Jak integrovat newsroom v multimediální éře

Již studie Sue Robinsonové z University of Wisconsin-Madison z roku 2011 naznačila možné komplikace při směřování obsahu do té doby výhradně tištěného média na web. Nejnovější poznatky z Nizozemska potom dokonce popisují trend opačný, trend takzvané dekonvergence, kdy se místo sjednocení všech pracovníků do jednoho newsroomu rozhodl vydavatel významných nizozemských novin „de Volkskrant” přemístit redakci online verze listu ne do jiného patra v sídle firmy, ale dokonce do jiného města. Nejprve ale popíšeme spolu se závěry Sue Robinsonové proces multimedializace obsahu a změny v newsroomu, které takový proces doprovázejí. Její zkoumání vychází z příkladu amerického deníku, jenž se snažil z čistě tištěné podoby obsahu přeorientovat na web.

Buďme webcentričtí

Tradiční podoba newsroomu byla dlouhá léta přizpůsobena novinám: jedna velká místnost rozdělená na sekce podle mocenské hierarchie. Editoři komunikovali při pravidelných schůzkách nebo individuálních konzultacích, zatímco většina technického personálu pracovala v jiném patře a zřídkakdy s novináři komunikovala. Když se měly noviny přeměnit na „webcentrické“ (zaměřené na online segment trhu), online sekce se tak stala tou, kolem které se doslova vše točilo – byla centrem newsroomu. Editoři vyzdvihovali také symbolickou rovinu tohoto kroku (symbolizovala směřování média), zatímco reportéři jí nepřikládali žádný význam. Technologie jako například Google dokumenty, online chaty nebo e-maily obecně navíc tvořily virtuální newsroom sám o sobě. Novináři samotní byli možnostmi multimediálních technologií nadšeni, na druhou stranu s nárůstem jejich povinností (například aktualizovat blog) se obávali zahlcení podněty a nedostatkem času na důslednou novinářskou práci. Jiný novinář si ale zrovna blog pochvaloval jako kvazi-platformu, která mu umožňuje zaznamenat a upozornit na informace, které potom dále použije v delších textech.

Vedoucí online sekce si všiml paradoxu, že sdružením redakcí do jednoho newsroomu ochabla spolupráce mezi pracovníky média a pocit týmového ducha kvůli rozdílům mezi nároky webové a tištěné verze média.

Dvě různé žurnalistiky

Příčiny této nekompatibility lze hledat v nedávno publikované studii „De-converging the Newsroom“ výzkumníků z nizozemské groningenské univerzity. Jimi zkoumaný deník „de Volkskrant“ od roku 2006 integroval všechna svá oddělení do jednoho newsroomu, ze kterého proudil rozmanitý multimediální obsah: od textů pro tištěné noviny přes webové stránky, mobilní aplikace až po online videa. Cílem vydavatele bylo vybudovat silnou multimediální značku, protože náklad tištěných novin neustále klesal.

V roce 2009 ale se změnou vydavatele listu přišla také změna strategie právě kvůli rozdílným hodnotám, uzávěrkám a čtenářským preferencím printového a multimediálního zpravodajství. Podle editora „de Volkskrant“ je printová žurnalistika zcela jiná profese: „Máte čas promyslet příběh, obvolat důležité lidi, dokončit příběh, a dostat se tak k pravdě.“ Většina novinářů navíc uvedla, že nemohou skloubit požadavky online a printové novinařiny. „Podstatou online žurnalistiky jsou krátké novinky, lidé nečtou delší články online. Naši editoři by mi na delší text řekli ,nepotřebujeme tvé informace a znalosti kontextu události; jsme novinkový server.‘“ Vydavateli se tak vertikální konvergence (integrace tvorby obsahu pro různé platformy do jednoho newsroomu) neosvědčila, momentálně preferuje konvergenci horizontální, která sdružuje do jedné místnosti produkci obsahu pro jednotlivé značky, jež vydavatel vlastní.

Autor textu: Jan Vávra