Vězňovo dilema o reklamě

Já guru...

Žiju ve světě dilemat. Mám být zodpovědný? Budu balamutit? S kým strávím svůj guru život?

Naštěstí v tom všem nejsem sám. Dokonce existuje fenomén, který se nazývá „vězňovo dilema“. To nespočívá v tom, zda použít či nepoužít pilník z chleba od tetičky. Vězňovo dilema se týká nás všech a nevycházíme v něm zrovna lichotivě.

Vězňovo dilema (aneb hra s nenulovým součtem) nás nutí, abychom byli sobečtí, protože když budou sobečtí všichni ostatní kromě nás, utřeme nos.

„Ať váš spoluhráč dělá cokoli, pokud ho podrazíte, vždy jen získáte. Pravda, on většinou přemýšlí stejně jako vy, takže výsledkem je vzájemná remíza:...“ (Původ ctnosti; Matt Ridley; 1996)

Stačí si představit dům, kde se spotřeba vody rozpočítává rovnoměrně mezi všechny nájemníky domu. Nejvýhodnější by bylo, kdyby všichni nájemníci drželi basu a šetřili vodou. Co když se ale najde jeden parazitující nájemník, který se bude den co den čvachtat v po okraj napuštěné vaně horké vody? Když ostatní budou šetřit, budou všichni doplácet na plýtvajícího čvachtálistu. Pár šetřivých se i tak najde, ale většina se nebude ohlížet na druhé a bude pilně protáčet kohoutky. Doplatí na to všichni – budou platit víc, ale alespoň si svůj díl vody řádně užili.

V modelové hře na vězňovo dilema se sice ukázalo, že nakonec neprofitují především egoističtí sobci, ale nejásejme, to platí pouze pokud se vězňova dilematu účastní opakovaně stále stejný počet lidí, kteří se už měli tu čest potkat. Lidi si dávají pozor na egoistické sobce a nic jim nedávají zadarmo. Při příštím setkání jim to natřou. Ale nežijeme ve světě omezeného počtu lidí, kde všichni znají všechny.

A co svět reklamy. V něm frčí evoluce ještě o něco rychleji než v našem okolním „obyčejném“ světě. Jak být nejlepší, jak docílit toho, abych byl ten, který nepřetržitě protáčí kohoutky?

Kdo se drží při zdi, toho převálcují. Neetické, sexistické a jiné připomínky jdou stranou, protože když to do reklamy nenacpeme my, nacpe to do ní někdo jiný. Když uživateli internetu neutečeme s kurzorem myši my, utečou jiní. Bude se vztekat a nadávat na sakramentskou pitomou reklamu. Jen ať nadává, ale hlavně ať nezapomene zmínit, o jakou reklamu šlo, až o tom bude vykládat kamarádům.

Nehážu špínu na reklamní svět, všudypřítomné vězňovo dilema ho možná naopak dělá zajímavějším, pestřejším, nápaditějším, vtipnějším...

Končí vězňovo dilema Nashovou rovnováhou?

 *Váš milující - přesto sobecký - guru*

12.09.2007
Media Guru
G

Jméno:

Email (nebude zobrazován):

Prosím opište kód nahoře:

Text komentáře:

Všechna pole jsou povinná