Večerníček je stále nejvíc sledovaným pořadem pro děti

Letos je to 50 let, co podvečerní vysílání České televize pravidelně doprovází Večerníček. Poprvé byl pořad na televizních obrazovkách uveden 2. ledna 1965, kdy nahradil nedělní pohádky Stříbrné zrcátko. Jako první Večerníček se tehdy představila pohádka Kluk a kometa režiséra Ludvíka Ráži. 

O půl roku později dostal Večerníček svou legendární (tehdy ještě černobílou) znělku, kterou připravil výtvarník Radek Pilař ve spolupráci s režisérem Václavem Bedřichem a animátorem Antonínem Burešem. Hlas postavičce Večerníčka propůjčil v té době pětiletý Michal Citavý, hudbu složil Ladislav Simon. 

Večerníček byl nejprve vysílán jen v neděli, postupem času se však jeho působnost rozšířila i na další dny v týdnu. Od roku 1973 je na televizních obrazovkách k vidění každý večer. Původně byl vysílán na ČT1, v roce 2012 byl přesunut na ČT2, kde je doposud. Od září 2013 má však své místo i na dětském kanále ČT :D.

Od té doby prošlo Večerníčkem nespočet pohádkových příběhů, z nichž nejoblíbenější, jak ukázala loňská veřejná anketa, jsou Krkonošské pohádky, které patří dlouhodobě i k těm nejsledovanějším. Vůbec nejvyšší sledovanosti dosáhla epizoda Krkonošských pohádek s názvem Jak Trautenberk chtěl poslat Kubu na vojnu, kterou v únoru roku 1999 v průměru zhlédlo 1,89 mil. diváků (skupina 4+). V první stovce nejsledovanějších se objevují také epizody Pohádek z mechu a kapradí s Křemílkem a Vochomůrkou, večerníček Méďové, O krtkovi, O skřítku Racochejlovi, O chytré kmotře lišce či Maxipes Fík.

Oslavy 50 let Večerníčku

Půlstoletí Večerníčku pojímá Česká televize mimo jiné také jako příležitost připomenout autory a díla české animátorské školy. Součástí programu bude velká retrospektivní výstava, den otevřených dveří na Kavčích horách či letní aktivita, která by měla vtáhnout děti i dospělé do příběhu Večerníčka. Na televizních obrazovkách se výročí připomíná prostřednictvím narozeninového spotu, v lednu byla vysílána série historických dílů Večerníčka v digitální podobě, dále jsou připraveny i tematické pořady – v sobotu 28. února bude na ČT1 například uveden pořad Večerníček, jak ho (ne)znáte, který prozradí spoustu málo známých, či zcela neznámých faktů.

Kromě toho se samozřejmě připravují i nové Večerníčky. Jen v prvním pololetí budou mít na ČT2 a ČT: D čtyři premiéry. Nejprve bude uvedeno pokračování seriálů O skřítku Racochejlovi a Tarbíci, na Velikonoce se představí zcela nový seriál Gorilí povídání od Václava Chaloupka a v květnu budou nasazeny nové díly plastelínového projektu Žížaláci výtvarníka Jaromíra Gála.

Večerníček cestuje do zahraničí

Večerníček se však se svou působností neomezuje jen na Českou republiku. Zájem o něj je i v zahraničí. „Tradiční zájem o večerníčky mají země jako Finsko, Švédsko, Slovensko, Polsko, hodně večerníčků pak vyvážíme i do Brazílie či Japonska,“ říká na dotaz MediaGuru.cz tisková mluvčí České televize Alžběta Plívová. Historicky nejprodávanějším večerníčkem, na který má ČT licenci, je přitom seriál Bob a Bobek, jenž byl doposud vysílaný v 21 zemích světa.

Často se do zahraničí podívaly také seriály O loupežníku Rumcajsovi,  Matylda, Nils a divoké husy a Méďové Václava Chaloupka. Dobře se v cizině daří také večerníčkům Jak to chodí u hrochů, Koulelo se jablíčko, Maxipes Fík, Pohádky z mechu a kapradí či Štaflík a Špagetka. Z novější produkce ČT se prosazují loutkářské nebo ‚modelínové‘ kousky, jako jsou Žížaláci nebo Krysáci.

Večerníček jako zdroj příjmů

Prodej práv k vysílání do zahraničí přináší České televizi také určité příjmy. Obchodovat však může jen s těmi večerníčky, které si sama vyrobila. Řada z nich, například Bob a Bobek na cestách, Pat a Mat či Krteček, totiž byla vyrobena externě ve společnostech Krátký film či Ateliéry Bonton Zlín, které se o obchod starají samy.

Za loňský rok představovaly výnosy České televize z prodeje dětské tvorby do ciziny přes 6,8 mil. korun.

Výnosy z prodeje pořadů dětské tvorby do zahraničí 

Zdroj: ČT

Dalším zdrojem příjmu jsou i merchandinsingové produkty, mezi ně patří hry, plyšové i plastové hračky, omalovánky či puzzle. „Vždy je zásadní, aby nešlo o předměty, které by byly pro děti z jakéhokoli hlediska nevhodné,“ dodává Alžběta Plívová.

-kch-