David Vávra: Česká soda má své nástupce

Debatu o úloze satiry v českých médiích, kterou uspořádala iniciativa Slabiky.cz v Knihovně Václava Havla, doslova rámovaly promítané scény z pořadu Česká soda a účastníci „kulatého stolu“ se mj. dotkli právě i přenositelnosti dnes již kultovního projektu z devadesátých let do současné doby. Tento druh humoru, tedy satirický, a často i značně temný, by podle divadelní dramaturgyně Lenky Bočkové kromě zájmu publika přitáhl hlavně pozornost právníků. „Je pravda, že kdo hledá, ten najde, ale není ho nijak extrémně mnoho. Tvůrci se dnes bojí právních zástupců, bojí se provokovat,“ uvedla Bočková. Jako příklad uvedla soudní při Petra Čtvrtníčka kvůli charitativní kampani pro Konto Bariéry, kdy jeden z účastníků natáčení skrytou kamerou dostal infarkt. V rozhovoru pro DVTV herec přiznal, že za každým nyní stojí zástupy právníků. Podle Bočkové musí být satira vždy trochu přes čáru, jinak to není satira, ale „jen“ humor.

David Vávra, herec divadla Sklep a jeden z protagonistů zmíněné České sody, ale doplnil, že v daném případě Petra Čtvrtníčka nejde o postih humoru, jako spíše nešťastných okolností. Plnohodnotný nástupce Sody ale podle něj existuje – je to Kancelář Blaník, kterou oceňuje nejenom kvůli hereckým výkonům Marka Daniela. V satirické roli podle herce vynikají i kresby Pavla Reisenauera pro týdeník Respekt.

Nemyslí si, že by tedy satira neexistovala, jen je třeba ji hledat na nových místech. A paradoxně ji nejvíce ohrožují sami politici tím, jak se stále směšnějšími stávají oni i situace, které vytvářejí. „Dělají to rychleji a lépe, v reálném čase. My jsme jejich výkony, tu politickou realitu, využívali jako základ-realitu pro naše scénky-nadrealitu. Oni ale ovládli i tento aspekt,“ řekl David Vávra. Není prý nutné se ale v satiře omezovat jen na politiku. „Nedávno, ovšem ještě před útokem na redakci Charlie Hebdo, jsme s Milanem Šteindlerem nacvičovali scénu, ve které jsou dva cikáni uneseni teroristy a před popravou nejsou schopni do kamery říkat text, který po nich únosci chtějí. Tak řekli těm teroristům, ať jim to předvedou sami – odříkají text, ale zajatci je rovnou i podříznou. Nakonec jsme se v souboru dohodli, ať to radši nehrajeme, ne každému to přišlo dobré. Nám jde hlavně o vztah mezi sebou,“ uvedl Vávra.

Směšné je dle něj potenciálně všechno. „Vlastně každá situace je svým způsobem směšná, dokonce i každá úctyhodná osobnost je směšná v porovnání s velikostí světa,“ uvedl David Vávra.

Moderátor setkání a publicista Petr Placák doplnil i specifickou českou vlastnost přijmout především ty směšné, nežli kousavé stránky českého humoru. „Například Hoří, má panenko je vyloženě apokalyptický film o Češích, ale přitom je to bráno jako taková legrácka.“ Ze jeho zkušenosti ale českém kontextu právě vyvolává ostré reakce námět znevažování úřadu prezidenta . „V devadesátých letech jsme uveřejnili v Babylonu fotografii Edvarda Beneše uniformě, jak salutuje. Pod ní jsme se ptali ,Kdo je na obrázku?‘ Jedna z odpovědí zněla ,účastník sudetoněmeckého plesu s maskou Der Trottel Beneš‘. Následně chodilo tehdejšímu rektorovi Karlu Malému mnoho rozhořčených dopisů za údajnou urážku prezidenta, a dokonce chtěl zakázat naši distribuci po Karlově Univerzitě.“

Jak ale naznačil David Vávra, prezidenti mohou být směšní i sami o sobě, ať už svým vystupováním, či smyslem pro humor. I Václav Havel byl podle Vávry směšný ale „taky jsme ho nejvíc milovali, protože byl lidský. Zatímco Miloš Zeman je chytrý a vnímavý, ale zanechává osten jízlivosti. Není to laskavý humor, ale krutobolestný.“ Proti světu je člověk se svými úmysly a záměry vždy malý, dodal.

-jav-