Regionální tisk bude žít déle než jiné noviny

Ve vedení Vltava-Labe-Press jste pátým rokem, přičemž poslední rok byl pro celou skupinu významný z hlediska celkového dopadu VLP na trhu. Z mediálního domu, který byl již mnohými zatracován, se pasovské aktivity v Česku postupně dostaly na pozici druhé nejsilnější vydavatelské skupiny. To je důvod k odchodu?

Důvodů je několik. Pragmatických i pocitových. Čas nezastavíte a jsem přesvědčena, že rozumní lidé, jejichž věk osciluje okolo šedesátky, již nemají v tak náročné a zodpovědné pozici co dělat. Škodí tím sobě i firmě. Buď si to uvědomí sami, nebo budou útrpně čekat, až je majitel vyhodí. Já si to uvědomuji, respektive jsem musela majitele o tom přesvědčovat. Proto jsme také v zimě jednali s panem Skopalíkem, aby po ukončení svého téměř čtrnáctiletého angažmá u Bauerů naše řady posílil jako člen představenstva s tím, že od léta převezme i funkci generálního ředitele. Nejedná se tedy o žádnou „ruck zuck“ akci, ale o promyšlený plánovaný krok.

Předsedkyní představenstva VLP však zůstáváte, přestože dosud vždy ve vašem vydavatelství byly obě pozice kumulované…

Nejsme domem s padesáti zaměstnanci a jedním vydávaným titulem. Naše aktivity se za uplynulé čtyři roky zásadně rozšířily, založili či jsme získali nové společnosti, ovšem takové, které si mohou vzájemně pomoci, respektive jejich dosavadní podnikání posílit. Nejzásadnějšími akvizicemi byly samozřejmě Česká distribuční a Sanoma. Veškerou strategii řídí představenstvo VLP, které musí znát historii skupiny, ale zároveň vidět i nové možnosti. Proto jsem se s pasovskými majiteli dohodla ještě na dočasném i operativním řízení skupiny, než všechny „střípky“ do sebe zapadnou.

Bývalá Sanoma, dnes Astrosat Media, posílila časopiseckou část, a tím i celkové postavení skupiny VLP na trhu, která se dlouhodobě profilovala hlavně na deníkovém trhu. Znamená to novou orientaci z regionálních deníků spíše na časopisy?

V žádném případě. Regionální deníky jsou naším základem. Manželky a milenky můžete střídat, děti jsou jen jedny. V regionech mimo Prahu jsme nezastupitelní. V každém z nich jsme i největším zaměstnavatelem lidí v médiích, v každém okrese máme svou kamennou redakci, obchodníky a distribuční pracovníky. Jsme kontaktním místem pro čtenáře, kteří nám věří, znají nás. V žádných novinách nenajdete tolik prostoru pro komunální politiku, pozitivní příklady úspěchů jednotlivců daného okresu či kraje. Cítíme se spoluzodpovědni za rozvoj regionů. To se však „okolo Václaváku“ vysvětluje těžce, pro mnohé tzv. experty končí svět s přeškrtnutou cedulí Praha. Pro nás začíná. Za ní totiž žije devět desetin národa…

Je o vás známo, že na regiony nedáte dopustit, jste z jižních Čech. Proto ta kritika pragocentrismu?

Nejenže „jsem z jižních Čech“, já jsem Jihočech, v Českých Budějovicích jsem se narodila a žiji. V regionálním deníku jsem v roce 1975 začínala jako elév a v roce 1991 jsme byli jako jihočeská krajská redakce prvním stavebním kamenem pasovského angažmá v Čechách. Vím, jakou sílu i odpovědnost mají regionální deníky. To musíte však uvnitř sebe cítit, pocit nelze naučit. A být o správnosti přesvědčen.

To zní možná příliš tradicionalisticky. Svět je díky online kanálům otevřen, mediální domy sledují spíše reálné uživatele jejich webových produktů a aplikací…

On-line prostředí nepodceňujeme, 1,4 milionu reálných uživatelů měsíčně webu denik.cz je dostatečným důkazem. Ale také nepřeceňujeme. Určitě nevyhodíme desítky milionů jen na základě hezké prezentace a anglicismy prošpikovaného povídaní o vizích. Vizionářů jsou plné blázince, vydavatelství je rozum a cit. A pro regionálního vydavatele s celostátním dopadem platí dvojnásob. V Evropě nenajdete nikoho, kdo má unikátní noviny v každém okrese a zároveň pokrývá celý stát.

V loňském roce opustily zahraniční vydavatelské domy republiku a majiteli se stali podnikatelé. Jak tuto změnu vnímáte?

Je úplně jedno, kdo je majitelem, rozhodující je, jaké má záměry a jaký si zvolí management. Je-li obojí tzv. nevydavatelské, čekají ho jenom problémy, a tudíž ekonomické rozčarování. Okolo této branže se pohybuje mnoho rádoby odborníků, kteří neznalému podsouvají nutnost různých průzkumů, analýz, redakčních a inzertních systémů, soutěží na klíč a jiných „dobrých rad za dobré peníze“. Neznáte-li materii, skáčete na špek a pak se nestačíte divit – neprodali jste ani o jedny noviny navíc, ale finanční náklady pěkně nabobtnaly.

A co Pasovští? Chytají se po třiadvaceti letech republiku opustit a angažmá prodat? Z těch původních zahraničních vlastníků deníků zůstali jako jediní...

Mě se ptejte, zda chci prodat své hodinky a odpovím vám. Moje vydavatelství není.

Přesto by s vámi, která s nimi prožila tolik let, pravděpodobně situaci konzultovali…

Pravděpodobně.

Takže?

Chcete moje hodinky? Ale vážně: zodpovědný management je placen za práci, nikoli za teoretizování „zda, kdy, kdo“. Nás spíše trápí, že zásah ČNB ve vztahu euro – koruna nám zdražil nákup papíru do tiskáren, protože v republice výrobce novinového papíru není. Unie vydavatelů také iniciovala přeřazení novin a časopisů do chystané třetí sazby DPH, abychom nebyli nuceni vzhledem k dražšímu papíru upravovat cenu novin pro čtenáře. Tato iniciativa však neprošla. Snažíme se být stále nejlevnějšími novinami, protože známe možnosti našeho regionálního čtenáře a jsme pyšní, že máme nejvíce předplatitelů ze všech novin a časopisů, ovšem podobné zásahy nám nepomáhají. My žádné dotace z jiného našeho oboru podnikání nemáme, aby nám to bylo jedno. A chceme-li udržet pracovní místa pro všech našich takřka 1500 zaměstnanců zejména v regionech a poskytovat seriózní informace čtenáři z jeho okolí, nejedná se o žádnou rozpustilou čtverylku. Což si nevykládejte jako poplakávaní, ale jako reálné zhodnocení stavu. Přesto jsem absolutně přesvědčena o potřebnosti regionálního tisku a jeho budoucnosti. Jistě bude delší než jiných novin.

Podle vás tedy print přežije?

Přežije jeden bulvár, jeden celostátní seriózní deník a regionální print. Když se ovšem každý z nich bude držet svého a nebude si hrát na něco, co není a ani neumí.

-mav-