dnes, když jsem se s nimi loučil. Ale nesmíme zapomínat, jaká byla situace ANO!, když jsem toto všechno zvažoval. Její popularita byla pod hranicí statistické chyby. Věřím, že v této funkci mohu uplatnit to, co jsem se za více než dvacet let v médiích naučil. Myslím si, že je lepší, když ve výboru sedí někdo, kdo médiím rozumí, než někdo, kdo je profesionální politik, ale neví, o co běží.

Předvolební program hnutí ANO ale zmiňoval v otázce médií pouze záměr rozšířit pravomoci NKÚ i na veřejnoprávní média.

Pokud jde o rozšíření působnosti NKÚ, to platí. Volební program se ale orientoval na palčivá a nejdůležitější témata. Dnes si všichni myslí, že televize je v krizi a dokážou to posoudit, protože se na televizi dívají. Je to jako s fotbalem, kterému taky všichni rozumíme. Ve skutečnosti jsou televize a rozhlas instituce, které mají velký rozpočet, jakž takž fungují, vytvářejí produkt, který se lidem z velké části líbí. I když si myslím, že by jejich produkce mohla být kvalitnější, tak to není tak palčivá věc, která by měla být v předvolebním programu.

Co byste tedy chtěl jakožto předseda výboru se zodpovědností i za média prosadit?

V první fázi by měl výbor a rady spolupracovat s vedením televize a rozhlasu tak, aby se výrazně zkvalitnily výstupy, a to jak ve zpravodajství, tak v hrané a dokumentární tvorbě. Vyjasnit se také musí napjaté pracovní vztahy. V druhé fázi bych rád  pomohl připravit novelu zákona o televizním a rozhlasovém vysílání. Současné fungování politiků a rad není dobré, dochází k vzájemnému ovlivňování. Po vzájemné diskusi bychom měli zvolit nový model, ať už inspirovaný zkušenostmi z Francie, Německa nebo Belgie. Na základě výběru modelu vytvoříme zákon, který zabrání politizaci televize. Chci, aby se členové Rady ČT a Rady ČRo nevolili podle stranického klíče jako doposud.

Budete tedy usilovat o to, aby volba členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu neprocházela schvalováním v Poslanecké sněmovně? Protože to je jeden z hlavních problémů, který vytváří závislost členů rad na politických stranách.

Jedna z možností je, že by zástupci do rad byli přímo vysílání jednotlivými institucemi – kulturními, zájmovými, vědeckými atp. Druhou možností je, že by se o volbu členů rad dělili prezident, Sněmovna a Senát. Třetí možností je, že zůstane volba Sněmovnou – na tom není nic špatného, občané volí poslance jako své zástupce a není důvod, aby Sněmovna apriori nevolila členy rady. Mechanismus musí být ale nastavený tak, že po zvolení budou členové rad zcela uchráněni před politickými vlivy a tlaky. Nesmí se stát, že budou jako dřív voleni trafikanti a agenti politických stran. Jak to přesně udělat, teď nevím, ale je potřeba o tom diskutovat a znát zkušenosti ze zahraničí.

Teoreticky by to zřejmě pomohlo, ale opravdu si myslíte si, že politici se budou chtít zříci kontroly nad volbou členů rady? O volbě do rad veřejnoprávních médií se mluví už dvacet let, ale nikam se to příliš neposunulo.

To vím. Ale myslím si, že atmosféra se změnila. Změnila se tím, že se do sněmovny dostalo hnutí ANO, které to skutečně chce změnit. Nelze samozřejmě dopředu říci, že se to podaří, ale věřím, že ta možnost je mnohem větší než kdykoli předtím za posledních dvacet let.

Kdy odhadujete, že by se změny v zákoně mohly prosadit?

Máme na to čas, není to věc, která by hořela. Teď jsou z hlediska legislativy jiné priority. Na druhou stranu nechci to dlouho odkládat. Máme čas na důkladnou diskusi, abychom připravili perfektní zákon.

Zmínil jste, že byste si od České televize představoval kvalitnější produkci. Jste s nabídkou ČT nespokojený?

Jestliže téměř sedm miliard korun na chod televize pochází z koncesionářských poplatků, tak televize je povinná poskytnout produkt v absolutně vysoké kvalitě. Zpravodajství by mělo být hlubší, mělo by víc vysvětlovat a neměly by se v něm objevovat běžné mediální fámy. Redaktoři by měli mít úroveň vystupování, vzdělání a chování jednoznačně rozpoznatelného od chování lidí z komerčních televizí. Pokud jde o vlastní tvorbu, tak je otázkou, proč televize vynakládá velké prostředky na to, že si kupuje externí tvůrce. Nevím, jestli je to podle zcela jasných pravidel, a myslím si, že televize by mohla víc využívat svých vlastních tvůrců.

Se změnou vlády se v našem prostředí hned spekuluje, jak taková změna ovlivní postavení vedení veřejnoprávních médií. Zaznamenal jste v parlamentu názory, které by naznačovaly, že by teď mělo dojít k obměně managementu veřejnoprávních médií?

