Agitační plakáty mají sílu i v době internetu

Letos to bude sto let, kdy vypukla první světová válka. Od té doby se plakát jako forma komunikačního média mnohokrát osvědčil, především kvůli schopnosti na malém prostoru prezentovat a propagovat konkrétní světonázor. „Plakát jako nástroj propagandy má svůj počátek právě v první světové válce, kdy stát začal používat toto médium, aby pro válku získal podporu veřejnosti. Sloužily k tomu postupy a nástroje vyvinuté v reklamě, které démonizovaly nepřítele, vyzývaly k podpoře válečného úsilí nákupem státních obligací, k šetření potravin a jiných materiálních zdrojů, k podpoře vojáků a jejich rodin nebo k dobrovolnému narukování,“ vysvětluje Jaroslav Anděl, kurátor výstavy Plakát v souboji ideologií 1914–2014, která je do 19. května k vidění v pražském Centru současného umění DOX.

Výstava zároveň odkazuje k tezi Marshalla McLuhana, že médium je sdělení. Jejím záměrem je z perspektivy současné společenské situace ukázat součinnost média propagandy, jakým je plakát, s poselstvím dominantních ideologií v průběhu posledních sta let. Podle McLuhana totiž právě povaha tisku jakožto média přispěla k rozvoji nacionalismu v tom smyslu, že umožnila každému vidět svůj mateřský jazyk analyticky jako jednotnou entitu. Důsledkem gramotnosti je pak podle něj nutné psychické odcizení (v porovnání s orálními kulturami) kvůli vytváření vnitřního monologu.

Plakáty v souboji ideologií se právě na kmen (na národ) často odvolávaly, přesněji řečeno na žádoucí představu sdílených hodnot. S dalším rozvojem elektronických médií došlo k vytváření ne národa, ale „kmene“ jednotného ve svém prožívání. Právě tento posun ilustrují plakáty z 21. století. U těch dřívějšího data stojí za pozornost jejich inspirace reklamními postupy – snahou nabídnout jednotlivci jedinečný zážitek, šokovat jej nebo ovlivnit působivými metaforami. Společenský kontext spoluvytváří i reflektuje, stejně jako kritika konzumního životního stylu.

Za co bojovat?

Americký náborový plakát z první světové války sliboval po narukování k mariňákům „pravý boj s pravými bojovníky“. Tento čin byl výrazem jedincovy odvahy.

Plakát Alfonse Muchy rovněž vyniká svým jedinečným stylem. Dílo „Russia restituenda“ z roku 1922 zobrazuje vyčerpanou Matičku Rus a zesláblé dítě jako odraz devastující socioekonomické situace. Slouží jako prosba o pomoc.

Z propagandisticky nejbohatšího období druhé světové války vybíráme snahu ohromit civilní obyvatelstvo německými úspěchy. Konkrétně kampaň Victoria zahájili Němci v roce 1941, zároveň si snažili přivlastnit písmeno „V“, původně používané na znamení víry ve vítězství Spojenců. V tomto ohledu jsou známé například fotografie Winstona Churchilla s příznačným gestem s prsty do tvaru „vé“.

Agitační možnosti plakátu jsou tedy pozoruhodně široké. Kromě výše zmíněného příkladu se snahou přivlastnit si protivníkovu symboliku pro vlastní propagaci mohou toto médium využívat i různorodí aktivisté v současné době. Závažné politické události lze zasadit do barevných a především satirických tónů. Klaus Staeck, prezident berlínské Akademie umění, například vyjádřil 200 let společenského vývoje od Velké francouzské revoluce následující zkratkou:

Izraelský grafický designér a aktivista Yossi Lemel podobně satiricky upozornil na oddělení Palestiny a Izraele betonovou zdí. Pohrál si se známým heslem značky Benetton („United Colors of Benetton“), který pozměnil na „United Colors of Beton“.

Kromě politické tematiky lze pomocí plakátů zajímavě ztvárnit také soustrast a pietu, tak jako se to podařilo Čedomiru Kostovićovi po událostech 11. září.

Síťový aktivismus

To, že plakát je stále mocný, ukazuje také kampaň amerického politického hnutí Occupy Wall Street, které s využitím plakátů a sociálních médií organizovalo své stoupence. Níže uvedený zaujme svým retrostylem a odkazem k událostem na náměstí Nebeského klidu v Pekingu roku 1989. Lépe řečeno ke slavné fotografii osamoceného muže s aktovkou v ruce stojícímu před konvojem tanků.

Symbolická montáž ozvláštnila také následující obrázek. Upravené logo americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) doprovází text v souvislosti s jejím rozsáhlým monitorováním komunikace „Jediná složka státní správy, která vám doopravdy naslouchá.“

Současné výtvory mají potenciál šířit se internetem formou memů, což je případ posledně popisované ukázky. To odpovídá McLuhanovskému popisu decentralizující, integrující a akcelerující funkce elektronických médií. Samotný proces síťové aktivistické mobilizace se stává událostí, prožitkem, sdělením. Stejně jako možnost vidět 500 agitačních plakátů na jednom místě v rámci výstavy. Výtvory nejsou nudné, prostor doslova rozzáří, dokáží upoutat. Právě v tom je jejich působivost i nebezpečí.

-jav-