Mediálnímu byznysu chybí blízkost k realitě

Manažer internetové společnosti Seznam.cz Tomáš Pergler se po deseti letech práce v médiích zapojil do projektu společnosti Vodafone Rok jinak. Ten dává šanci odborníkům z byznysu a státní správy, aby strávili svůj čas prací pro neziskovou organizaci, kterou si sami vyberou. Jak práci v současném mediálním byznysu vidí člověk, který se vydal pracovat do neziskového sektoru?

Než jste se připojil do projektu Rok jinak, pracoval jste v internetové společnosti Seznam.cz. Práce v médiích je specifická, časově i psychicky náročná. To byl hlavní důvod proto, že jste se rozhodl vstoupit do projektu Rok jinak?

Už jsem si před pěti lety vyzkoušel, jaké to je změnit na chvíli prostředí. Tenkrát jsme byli v Krkonoších a pomáhali tátovi s penzionem. Když se ohlídnu zpátky, tak se to snadno shrne jako Seznam-hory-Seznam. Tím nesnižuju věci, které se povedly v Seznamu, mám k té firmě silný vztah, jen se to líp shrnuje jedním slovem než množstvím konkrétních projektů. Posledních několik let jsem při dojíždění do práce po D5 koukal na billboard Roku jinak a říkal si, že změnit prostředí a ještě někde pomáhat je fajn a že na to třeba jednou seberu odvahu.

Jedním z důvodů byla také rodina – mám tři malé děti a fajn ženu. Poslední roky jsem trávil hodně času v práci, ale to hlavní bylo, že jsem pak na práci myslel hodně i doma. Teď, když jsem doma fyzicky, tak jsem doma i mentálně.

Pokud srovnáte náplň práce v Seznamu a práci, kterou jste zastával v projektu Rok jinak, kdy jste se připojil do obecně prospěšné společnosti Dobromysl, jaké jsou největší rozdíly?

Největší rozdíly vidím v tom, že teď na jednu stranu hlídám priority, co bychom měli dělat na věcech, které souvisí s mým projektem, na druhou stranu také házím tou lopatou. Nezdá se to, ale ten rozdíl je pro mě velký v tom, že musím sám sobě přepínat mezi rolemi. Když házíte lopatou, tak zároveň nehlídáte prioritu. Druhý velký rozdíl je ve vyjednávání. Jsem zvyklý vyjednávat s lidmi/firmami, kteří mají chuť a motivaci se dohodnout – koneckonců proto na to jednání šli. Když děláte fundraising pro neziskovku, máte chuť se dohodnout vy, ale ta druhá strana se buď ustrne, nebo ne. Snažím se v přípravě na taková jednání hledat, co by mohlo být přínosem pro tu druhou stranu a poslouchat, jaké věci zazní v jednání a na těch stavět.

A pokud jde o porovnání „radosti z práce“ nebo „pocitu užitečnosti“? Co Vám nová práce dává a bere?

Když jsem šel do Roku jinak, tak jsem si říkal, že bude fajn pomáhat na konkrétním místě konkrétním lidem. A ono to funguje! Sice je náplň mojí práce v kanceláři, ale dostanu se i mezi klienty, znám jejich tváře a jména a celé té práci to dává větší smysl. Nerad dávám peníze anonymním lidem na ulici, ani velkým nadačním fondům. Ani u jednoho nevím, kde skončí.

A co mi Dobromysl bere? Iluze. Někteří naši klienti mají velmi složitý život a každá pomoc se jim hodí. Myslím si taky, že spousta věcí by mohla už v systému sociální péče a jejího financování fungovat líp, ale to je na delší povídání.

Co byste přenesl do práce v mediálním byznysovém odvětví z neziskového sektoru? Co Vám v něm schází? Pokud něco schází…

Blízkost k realitě. Uvědomění si, co je důležité a co ne. Myslím, že například pro návrh produktů mi letošek dává o moc víc než hodiny uživatelského testování a rozhovorů. Na začátku jste zmínila psychickou náročnost práce v mediálním byznysu – Rok jinak mi pomáhá vidět, že některé věci se dají řešit s větším odstupem – ve kterém se člověk většinou rozhodne líp.

A obráceně: je něco, co byste přenesl z byznysu do neziskové organizace?

Přenesl a myslím, že přenáším. Způsob přemýšlení, řešení problémů a způsobu, jak si spolu povídat.

Kdybyste teď znovu stál před rozhodnutím odejít z byznysu, opustit svoji práci a odejít si vyzkoušet práci pro obecně prospěšnou společnost, udělal byste to znovu? Pokud ano, proč?

Když jsme loni na podzim uspěli v konkurzu na Rok jinak, tak se ve mně radost, že se to povedlo, mísila s velkou nejistotou, jak ten rok vlastně bude vypadat. Dneska vím, že to bylo dobré rozhodnutí, které bych se nebál udělat znovu. Řeší se tu úplně jiné starosti a člověk se naučí vážit si toho, co má. Je to velká škola hodnot a to se do života hodí.

Je vůbec možné vrátit se zpět do rozjetého byznysového vlaku? Půjde to?

Věřím, že půjde. Technologie jdou dopředu, ale není to tak, že se za rok všechno od základu změní. Určitě se měním i já. A to je dobře, čím víc podnětů máte, tím máte širší rozhled a to se hodí jak v neziskovém sektoru, tak v byznysu.

-mav-