Online žurnalistika: od přesnosti k šíření nepodložených fám

Rozvoj internetu s sebou přinesl i významné změny v mediální krajině. Sociální sítě, blogování, online žurnalistika, občanská žurnalistika i digitální fotožurnalistika, to vše ovlivnilo fungování současných médií. Tlak na rychlost, okamžitost a neustálý přísun pořádné dávky informací si vybírá svou daň. Trpí objektivita, přesnost i ověřování poskytovaných informací.

„Kultura tradiční žurnalistiky se svými hodnotami přesnosti, ověřování před zveřejněním, vyváženosti, nestrannosti a výběru toho podstatného se potýká s kulturou online žurnalistiky, jež klade důraz na bezprostřednost, transparentnost, zaujatost, využívání nežurnalistických zdrojů a dodatečné opravy,“ píše ve svém komentáři Stephen J. A. Ward.  

Právě ve jménu rychlosti se dnes i mediální organizace nezdráhají publikovat neověřené informace. Za informační zdroje jsou mnohdy brána sociální média, posty a tweety běžných uživatelů, nedůvěryhodné zdroje. V důsledku toho dochází k mnoha faktickým chybám, které jsou až dodatečně uváděny na pravou míru.

K šíření nepodložených zvěstí často dochází v oblasti mimořádného zpravodajství, tzv. breaking news, kdy je potřeba ihned podat k dané události potřebné a veřejností žádané informace. Za příklad může posloužit nedávné zpravodajství o tragické střelbě v Mnichově, kdy se uváděný počet obětí pohyboval od jednoho do 15, kdy byla  „informace o třech obětech potvrzena bavorským ministerstvem vnitra“, která byla vzápětí jeho mluvčím dementována, kdy se mluvilo nejprve o třech střelcích, později o dvou a nakonec jen o jednom a kdy bylo původně za místo útoku označeno nákupní středisko Olympia, které bylo posléze upřesněno na místo naproti nákupnímu středisku před restaurací McDonald's.

V době digitální žurnalistiky nejsou tyto případy nikterak ojedinělé, ba naopak, a svou roli v nich sehrávají sociální média, na nichž se nepodložené zprávy šíří bleskovou rychlostí. Vzpomeňme například na šíření zprávy o nebezpečných chemických substancích v dešti po zemětřesení ve Fukušimě v roce 2011 nebo na zvěsti šířící se po útoku na bostonském maratonu v roce 2013, při němž lidé na Twitteru nedokázali rozlišit pravdivé zprávy od hoaxů.

Podle studie Analysing How People Orient to and Spread Rumours in Social Media by Looking at Conversational Threads, jež pozorovala chování uživatelů na Twitteru, se neověřené zprávy šíří v prvních minutách mnohem rychleji než ty, které neověřenou zprávu potvrzují či vyvrací.

Zmíněná studie analyzovala celkem 4 842 tweetů týkajících se devíti zpravodajských událostí, mimo jiné například střelby v Ottawě, nepokojů ve Fergusonu, útoku na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo, pádu airbusu společnosti Germanwings, ale i nepodložených zpráv o zmizení Vladimíra Putina nebo nakažení fotbalisty Michaela Essiena ebolou. O každé ze zmíněných událostí se na Twitteru hojně diskutovalo.

Jak graf ukazuje, některé ze zvěstí byly postupně potvrzeny či vyvráceny, přičemž nepravdivé zprávy byly vyvráceny v průměru do 14 hodin, zatímco ty pravdivé byly obvykle potvrzeny do dvou hodin. To odpovídá tomu, že dokázat lež je obecně těžší než potvrdit pravdu.

Studie také zjistila, že uživatelé mají tendenci retweetovat či lajkovat cokoliv, co na Twitteru spatří. Uživatelé s vysokým počtem followerů jsou ohledně sdílení neověřených zpráv obezřetnější než ti, které sleduje jen málo followerů. Ve chvíli, kdy je daná zpráva potvrzena či vyvrácena, novou verzi běžní uživatelé buď podporují, či popírají, častěji se však k ní stavějí odmítavě. Nutno dodat, že kromě běžných uživatelů neověřené zprávy na Twitteru sdílí i zpravodajská média, která tak doplňují své online zpravodajství.

Za upozornění na studii i komentář děkujeme Milanu Šmídovi a jeho blogu Louč.cz.

-stk-