Silné programové investice ČT se projeví i na podzim

Zdá se, že koncepce letošního podzimního vysílání České televize navazuje na předcházející sezóny jarní a podzimní. Vnímáte v letošním podzimu nějaké významnější změny oproti předešlým sezónám?

Co se týče ČT, letos na podzim nabídneme několik originálních novinek. Vedle druhé řady Doktora Martina například seriál „Já, Mattoni” – dílo, které v českých televizích nebylo několik dekád, seriál Rapl s Hynkem Čermákem, což je v žánru krimi nové autorské dílo Jana Pachla, který vnesl v této oblasti do tvorby ČT výraznou inovaci. Pořady Kosmo, Nádraží a Marta a Věra, které oproti dřívějším sezónám posílí zastoupení komediální tvorby. Už osmou řadou pokračuje StarDance. Základní programová kostra zůstává na všech kanálech obdobná. V tuto chvíli totiž není důvod dělat radikální kroky, jde spíše o evoluční posuny. Diváci jsou v pozitivním smyslu slova na programové schéma zvyklí. Funguje. Letos má zatím ČT1 16% podíl na trhu, nejvíc za poslední léta a rovněž vysoké hodnocení kvality. Celkově má Česká televize podíl na trhu 31,7 %, nejlepší meziroční výsledek od roku 2008.

Týká se to i dalších stanic České televize? Považujete nastavení programové strategie kanálů ČT2 a ČT art za více méně uzavřené?

Tři roky se buduje koexistence stanic ČT2 a ČT art. Vzhledem k tomu, že oba kanály mají rostoucí sledovanost a drží si vysoce nadprůměrné známky hodnocení kvality u diváků, tak se jejich profilace podle mého názoru daří. Je to markantní jak u ČT2, kde se podíl na sledovanosti v posledních letech zvýšil (letos zatím 4,6 %), tak i u ČT art, který se blíží hranici 1% podílu na sledovanosti, což je hodnota kterou má úspěšný německo-francouzský kanál Arte. Člověk nemůže být nikdy zcela spokojený, je co zlepšovat, ale diváci si pořady našli a dokáží se v nabídce orientovat. To je velmi důležité. Není snadné dnes dosáhnout symbiózy více kanálů. Nikdy se to nepodaří stoprocentně, ale snažíme se, aby se v nabídce pořady co nejméně žánrově a tematicky překrývaly. V době, kdy se mediální scéna dramaticky mění, je důležité být přehledný a originální. Podívejte se teď během olympiády: ČT1 si vedle nejsledovanějšího kanálu posledních dvou týdnů – ČT sport – a olympijské ČT2 vede skvěle.

Je aktuální otázka možného rozšíření počtu vysílacích hodin stanice ČT art?

Koncepcí, jak se může Česká televize dále vyvíjet, je hodně. Vše se ale odvíjí od financí, které má televize k dispozici. V momentě, kdy je objem peněz uzavřený a jejich reálná hodnota každým rokem klesá, lze jakékoliv rozšiřování dělat jen na úkor něčeho jiného. Ceny na trhu neklesají, kvalitní výroba zdražuje, sportovní práva zdražují, počet médií usilujících o pozornost lidí se zvyšuje. A je téměř jisté, že ceny ani do budoucna nižší nebudou a médií bude ještě víc.

Pokud zmiňujeme finance, jak to bylo s letošními investicemi do podzimního vysílání? Naráželi jste na limity?

