Sdílená ekonomika v ČR roste, potřebuje ale pravidla

pátek, 23. prosince 2016, 11:15 Internet & Mobil, Marketing MediaGuru

Sdílená ekonomika roste a s tím sílí i potřeba stanovit pro ni pravidla.

Airbnb, Uber či Zonky.cz, to vše lze dnes zahrnout do termínu sdílené ekonomiky, kterou v širokém slova smyslu definuje prvek sdílení volné kapacity ať už movitých, či nemovitých věcí, času, práce nebo financí. Ekonomický přínos využití nedostatečně čerpaných kapacit v rámci sdílené ekonomiky by podle studie Evropského parlamentu mohl zemím EU ročně dosáhnout výše 572 miliard eur. I přesto sdílená ekonomika vzbuzuje obavy, týkajících se placení daní, ochrany spotřebitele, nekalé soutěže či pracovního práva. Vláda proto v těchto dnech finalizuje svou ekonomickou a právní analýzu, která by měla dopady sdílené ekonomiky začít řešit.

Sdílená ekonomika už není záležitostí pár nadšenců

Sdílená ekonomika v posledních letech zažívá boom po celém světě. Nahrává tomu jednak rozvoj moderních technologií, jednak poměrně silná snaha vyhnout se klasickým ekonomickým strukturám, jejichž důvěryhodnost byla finanční krizí otřesena. V neposlední řadě podporuje ideu sdílení stále rozšířenější povědomí o potřebě šetřit zdroje. Oblibu si získává u nastupující generace, která dnes nemá tak silnou potřebu vlastnit majetek, což se ale časem může změnit.

Lidé si tak mezi sebou sdílí auta, nářadí či nemovitosti, a povýší-li sdílení o stupeň výš, mohou na tom nejen ušetřit, ale i vydělat. S BlaBlaCar se mohou podělit o výdaje na cestu, s Uberem si zase přilepšit při cestě domů, na Airbnb pronajmout turistům byt v době, kdy odjedou na dovolenou, či přebytek peněz investovat přes Zonky. Zákazníci kromě atraktivní ceny pozitivně hodnotí také jednoduché ovládání, flexibilitu, transparentnost, možnosti bezhotovostní platby nebo zpětné vazby. Při jízdě Uberem například mohou na svém mobilním telefonu neustále sledovat, zda řidič opravdu jede nejvýhodnější cestou, a při platbě nemusí mít v kapse ani korunu. Na Airbnb lidi zase baví bydlení v domácím prostředí i kuriózní nabídky ubytování na lodi, ve srubu či na zámku.

Jen ve Velké Británii se podle průzkumu Herfordshirské univerzity pokoušelo přes sdílenou ekonomiku najít práci již 21 % populace a 11 % uspělo, což představuje 4,9 milionů lidí. Zdaleka ne pro všechny však Uber či Airbnb představuje jen formu přivýdělku. Pro 24 % z necelých pěti milionů Britů činí více než polovinu příjmu, pro 5 % z nich dokonce celý. V České republice je velikost sdílené ekonomiky zatím malá, její podíl na HDP se nyní pohybuje na úrovni 0,1 %. Do roku 2020 by se však mohl zvýšit na 0,5 %.

Obliba sdílené ekonomiky mezi lidmi roste, což lze ilustrovat například nástupem sdílené osobní přepravy na kratší vzdálenosti, kde zavedeným taxislužbám značně konkurují platformy typu Uber, Taxify nebo Hopin, jejichž řidiči nemusí být nutně registrovanými taxikáři s osvědčením pro provozování taxislužby. Stačí jim jen živnostenský list s koncesí na přepravu osob v automobilech pro maximálně devět osob. Taxametr, označení vozidla ani zkoušku z místopisu pro využívání platforem nepotřebují, poněvadž v podstatě provozují jen „spolujízdu“. (České Liftago představuje spíše než počin sdílené ekonomiky agregátor nabídek od jednotlivých registrovaných taxikářů.) Podle analýzy Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) z dubna letošního roku se podíl zmíněných platforem na objemu jízd v Praze pohybuje mezi 10 až 15 %. Podíl řidičů, kteří aplikace sdílené osobní přepravy využívají, je dnes již 25 %, přičemž 91 % z nich si tak pouze přivydělává, tedy jezdí maximálně 15 hodin týdně.

