Best: Nezávislou žurnalistiku tady nikdo nechce

Nezávislá žurnalistika je pro demokracii jedním z klíčových pilířů. Její existence je mimo jiné podmíněna tím, že politici nebudou do chodu médií zasahovat. Nezávislost médií v České republice, kde ministr financí vlastní jedno z největších vydavatelství, vyvolává přinejmenším otázky. I tímto tématem se zabývaly čtvrteční Rozpravy o českých médiích na Fakultě sociálních věd UK.

„Všichni neustále říkají, že chtějí nezávislou žurnalistiku, ale nikdo ji ve skutečnosti nechce. Nechtějí ji politici, firmy a vlastně se o ni nezajímají ani čtenáři. Většině lidí je jedno, kdo média vlastní, nezajímají se o to, co vlastníci sledují,“ řekl v diskusi Erik Best, šéfredaktor a vydavatel The Fleet Sheet. „Nechtějí ji vlastně ani nedávno vzniklé novinářské projekty, jejichž zakladatelé si ze všeho nejvíc přejí, aby je někdo koupil a platil za ně účty,“ dodal a poukázal tím například na vydavatelství Tablet Media, které před více než rokem koupila investiční skupina Penta. (Projekt ale po začlenění do Vltava Labe Media v původní podobě skončil, pozn. red.)

Penta je vedle Andreje Babiše dalším subjektem, který se podílí na oligarchizaci mediálního trhu, a snižuje tak prostor pro nezávislost. „S tím jak roste hněv lidí proti hrstce bohatých, roste i snaha bohatých kontrolovat média. Podle mě to byl i jeden z důvodů, proč Babiš před lety média kupoval, chtěl sám sebe chránit a zároveň určovat směr, kudy se bude vývoj ubírat,“ vysvětlil Best. Ostatně ochranu u médií hledal i Marek Dospiva z Penty, který si podle svých slov koupil vydavatelství Vltava Labe Press (nyní Vltava Labe Media) zejména jako „atomový deštník“.

„Andrej Babiš má v Česku ohromný vliv, který je v poměru k velikosti země mnohem vyšší, než měl Berlusconi v Itálii. Babiš je v Česku zároveň největším zaměstnavatelem a jako ministr financí kontroluje i daňové úřady,“ popsal Jan Lopatka, hlavní korespondent pro Českou republiku a Slovensko agentury Thomson Reuters. „K tomu je potřeba připočíst ještě vliv na politickou reprezentaci, která se bojí jeho mediálního vlivu. Zajímavé například je, jak mlčí sociální demokraté ke kauze o nákupu většiny dluhopisů Agrofertu. V Americe by z toho byl ohromný skandál, tady jsou politici zahnaní do kouta,“ dodal Best.

Kromě snahy o vyšší kontrolu podkopává nezávislou žurnalistiku nedostatek financí. „V malých zemích, jako je Česká republika, Dánsko nebo Švédsko, je těžké dosáhnout potřebné míry plurality. Navíc nástup internetu situaci značně zkomplikoval. V Dánsku v roce 2014 zavedli nový systém státní podpory, kdy je každý rok rozdáno 60 milionů eur jednotlivým médiím podle počtu novinářů,“ popsal Mogens Blicher Bjerregård, jenž působí jako prezident Evropské federace novinářů. Možností je i financování prostřednictvím placeného obsahu, nadací, crowdfundingových sbírek či nadnárodních platforem, například na úrovni Evropské unie.

I nadále tak bude největší výzvou pro novináře dosažení objektivity. „Po prohlášení jednoho politika se nestačí na reakci zeptat jeho čtyř oponentů. Novinář by měl zpochybňovat samotné prohlášení, vznášet proti nim námitky, nesmí být jen pasivní. To je především vnitřní intelektuální výzvou,“ vysvětlil Jan Lopatka.

„Výzvou je také najít rovnováhu mezi čtyřmi pilíři médií. Mezi sebou by měla přestat bojovat veřejnoprávní a soukromá média a spíše společně hledat řešení ve vztahu k třetímu pilíři, který už dnes tvoří hráči, jako je Google, Facebook nebo Netflix. Nakonec by mladí novináři měli přicházet s inovativními nápady,“ uzavřel Mogens Blicher Bjerregård.

-stk-