Investice se odehrávají v zásadě ve dvou rovinách: u větších pořadů jde o dlouhodobé investice. To znamená, že investice do letošního podzimu se začaly plánovat v roce 2013/2014 a v období dvou až tří posledních let se vyráběly ty nejnáročnější věci jako „Já, Mattoni” nebo Rapl, ale i Trabantem z Austrálie do Asie, desítky dokumentů apod. A potom jsou pořady, které jsou přímo určené pro tuto sezónu a mají kratší výrobní lhůty. Objem peněz se určuje z daného kalendářního roku. Investice České televize do programu neklesají, v posledních letech jsou mnohem větší než v letech 2008-2011 (externí náklady na výrobu pořadů překročily v roce 2015 2,2 mld. Kč, další cca 2,5 mld. jsou interní náklady do programu, pozn. red.). To ale neznamená, že by se výroba samoúčelně zdražovala. Náklady na hodinu vysílání za poslední léta výrazně klesla navzdory tomu, že energie, nájmy, cena techniky a lidí se zvyšuje. Česká televize za stejné množství peněz vyrábí víc, je efektivnější z hlediska programové strategie. Vedle náročných projektů, vlajkových lodí, jako jsou televizní filmy a seriály, hledá i zajímavé levnější formáty, které budou fungovat a nejsou tak drahé – například Rozsudek je typ pořadu, který má své diváky (jarní podíl 22 %, D15+, pozn. red.), a je několikanásobně levnější než klasická dramatika. V sílící konkurenci žádá divák stále větší kvalitu, a tím pádem i novinky. Dramatická tvorba je extrémně drahá a bohužel ta zahraniční je zajímavým doplňkem, ale nejde na ní stavět jako na pilířích „národního“ programu. Úlohou České televize by mělo být poskytovat primárně český program.

Nejnákladnějším projektem letošního podzimního vysílání České televize je sága Já, Mattoni. Je to svým způsobem v současnosti méně vysílaný typ seriálu. K jakým dřívějším pořadům ČT by ho bylo možné přirovnat?

Jedná se o historický výpravný seriál, žánrem částečně srovnatelný s Cirkusem Humberto nebo seriálem Sňatky z rozumu, ty byly ale samozřejmě natočeny ve své době a odpovídaly jejím potřebám. „Já, Mattoni” je moderní typ seriálu, který zase zapadá do dnešního rámce, kdy tvůrci točí příběhy podle skutečných událostí a osobností. Skrývá se za nimi totiž často silný příběh. V případě „Já, Mattoni” přitom nejde o glorifikaci jedné postavy, je to příběh velmi nečernobílý. Diváky zavede do období podnikání v 19. století, kdy vznikaly nové obory. Šlo o náročný projekt produkčně i finančně.

Vysílacím dnem seriálu Já, Mattoni je pátek, naopak neděle bude letos patřit druhé řadě seriálu Doktor Martin. Loni se Doktor Martin vysílal právě v pátek. Proč jste se rozhodli pro toto nasazení?

Každá sezóna je něčím osobitá. Důležité je, jaká je celková programová nabídka na všech stanicích českého trhu, jaké jsou další události – například sportovní akce. Přistoupili jsme k řešení, které odpovídá naladění podzimní sezóny z hlediska všech faktorů. Ostatně První republika, také typ výpravnějšího historického seriálu, se vysílala rovněž v pátek. Navíc diváci, kteří si seriál „Já, Mattoni” zvolí, mohou hned po jeho skončení sledovat na ČT2 ve 21:00 podobný typ seriálu Pan Selfridge. Právě o takové propojování kanálů se snažíme.

Očekávaná je také premiéra politické satiry Kosmo. Datum startu pořadu ještě nebylo oznámeno, kdy se ve vysílání objeví?

Kosmo se bude vysílat na ČT1 během podzimu. Konkrétní den jsme ještě nevybrali, ve hře jsou dvě varianty. Půjde ale v prestižním čase na vrcholu sezóny, nebude tedy startovat od září. Pořady o 5-6 dílech, které směřují do druhého prime-time, ani často není dobré exponovat na začátek sezóny, kdy je marketing zaměřený na velké seriály nebo série pro prime-time, které sezónu rozjíždějí. Menší projekty takto nedostanou tolik prostoru pro marketingovou podporu. Nasazování pořadů má samozřejmě velký vliv na jejich úspěšnost, stejně jako dobrá kampaň. Ale pokud produkt není sám o sobě silný a lidi nebaví, neudržíte je u něj. Marketing nevítězí nad tvorbou, jen na ni upozorní.

