Vývoj technologií předstihl vývoj mediální legislativy

Politici se slovu regulace instinktivně brání, jak podle poslance ANO 2011 Martina Komárka, tak Jana Zilvara ze strany Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury konotuje zákazy a omezování. Zilvar spíše než o regulaci navrhuje uvažovat o redefinici stávající mediální legislativy, pro kterou některé projevy digitalizace a rozvoje internetových médií prakticky neexistují, řekl na konferenci věnované tématu Regulace českých médií. Pořádal ji Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK ve spolupráci s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a Ministerstvem kultury ČR.

V průběhu léta chce IKSŽ pracovat na návrhu implementace komunitních médií do českého mediálního prostředí, který v dalším průběhu dostane konkrétní podobu a paragrafy. Největší výzvou bude podle Jana Motala z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity neprůstřelná definice komunitního vysílání. Ředitelka pražského internetového rádia a DIY prostoru StreetCulture Iva Jonášová spíše než o rádiu provozované konkrétní komunitou mluví o platformě pro různé subkultury. StreetCulture.cz se tak pohybuje na rozhraní mezi vzděláváním (praktické osvojení si vysílacích dovedností) a vytvářením obsahu (vysílání).

Místopředseda RRTV Pavel Foltán dále upřesnil, že „komunitní média by ideálně byla bez reklamy, nezávisela by tak na kapitálu, ani by nemusela ze zákona plnit službu veřejnosti.“ Měla by také zvládnout fungovat bez dotací. Povaha komunitních médií ale nezapadá do stávajícího duálního systému vysílání. Příslušná právní úprava stále chybí, protože podle zákona 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání je provozovatelem právnická nebo fyzická osoba, doplnil dále Foltán. Jako příklad de facto komunitního média uvedl počátky brněnského rádia Proglas.

Neexistuje ani právní definice politické reklamy, konstatovala Vilma Hušková, vedoucí mediálních analytiků RRTV v oddělení televize. Nelze ji posuzovat jako přímou či nepřímou propagaci zboží nebo služeb osoby vykonávající hospodářskou činnost dle § 2 zákona 231/2001 Sb. „Je politickou reklamou i prezentace politika až v druhém plánu, jako například Babišovo kuře? Spot propagoval drůbežářské produkty, ale sleduje i politické cíle. Není tím ale zpochybněno právo podnikatele propagovat své produkty jen kvůli svým politickým aktivitám?“

Hušková odkazovala na analýzu televizního spotu značky Vodňanské kuře, který dle závěrů RRTV zákon neporušuje. Vypracování definice politické reklamy nicméně patří mezi priority RRTV pro příští rok.

Připravují se také nové návrhy některých nejdůležitějších mediálních zákonů - Zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, Zákona o ČT a Zákona o ČRo. Jak v průběhu dvoudenní konference několikrát zaznělo, stávající znění zákonů nereflektuje vývoj na mediálním trhu a je příliš ukotveno v době analogového vysílání. Objevuje se také otázka, zda neuvolnit regulaci elektronických médií, což zmínil generální ředitel ČT Petr Dvořák (více zde).

Různá pojetí internetové svobody

Spolu s právními definicemi se proměňují také pojmy, které vstupují do mediálního a veřejného diskurzu. Eliška Holubová, členka senátu Nejvyššího správního soudu, popsala proměnu hrozby soukromí, kdy se z jednoho Velkého bratra stávají miliony malých. Ty často tvoří i samotní uživatelé smartphonů či sociálních sítí svou zálibou v neustálém fotografování svého okolí. Připomněla také dvě různé kultury soukromí. V americké perspektivě znamená soukromí svobodu před zásahy státu, evropské pojetí pojímá ochranu soukromí zároveň jako ochranu důstojnosti dané osoby.

Rozvoj internetových médií tyto kultury směšuje a propojuje, což může mít vážné důsledky pro politické kampaně budoucích politiků – těch, kteří po sobě zanechali v mládí významnou digitální stopu, kterou jeho protikandidáti budou moci zneužít. Americká judikatura tedy pojímá internet jako unikátní demokratizační médium – jako nástroj přímé realizace svobody projevu. Evropský soud pro lidská práva naopak akcentuje riziko újmy. V internetovém prostředí může být zásah do soukromí mnohem bolestivější a krutější kvůli obtížnému a zdlouhavému mazání digitálních stop, respektive práva na jejich smazání.

Pozitivní dopady rozvoje internetu a síťových médií je potom podle zakladatele Echo24.cz Dalibora Balšínka možné sledovat na příkladu plurality názorů ve společnosti. Ve shodě s výše nastíněnou tezí prohlásil, že „pluralitu zajišťuje technologie. Jednotlivec se stane sám vydavatelem.“ Přestává tak mít smysl například vymezení hranice liberalizace mediálního trhu. Profesor Jan Jirák (FSV UK, MUP) zastává vůči demokratizačnímu potenciálu internetu kritický postoj. „Rozpadla se snaha obsloužit veřejnost – není veřejnost, jsou konglomeráty uživatelů, kteří si svou cestu najdou.“

Bývalý premiér Petr Nečas znovu zpochybnil možnosti a ochotu českých médií hájit veřejný zájem (více zde).

Konference Regulace českých médií, 5.6.-6.6. 2014

Autor textu: Jan Vávra 

Foto: Tereza Menclová, Kateřina Písačková, IKSŽ FSV UK