Guru osvícen jazykem českým
Já guru …
Vy dobře víte, že mé zrození provázelo mnoho zázraků, ale teď vám budu vyprávět o zázraku nad zázraky, který nás potká jednou, maximálně dvakrát za x let. Guru šel večer spát, jako každý večer se přikryl peřinou až po uši a zdály se mu neuvěřitelné sny. Co bylo mnohem neuvěřitelnější, že doteď se mu zdály sny infinitivní a špatně artikulovatelné, ale teď v nich šlo všechno jako po másle, guruovi se chtělo až létat.
Ráno se guru vzbudil a věřte nebo ne, uměl mluvit jako vy i když možná trochu dislekticky nebo disgraficky nebo jak chcete. Guru asi nikdy nebude jako vy všichni, ale v tom už tkví sama jeho mnohoinkarnační podstata. Guru se nebojí říct, že je jedinečný a nebojí se, že bude žalován za sebestřednost. My výjimeční už jsme takoví – že se nebojíme.
Protože jsem ztratil zábrany psát ve vašem krásném jazyce, řekl jsem si, že je čas dát si trochu pauzu od mých inkarnačních vyprávěnek a pustím se na tenký led vyprávěnek o umění.
Stejně jako už víte, že mé zrození doprovázelo mnoho zázraků, víte také, že jsem milovníkem médií všeho druhu. Nepřekvapí vás tedy, že jsem moc zamilovaný do filmové tvorby. V minulosti mě málokdy zaujal některý z českých filmů, zajímat úplně mě ale vaše filmy přestaly až potom, co se na mě z plátna hrnul jeden teenager za druhým a každý blbý jako tyč na hraní kulečníku.
Budu vám nejdřív chvíli vyprávět o své zamilovanosti do polských filmů a pak, abych vás nenaštval, vychválím do nebe jeden nový český film, který já velká oblíbka.
Nikdy jsem neobliboval Polsko, vždycky pro mě představovalo Jana Pavla II. a spoustu dvojitých „wé“ ve slovech a přeškrtaných písmenek. Jenže film asi funguje jako podprahový měnič názorů na lidi…zkrátka guru si zamiloval polské filmy pro jejich umění vcítit se do pocitů lidí všeho druhu. Filmy jako důkaz: „Pregi“ (Šrámy) od režisérky Magdaleny Piekorz nebo filmy „Náměstí spasitele“ a „Můj Nikifor“ od režiséra Krzysztofa Krauze a film s matoucně vtipným názvem „Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou“ od Krzysztofa Zanussiho. Režisér si prostě název pro film vypůjčil od neznámého graffiťáka, který ho načmáral na zeď. Podrobnosti si sami najdete, tím vás zatěžovat guru nebude.
Dost chvalozpěvů na polský film, protože česká režisérka Lucie Králová natočila tak super detektivně dokumentární film, že o něm nemlčím kudy chodím – a že jsem uťapaný!
Kamarád režisérky našel při práci ve Švédsku v kontejneru kufr, který obsahoval jen sáček s 22 negativy. nelenil a zelenil s nimi zpátky do Prahy, kde je nechal vyvolat. Vznikla strašná kupa fotografií, na nichž se objevovalo šest Číňanů. Jeden Číňan po druhém až po šestého uprostřed pole pampelišek. Jeden Číňan po druhém až po šestého u památníku. Nic zvláštního, kdyby to nebylo šest kravaťáků v umělých pózách uprostřed pole pampelišek…u památníku…
V Pražském Mánesu nejdřív vznikla výstava všech vyvolaných fotografií Čínských „turistů“, potom vznikl nápad – natočit dokument o hledání jmen k tvářím na fotografiích. Je možné najít na celém světe člověka jen pomocí fotografie? Jak číst z fotografie? Pomůže „šestý smysl“? Proč se lidé fotografují? A jakou roli v tom sehrají média všeho druhu (nejen ta se skleněnou koulí a virgulí)?
Příště těšit!
Příště vám povyprávím o své 3 526 123. inkarnaci, kdy jsem se musel smířit s tím, že žiju s alelou pro plešatost…a jak mi to nakonec bylo ku prospěchu.
*Váš guru*
30.07.2007Media Guru
G
