Rychlíková: Slow journalism a Page404 mi vrací radost ze psaní

Apolena Rychlíková, foto: Misha Babel

Při natáčení filmu Hranice Evropy vystoupila z role novinářky a zaměřila se především na roli režisérky. Usilovala o koherentní celek, který bude srozumitelný i pro zahraniční festivaly. Nejen o filmu, ale také o chystaném projektu Page404 mluvila v podcastu Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ) V pressu Apolena Rychlíková.

Před pár lety spolupracovala Rychlíková se Sašou Uhlovou na filmu Hranice práce, ten se nyní dočkal pokračování. I nadále se drží stejného tématu nejhůře placených prací, jen tentokrát ne v Česku, ale po celé Evropě.

Aktivity v A2larmu a odchod z redakce

Rychlíková dlouho působila v redakci A2larmu, kde měla mimo jiné na starost také grantovou politiku. V rámci této agendy ji bavilo vymýšlet nová témata. Díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky mohl vzniknout například reportážní cyklus (A)sociální stát, který se věnoval příběhům příjemců sociálních dávek a mapoval, jak vlastně taková sociální dávková politika funguje. Poukázala na to, že se jedná o velice komplikovanou problematiku, které často nerozumí ani zaměstnanci ministerstev. Právě díky podpoře NFNZ bylo možné se do tématu ponořit hlouběji a věnovat mu potřebný čas a prostor pro dostatečné pochopení.

Důvod, proč z A2larmu odešla, vysvětlila Rychlíková takto: „Narazila jsem na nějaký strop v rámci redakce, kdy jsem cítila, že pokud se chci pohnout dál, tak budu muset začít zkoušet jiné věci.” Mimo jiné její odchod zapříčinilo také to, že chtěla ustoupit od rychlejší, komentářové žurnalistiky, přestože i ta zůstává jádrem její práce. Tento typ žurnalistiky vnímá jako velmi repetitivní a v mnoha ohledech dogmatický, někdy i z ideologických pozic.

Page404 a pomalá žurnalistika

Dlouhodobě snila spolu s kolegou a kamarádem Jakubem Zelenkou o tom, že vytvoří platformu pro pomalou žurnalistiku, tzv. slow journalism v Česku. Vznikl tak projekt Page404, který by měl startovat během května. Jedná se o prostor pro mladé novináře a novinářky, kteří se necítí úplně komfortně v dnešních médiích, pro lidi z menšin nebo ty, kteří mají nějaký fyzický hendikep a zároveň chtějí psát. V rámci redakce plánují připravovat dlouhé long-ready a vycházet bude jen pár textů týdně. „Sama na sobě teď cítím, že je to něco, čemu se chci hodně věnovat, že mi to vrací radost z psaní jako takového,” dodává Rychlíková.

V podcastu prozradila Rychlíková také členy redakce. Konkrétně jmenovala Jakuba Jetmara, Táňu Zabloudilovou a další dvě mladé novinářky, Terezu Patočkovou a Barboru Voříškovou, které reprezentují generaci Z. Hlavním editorem bude Josef Bouška, který zastupuje mimo jiné i jediný seniorní hlas v redakci.

V rámci tématu financování vyzdvihla Rychlíková nejdříve napojení na Evropské granty, u kterých poznamenala: „Myslím si, že Evropské granty jsou taková past. Češi a Češky vlastně moc nekoukají ven, kde ty peníze jsou. Evropská unie přitom standardně přispívá do různých novinářských fondů s mnoha milionovými rozpočty.” Další částí financování je podpora od nadací, které přispívají na podporu menšin v redakci. Nakonec Rychlíková dodává, že všechny texty chtějí mít vždy dostupné, nejsou zastánci paywallu. Jejich plánem je ale vybudovat komunitu, která bude schopna fungovat i offline.

Dělení médií a objektivita novinářů

V podcastu mimo jiné zaznělo také téma dělení médií na pravicová a levicová. Rychlíková poukázala na to, že si nemyslí, že je potřeba ideová znaménka nutně přiřazovat. Dle jejího názoru je v dnešní době možné najít v médiích různých typů témata věnující se otázkám klimatické krize, genderové nerovnosti, světům menšin a dalším. Sama označuje takové novináře spíše za progresivní než levicové.

Souhlasí však s potřebou rutiny střetávání se nad tématy z levicového a pravicového pohledu. Problém v české debatě spatřuje v tom, že novináři a novinářky mají tendenci sami sebe považovat za zcela objektivní a neumí si přiznat svou politickou pozici. Sama podotkla, že nemá problém témata zpracovávat z levicového pohledu, ale očekává, že jiní novináři budou také otevření ohledně svého úhlu pohledu. To vede k větší opatrnosti při zpracovávání informací. Často se sama v rozhovorech setkává s  dotazy, zda jí levicová optika nijak nezasahuje do objektivity, to se prý jiným novinářům či novinářkám s odlišnou optikou nestává. „Do té doby, dokud bude znaménko dostávat jedině takzvaná levicová žurnalistika, tak proti tomu budu muset vystupovat. Nepřijde mi to spravedlivé,” dodává Rychlíková.

Celý rozhovor s Apolenou Rychlíkovou je možné poslechnout si níže.