Do podzimní sezóny jdete se třemi velkými seriály – Rapl, Doktor Martin II a Já, Mattoni. Žánrově jde ale o jiné typy příběhů. Bylo záměrem vybrat seriály tímto způsobem?

Od roku 2013 pracujeme na jasném vymezení programového schématu. Pondělní okno profilujeme jako okno původní detektivní tvorby nebo námětů z prostředí bezpečnosti a soudnictví. Konzervativně stavíme na tom, že nabízíme premiérové věci, aby se divák naučil, že je tam vždy najde. Z našich výzkumů vyplývá, že klasická detektivka – zvláště severská – se méně hodí na pátek nebo na sobotu, protože divák má od těchto dnů jiná očekávání. Páteční dny ladíme rodinně s velkým seriálem – a může jít i o reprízu. V repríze jsme takto vysílali například Četnické humoresky. Neustále vytvářet premiéry také nemůžeme, stojí to značnou část peněz a ČT má nejkomplexnější a nejpestřejší programovou skladbu, a tím i nejširší žánrovou výrobu v zemi. Třetí výrazné okno pro dramatickou tvorbu představují neděle. Vysíláme minisérie, samotné filmy nebo letos na podzim druhou řadu seriálu Doktor Martin. V sobotu je zábava, středa je variabilní. V úterý a ve čtvrtek nabízíme to nejlepší ze zlatého fondu České a Československé televize. S výsledky, které v těchto časech dosahujeme, jsme relativně spokojeni. Vnímáme to v celku s ostatními kanály. Zatímco tedy na ČT1 v úterý a ve čtvrtek reprízujeme, na ČT2 a ČT art jdou v ty dny premiéry.

Svoji významnou roli hrají i kanály ČT24 a ČT sport. Zvlášť letos na podzim, když budou krajské a senátní volby, americké volby atd. Nechceme proti-programovat, schéma má komplexní strategii, kanály se mají doplňovat, snažíme se najít optimální rozložení prostředků v rámci schématu.

Pondělní detektivní okno jste i díky seriálu Případy 1. oddělení nastavili z hlediska sledovanosti vysoko. Udržíte tuto laťku i pro další sezóny?

Věřím tomu, že kvalitou díla určitě. Seriál Případy 1. oddělení měl fenomenální výsledky (druhá řada přes 1,8 mil. diváků, podíl 41 %, pozn. red.) a bylo by naivní si myslet, že budeme neustále dosahovat těchto čísel, nebo je budeme překonávat. Každý seriál je autorsky a pojetím jiný a má svou osobitou kvalitu. Každá sezóna je jiná z hlediska nabídky celého trhu. Případy 1. oddělení byly archetypální, navazovaly na dva ikonické seriály – Hříšní lidé města pražského a Malý pitaval z velkého města. Ve výrobě teď je seriál Svět pod hlavou, natáčí se Labyrint II., tvůrcům se už rodí v hlavě námět pro Labyrint III. Držíme profil pondělního okna a jeho originalitu. Smyslem není mít tam stále jeden úspěšný seriál a ten vyždímat a pak ukončit. Každá sezóna přináší něco nového.

A možnost třetí řady seriálu Případy 1. oddělení?

Nikdy neříkej nikdy, je to na tvůrcích. Ten tým má každopádně chuť nadále pracovat a má projekt ve vývoji. Zatím bez detailů, prosím. Natáčíme další řadu Soudce AK, natočeni už jsou Četníci z Luhačovic. Připravujeme toho hodně i z pohledu pestrosti vysílání. Nejdeme komerční cestou a nechceme donekonečna těžit z toho, co nám teď funguje. I u globálních hráčů typu Netflixu či HBO se ukazuje, že u skvělých exkluzivních věcí je důležité s divákem pracovat a nepřejíst ho. Dávkovat tvorbu, nechat vyhladovět. Kvalita se dosahuje i tím, že se zájem soustředí na minisérii a po té následuje pauza. To je příklad Gomory, kde už máme koupenou Gomoru II.

