Wollner: Je doba post-pravdy, kdy všichni „vrtí psem“
Zhruba polovina lidí nevěří tradičním médiím. Podle Marka Wollnera žijeme v době post-pravdy.
V současnosti důvěřuje tradičním médiím v České republice jen 59 % populace, což je o 12 procentních bodů méně než v Maďarsku a o 13 procentních bodů méně než na Slovensku. Ve srovnání s oběma zeměmi má Česko naopak nejvyšší podíl lidí (24 %), kteří důvěřují tzv. alternativním médiím, přinášejícím „tu pravou pravdu“. Vyplývá to z informací, které na středeční konferenci Czech Internet Forum 2016 prezentoval šéfredaktor reportážní publicistiky České televize Marek Wollner.
„Dnes žijeme v době post-pravdy. Všichni lžou a všichni vrtí psem. Dříve tradiční média představovala svět, kde jsme se shodli na barvách a lišili se v odstínech. Nyní se ve světě, kde fungují tradiční média vedle sociálních sítí a blogů, neshodneme ani na té barvě,“ řekl Wollner.
Podle studie o mediální gramotnosti české populace, kterou pro RRTV zpracovala Fakulta sociálních věd UK, se stále největší důvěře těší rozhlas, kterému důvěřuje 50,4 % respondentů. Za nejméně důvěryhodný zdroj považují tisk. Internet a televize mají srovnatelnou důvěru kolem 45 %.
Právě internetové prostředí, zejména sociální sítě a blogy však podle Wollnera přispěly k naprosté banalizaci pravdy. Na jedné straně lidé přestávají důvěřovat tradičním médiím, na straně druhé si však neprověřují nové informační zdroje. Lidé se uzavírají do svých názorových bublin, v nichž se vzájemně utvrzují o „své pravdě“. Svůj podíl na banalizaci pravdy mají i tzv. dezinformační weby, u kterých nikdo nezná skutečná jména redaktorů, vydavatelů ani způsob financování. „Dobrým příkladem je šíření tvrzení, že losos je nejjedovatější ryba, které se objevilo na webu lajkit.cz. Říkáte si, proč právě nevinný norský losos? Vše však dostává smysl, když si to dáte do souvislosti se silnou propagandistickou kampaní Ruska namířenou proti Norsku,“ vysvětlil Wollner.
Přehled dezinformačních webů můžete nalézt zde. |
Přesvědčení, že média lžou, protože jinde psali něco jiného, je velmi silné. „Ukázalo se to například na kauze Michaláková, kde jsme měli tvrzení paní Michalákové, soudní spis, z něhož jsme v zájmu dětí nesměli citovat, a norskou stranu, která ze stejného důvodu měla na informace uvaleno embargo. I tak jsme pro Reportéry ČT vytvořili reportáž, která postavila vše na základě důkazů do jiného světla, než to představovala verze paní Michalákové,“ popsal Wollner a dodal, že se mu dostalo reakce od divačky ze Zlína, že ji zklamal, že jsem lhář, protože ona ještě před reportáží přesně věděla, jak to celé bylo. Psali to totiž na internetu, kde se na alternativních webech píše, že norský stát odebírá cizincům zdravé děti, aby je dávali homosexuálním párům.
Vytvářením více verzí pravdy a následným zmatením veřejnosti je docíleno toho, že lidé přestávají důvěřovat tradičním médiím. Nejvíce je důvěryhodnost oslabována v oblasti získávání zpravodajských informací. Obsah zpráv podle 43 % Čechů ovlivňuje zájem vydavatele. Dále je to také existence obrazového materiálu, názor vydavatel či redakční uzávěrka.
Neověřené zprávy se přitom díky sociálním sítím šíří velmi rychle. Podle studie Analysing How People Orient to and Spread Rumours in Social Media by Looking at Conversational Threads, jež pozorovala chování uživatelů na Twitteru, se neověřené zprávy šíří v prvních minutách dokonce mnohem rychleji než ty, které neověřenou zprávu potvrzují či vyvrací. Na vzorku 4 842 tweetů týkajících se devíti zpravodajských událostí zjistila, že zatímco nepravdivé zprávy byly vyvráceny v průměru do 14 hodin, ty pravdivé byly obvykle potvrzeny do dvou hodin.
O zmíněné studii se můžete více dočíst zde. |
-stk-
