Na sítích nejlépe funguje vítězství českých sportovců
Rozhovor s Michalem Zlatkovským, který má na starosti sociální sítě týdeníku Respekt.
Pracujete jako správce sociálních sítí pro tradiční vydavatelské značky – teď pro Respekt, před tím pro iDnes.cz. Jak jste se k té práci dostal?
Vlastně úplnou náhodou – asi před rokem a půl prolétla médii kauza poslaneckého asistenta z KSČM, který měl na svůj Facebook napsat nenávistný příspěvek o věšení pravičáků. Ze snímku obrazovky, který to měl dokazovat, bylo ale patrné, že jde o podvrh, a protože to nikde jinde nezjistili, napsal jsem o tom článek sám. Díky tomu si mě na Facebooku všiml Adam Javůrek z iHNedu, který mi o nějaký čas později nabídl u nich pracovat. S firmami ani novinařinou jsem předtím zkušenost neměl.
Toto povolání vlastně spojuje novinařinu, která mě lákala už dlouho předtím, a sociální sítě, na kterých se pohybuji prakticky pořád. Obecně je to asi stejné jako s jakoukoliv podobnou prací – musí vás bavit a musíte mít vztah ke značce nebo produktu, pro který pracujete, zbytek už tak nějak přijde sám.
Pro hodně lidí je představa práce správy sociálních síti jen jakési povídání si s fanoušky a posílání zábavných postů…
Především je to neustálé sledování zpravodajství a výběr témat vhodných pro sociální sítě, kromě toho i komunikace s uživateli, kteří jsou mnohem častěji kritičtí než naopak. Další náplň práce se liší podle redakce – na iHNedu jsme třeba sestavovali do článků tweety reagující na aktuální témata nebo pomáhali s anketami.
Jakým způsobem máte možnost reagovat na kritiku nebo hrubé komentáře pod vašimi příspěvky? Měl jste někdy s nějakým diskutujícím větší problém?
Hlavní je zachovat klid a odpovídat přátelsky a bez emocí. S těmi, kteří vytýkají konkrétní chybu, se dá ve spolupráci s redakcí pracovat. U některých příspěvků typu „Babišova lžiDnes zase perlí" to ani nemá cenu. Vulgární komentáře a diskutující je možno skrýt tak, že příspěvek vidí jen autor a jeho přátelé, což je funkce, která správu ostrých diskusí do velké míry řeší.
Zmínil jste iDnes – liší se styl komunikace na serverech iDnes.cz a iHned.cz?
Příspěvky na iDnes.cz a iHNed.cz vypadaly v podstatě podobně, jen je nutné počítat s trochu jinou cílovkou - fanoušci iDnesu jsou třeba víceméně odolní vůči jakémukoliv pokusu o humor.
Momentálně pracujete pro časopis Respekt. Proč jste se do Economie přesunul?
Z iDnesu jsem dostal nabídku přejít do Respektu, kterou jsem hned přijal, protože Respekt je pro mě srdcovka – možnosti pracovat tam si ohromně vážím. Rozdíl mezi čtenáři masového iDnesu a vyhraněnějšího Respektu je asi patrný už z podstaty těchto médií.
Liší se nějak práce pro noviny od běžné správy sítí pro firmy?
Určitě. U zpravodajství je sebepropagace až na druhém místě, hlavním smyslem je informovat. Spíš než social media marketing to připomíná výběr zpráv na titulku zpravodajského serveru.
Mají v českých podmínkách vedle Facebooku další sítě jako G+, Twitter, LinekdIn smysl?
Hlavně Twitter a Google+. Twitter má u nás smysl určitě, už před časem u nás přestal být sítí pro geeky a stále roste, Respekt má momentálně necelých 27 tisíc followerů. Google+ je podle mě poněkud zbytečná sociální síť v lokálním i globálním měřítku, ale je třeba se jí věnovat, protože je propojená mimo jiné i s vyhledáváním Googlu. Sám mám nejradši Facebook, ale postupně objevuju i Twitter, který šel dost dlouho mimo mě.
Čím se dají čeští fanoušci nejlépe zaujmout, na co dobře reagují?
Obecně je to stejné jako kdekoliv na světě – nenáročný humor, tedy vtipné obrázky a hlášky, životní moudra a hluboké lidské příběhy. U médií je nejlépe využitelné to poslední s několika dodatky, oproti známé poučce například skvěle fungují dobré zprávy a příběhy o úspěchu. Vůbec nejlépe u nás na sítích fungují vítězství českých sportovců.
Čím jste si fanoušky na síti získal Vy?
Opravdu nevím. Rád si o sobě myslím, že jsem ohromně vtipný, ale to asi každý – podle mě je u veřejných osobních profilů klíčové tvářit se, že vaše příspěvky jsou nejlepší, a když se nějaký zdá nepovedený, je to chyba čtenářů, ne vaše. Abych si ale nic nenamlouval, hodně lidí mě začalo sledovat po zážitcích s facebookovými alfauživateli. Například když mě Jindřich Šídlo vezl autem a napsal o tom humorný status, nebo když jsem okomentoval desku Michala Horáčka a on napsal status o tom, že jsem idiot. A tak je to se vším.
Autorka rozhovoru: Veronika Šmídová