Kdy půjde do vysílání?

Bohužel to nejde tak rychle, protože u některých seriálů globálních hráčů producenti upřednostňují, že práva prodají nejprve placeným televizím a teprve potom volně šířeným televizím. Musíme tedy s licencí čekat třeba i rok. Takto čekáme s House of Cards na třetí řadu, kde nám licence nabíhá až od začátku ledna 2017. Čtvrtou řadu budeme vyjednávat. Další věc se týká časového omezení. Na starší řady už práva nemáme, protože práva se kupují na 2-3 roky.

Na jaře jste informovali, že ČT začala připravovat druhou řadu seriálu První republika. Objeví se ve vysílání v roce 2017?

Řekl bych, že diváci se načekali už dost a budeme se snažit, aby déle nečekali. Vyrábět První republiku ale není tak snadné. Delší dobu se hledal i scenáristický tým a námět, který by byl smysluplný. Ve výrobě je také Bohéma – filmová minisérie Roberta Sedláčka, která se věnuje generaci prvorepublikových filmových hvězd a filmového průmyslu během Druhé republiky a Protektorátu.

Pokud se ještě vrátíme k detektivním seriálům, domníváte se, že může v dohledné době nastat vyčerpání a nasycení tohoto žánru?

Je to žánr, který se točí od nepaměti, jde spíš o zvolenou formu. Jsou odpolední detektivky, intelektuální detektivky nebo akční detektivky. Nyní vládne u náročných diváků trend mysteriózních temnějších žánrově více vrstevnatých severských kriminálek pracujících se širším rámcem společenské nálady a atmosféry, včetně nejvyšší politiky. Záleží tedy, z jakého úhlu pohledu se na to díváme. Detektivka se postupně stala televizním fenoménem. Televize ji vytlačila jako čistý žánr z kina, kde byla klíčovým žánrem půlku minulého století. Vedle toho ale vznikají historické seriály. Popularita je cyklická, dlouho například vládla éra doktorských seriálů.

Dnes je obecně těžší diváka zaujmout. Lidé mají mnohem více možností, jak trávit volný čas. Je potřeba diváka překvapit. Opakování podobných scénářů a recyklace modelů funguje méně než v minulosti. Proto se hledají synergie – aby seriály byly vyšperkovanější, dražší a aby měly uplatnění na více trzích. Točí se kratší minisérie, aby bylo možné vystavět větší napětí a děj se zbytečně neroztahoval na 20 dílů. Nefunguje to tak, že když je něco dobré, tak to může běžet celý rok. Hlad po novém obsahu je veden touhou po vyšším zážitku, lepším strávením volného času, nároky se zvedají.

Dokážete odhadnout podobu programu České televize za 5-10 let?

Deset let je moc. Až tak daleko se dívat je v době digitální a informační revoluce složité, protože neznáme finanční rámec a technologické inovace, co přijdou. Nepochybuji, že televizní vysílání bude dál pevnou součástí mediálního světa. Podrobněji by vám odpověděl generální ředitel Petr Dvořák, který je v řídícím výrobu Evropské vysílací unie (EBU) a tam se probírají různé scénáře fungování veřejné služby a televize obecně v horizontu budoucnosti. Standardně uvažujeme v horizontu 2-5 let. Myslím, že za 2 až 5 let bude ČT vypadat podobně jako nyní. Její podobu projektoval generální ředitel s vizí do budoucna, proto jen tak nezestárne. Každý rok připravujeme aktualizaci tříletých programových plánů za každý kanál. Takový plán je pak odrazem poptávky směrem k tvůrcům. V tomto ohledu plánujeme do roku 2019, o něčem víme, že bude v roce 2020. V pěti až desetiletém horizontu lze uvažovat spíš o tom, kam se ubírá odvětví a zájem publika než o konkrétních pořadech.