Existuje složitá cesta k obměně managementu České televize nebo Českého rozhlasu. Sněmovna by musela dvakrát neschválit výroční zprávu (Pokud Sněmovna dvakrát neschválí výroční zprávu ČT/ČRo o hospodaření nebo výroční zprávu o činnosti ČT/ČRo, odvolá tím Radu ČT/ČRo. Rada ze zákona volí a odvolává generálního ředitele ČT/ČRo – pozn. red.). To úplně nevylučuju, ale kromě toho, že se tato fáma nějakým způsobem donesla k Petru Dvořákovi, tak její původ neznám. Petr Dvořák si podle mého názoru začal nešťastně najímat lobbisty, aby nás přesvědčili, ať výroční zprávu schválíme. Výroční zprávou o hospodaření ČT v roce 2012 jsme se na výboru zabývali až teď, protože se rozpadla předchozí Sněmovna. Zaznělo tam několik výtek, ale žádná z nich nebyla zásadní.

Projednávání výroční zprávy jste ukončili odsouhlaseným doporučením Poslanecké sněmovně, aby výroční zprávu schválila. Očekáváte, že by mohly při jejím schvalování nastat nějaké problémy? (Výroční zprávu o hospodaření ČT má Poslanecká sněmovna projednávat na zasedání, které začalo v úterý 4. února – pozn. red.)

Pokud jde o zprávu za rok 2012, tak by problém ani neměl nastat. Je to opravdu hluboká minulost. My se budeme zabývat zprávou za rok 2013 a tam nevylučuju, že naše otázky a touha dozvědět se o hospodaření víc, bude větší. Znovu ale říkám, že k pochybnostem o neschválení spíš nešťastně přispěl Petr Dvořák. Pokud si tedy doopravdy lobbisty najal. (O tom, že si Petr Dvořák zaplatil lobbisty, aby pomohli ve Sněmovně protlačit výroční zprávu, informovaly Lidové noviny – pozn. red.) Podle mých informací to pravda je.

Vedle otázky provázanosti rad veřejnoprávních médií s politickými stranami, je rovněž otázkou také regulace vlastnictví, resp. míra mediální koncentrace. Dočkáme se legislativních úprav v této oblasti?

Pod vlivem toho, že čeští bohatí lidé nakupují média, má veřejnost právem obavy z koncentrace mediální moci. Určitě je možné navrhnout zákon, který koncentraci omezí. Není ale možné navrhnout zákon, který by bohatým lidem zakazoval kupovat média. Podle mého názoru má už v současnosti Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) dost prostředků k tomu, aby zabránil vytvoření mediálního monopolu. Ale pokud je veřejná poptávka po nějakém zpřísnění, tak bych byl pro.

Hnutí ANO by s takovým návrhem přišlo? Vždyť jeho předseda Andrej Babiš byl hlavním loňským nákupčím v českých médiích. To je možný střet zájmů.

Střet zájmů osobně nevidím, pokud Andrej Babiš nebude ovlivňovat obsah médií, což zatím nedělá. Kdyby začal stejně jako Berlusconi v Itálii obsah ovlivňovat, tak by o střet zájmů šlo. Jako občana a předsedu volebního výboru by se mě ale dotklo, kdyby někdo získal skutečně mediální monopol. Tím mám na mysli významnou tržní sílu, kdyby došlo k pokřivení konkurence. To se zcela očividně neděje.

Vy sám se necítíte pod tlakem, abyste návrhy v mediální legislativě ovlivňoval ve prospěch Andreje Babiše? Nebo aby Vaším prostřednictvím byli ovlivňování členové mediálních rad?

Zatím mi nikdo nic neříkal, ani nevytýkal. Samozřejmě, že teoreticky je to možné, ale do politiky jsme šli s tím, že budeme prosazovat věcné cíle a zlepšíme kulturu politiky. Politické působení na rady a veřejnoprávní média je jeden z největších nešvarů, které tady vidím. Kdybych se k tomu uchýlil, tak bych úplně vetoval to, proč jsem do politiky šel.

Volební výbor zatím zasedal jen několikrát. Jak uvnitř výboru vnímáte atmosféru a rozložení názorů jednotlivých členů? Očekáváte, že bude názorově nesourodý, nebo že v něm bude převládat shoda?

Vzhledem k tomu, že ve výboru zasedají poměrně silné postavy jako Vítězslav Jandák (ČSSD), Daniel Korte (TOP 09), Roman Sklenák (ČSSD) či Zbyněk Stanjura (ODS), tak jistě je a bude prostor pro velké ideologické napětí. Když jsme ale projednávali zprávu televize a rozhlasu o hospodaření, tak jednání byla velice věcná a myslím, že ve výboru panovala i shoda. Funkčnost výboru se teprve ukáže. Uvidíme teď při projednávání možných kandidátů do Rady ČT a do Rady ČRo (V průběhu letošního jara musí Sněmovna obměnit šest členů Rady ČT a tři členy Rady ČRo. Nominace byly volebnímu výboru zasílány do 31.1. 2014 – pozn. red.). Pokud se shodneme na tom, co prosazuji – aby členové rad byli morálně bezúhonní odborníci, a ne političtí trafikanti – tak výbor bude pracovat. Pokud se na tom neshodneme, tak to bude problém.