Hudebníkům k propagaci jen sociální sítě nestačí

Jak mocným nástrojem jsou sociální sítě pro lidi, kteří se proslavili či chtějí proslavit v zábavním průmyslu? I takových otázek se dotkl diskuzní panel, který zahájil pražský festival elektronické hudby s názvem Elekce. Na debatě se sešly tři různorodé osobnosti z hudební branže, které však spojuje důraz na prezentaci na sociálních médiích. Jedna z nich, Ewa Farna, si je dle vlastních slov nemůže dovolit ignorovat ani přesto, že má v České republice a Polsku status celebrity. Na Facebooku ji i z toho důvodu sleduje přes 820 tisíc fanoušků, zpěvačka začala využívat i Snapchat coby další komunikační kanál.

Naopak pro Jakuba Stracha z hudebního uskupení VR Nobody, které má v Česku image alternativy, je ale nejzajímavějším komunikačním kanálem Twitter. Komunikace je na něm dle slov hudebníka v porovnání s Facebookem osobnější a méně zahlcená hloupostmi. Podle Jonáše Čumrika alias Johnyho Machette, známého jako youtubera i rappera, ale nelze zanedbávat žádnou z populárních sítí. Snaží se proto šířit obsah „všude, ale trochu jinak“, čemuž se věnuje každý den. „Zanedbávat sociální sítě znamená dávat příležitost konkurenci,“ uvedl Čumrik.

Už jenom tato rozmanitost přístupů dokládá, jak moc se proměňuje a musí proměnit spolupráce mezi tvůrci a jejich sponzory, respektive se značkami. Přestává totiž dávat smysl řídit se konkrétní šablonou. Účastníci se shodli, že nastává doslova nová éra: místo masové a co nejvíce viditelné reklamy je zajímavější cílená propagace a důraz na komunitu. „Firmy mě často oslovují kvůli spolupráci, ale většinou je zajímá jen počet 820 tisíc fanoušků, zajímají je hashtagy, představují si, že pořídím fotky produktu a ten bude najednou všude vidět,“ řekla Farna. Následně doplnila, že co se týče spolupráce se sponzory, ráda by docílila podobně prospěšného stupně kooperace, která podle slov Jakuba Stracha nastala mezi VR Nobody a Red Bullem.

„Žádná placená reklama, žádná loga. Red Bull nefunguje jako klasická značka, ale všechny značky chtějí být jako Red Bull. To, co nabízí, je čistá komunikace, nic na sílu. Pro mě má daleko větší smysl, když mi třeba zaplatí cestu do Kodaně nebo Londýna na nahrávání alba. Nikomu neříkají, co kam má sdílet, radši se soustředí na projekty a eventy. Ostatně já sám mám na Facebooku asi jenom 12 tisíc fanoušků, nejsem žádná mediální osobnost, spíš komunitní člověk, což se ale pro značky stává stěžejní. Nestačí jenom masové cílení příspěvků,” vysvětlil Jakub Strach.

I přes to, že cestu na sociální sítě si nacházejí značky, fanoušci i hudebníci, nepodceňuje roli tradičnějších médií, jako jsou rádia a televizní stanice. „Nevadilo by mi tam vystupovat a dostat se častěji do vysílání. Jsem v tomto směru otevřený. Pořád je to svým způsobem edukace hudebních fanoušků a prostředek získání nových. A to i kdyby to vadilo mojí vlastní komunitě v Česku, která by to považovala za příliš komerční krok. Přilákalo by to nové fanoušky,“ míní Strach.

Fenomén televize

Přístup, že „stará“ a „nová“ média se mohou, ba dokonce musí vhodně doplnit, zastává také Ewa Farna. „Babičku asi Snapchat nenaučím,“ podotkla zpěvačka. Snaží se proto oslovovat různé cílové skupiny, protože ta, na kterou by mohla cílit nejsnadněji, tedy ve věku 15–25 let, nebývá příliš výdělečně činná. Což je to, co zajímá sponzory. Televize potom slouží za prostředek toho, jak oslovit i starší publikum.

Roli televize v kontextu popularity sociálních sítí na závěr shrnul Alexandr Guha, šéfdramaturg hudební televize Óčko. Názorně ji ilustroval na popularitě  videoklipů na přání. „Což zní samo o sobě absurdně, každý si může pustit klip zdarma na YouTube. Dokonce dostáváme denně až dvě stě placených textových zpráv s těmito žádostmi. Moje interpretace je taková, že stále ještě funguje fenomén televize. Lidé mají dojem, že když se něco řekne v televizi, jde o pravdu. Mohou je k tomu vést skutečnosti, že je svým způsobem výlučná, omezená: zkrátka se do ní nedostane každý,“ vysvětlil Guha. „Televize navíc stále zastávají v domácnostech místo na symbolickém oltáři,“ dodal s odkazem na televizní obrazovku coby dominantu obývacích pokojů.

Trh klasického TV vysílání tak podle Guhy zůstává stabilní, rozmach sociálních sítí jej neohrožují. Jejich vliv se projevuje spíše na způsobu sledování: „Výzkumy ukazují, že v západní Evropě o dvacet procent vzrostla konzumace audiovizuálního obsahu. A to ne na úkor televize, ale na úkor pozornosti. Je tedy stále těžší diváka zaujmout, sílí tlak na dodávání stále nových a kratších vjemů,“ vysvětlil Guha. Do jisté míry tak dochází ke sbližování obou mediatypů: Facebook svým důrazem na videopřenosy stále více připomíná televizi, zatímco televize klipovitostí a fragmentovaností obsahu funguje stále více jako proud příspěvků na sociálních sítích. I pro televize ale platí, že si nemohou dovolit zanedbávat sociální sítě. Část z nich věnuje svým profilům na síťových médiích stále více pozornosti, protože tam na ně čeká nemalý zástup fanoušků. Konkrétně Óčko sledují na Facebooku statisíce fanoušků. Stejně jako Ewu Farnu.

-jav-