Stále větší oblibě se těší také sdílení ubytování, a to nejčastěji přes platformu Airbnb, které se v Česku daří především v Praze a Brně, ale také v Karlových Varech. Podle informací Institutu turismu využilo za první tři čtvrtletí letošního roku možnost individuálního ubytování 9 % z celkového 9,3 milionu zahraničních turistů, což je o téměř 40 % více než loni.

Obliba pronajímat svou dočasně nevyužitou ubytovací kapacita vzrůstá i u Čechů. Podle průzkumu agentury NMS Market Research by s pronájmem přes Airbnb souhlasila 20 % Čechů. Nejčastěji tak činí ženy ve věku 20 až 39 let.

Zatímco někteří hostitelé si přes Airbnb pouze občas přivydělají, existují i tací, kteří se pronájmu věnují po celý rok. Podle odhadu AMO tvoří profesionální hostitelé 25 až 30 %. Ti někdy pronajímají i několik nemovitostí najednou, čímž si mohou přijít na výdělek dosahující výše ředitelského platu. Na rozdíl od klasických ubytovacích zařízení, jako jsou hotely či penziony, nemusí hostitelé Airbnb dodržovat žádné hygienické ani bezpečnostní předpisy, nemají oznamovací povinnost, kdy je nutné cizince nahlásit cizinecké policii, a nemusí od nich vybírat poplatek za rekreační pobyt. Z rozpočtu destinací tak mizí peníze, nemluvě o možných bezpečnostních rizicích v důsledku absence oznamovací povinnosti, zvyšování cen nemovitostí i menší nabídky dlouhodobých pronájmů pro obyvatele.

Vše je skvělé, než nastane problém…

Kromě výše uvedeného vznáší nástup sdílené ekonomiky i otázky právní, týkající se jak „zaměstnanců“, tak zákazníků. Jaký status vlastně tito „zaměstnanci“ mají, při jakém výdělku by měli začít platit daně, jakou mají minimální mzdu, a pokud se jim něco v práci stane, zda se jedná o pracovní úraz. A stejně tak se můžeme ptát i u zákazníků, zda jsou jako spotřebitelé dostatečně chráněni a co se děje s jejich osobními údaji.

„Většina lidí, kteří ve sdílené ekonomice působí, si neuvědomují, jakou soukromoprávní a veřejnoprávní odpovědnost ve své činnosti mají. Navíc organizátor činnosti jim s tím nepomůže, protože se tváří, že vše dělá nezávisle, a veškerá odpovědnost je tak v tomto směru pouze na zaměstnancích,“ popsal právník Jakub Morávek na panelové diskusi spolku Common Law Society.

Svou vlastní odpovědnost letos na vlastní kůži pocítili někteří řidiči Uberu, které zkontroloval pražský magistrát. Kvůli tomu, že jezdili bez předepsaného vybavení pro taxislužby, jim nyní hrozí pokuty, těm s koncesí dokonce až půlmilionové. O nezákonnosti svého jednání většinou ani nevěděli. Otázkou zůstává, zda a jak Uber, který sám sebe označuje za pouhou „technologickou platformu“, svým řidičům pomůže.

S rostoucí sdílenou ekonomikou a s ní i množícími se problémy vzniká potřeba ujasnit si na trhu pravidla. Na vládě nyní vzniká ekonomická a právní analýza sdílené ekonomiky, která by měla být představena do konce roku. „Potřebujeme najít pravidla, kde jsou určeny limity, ale zakazování je nesmysl. Bavíme se o službách, které lidi chtějí, jsou jim příjemné, šetří jim čas a peníze,“ řekl pro ČT24 Tomáš Prouza, koordinátor digitální agendy České republiky, a dodává: „Bavme se o podmínkách, kdy už služby zdanit a kdy ještě ne. Pokud z té činnosti někdo žije, měl by své příjmy zdanit, pokud se jí však věnuje jen občas, například dvakrát do měsíce někoho sveze, neměl by být svázán pravidly.“

Prouza stejně jako Evropská komise upřednostňuje cestu deregulace, tedy uvolnění pravidel i pro stávající poskytovatele služeb, nikoliv zpřísňování podmínek sdílené ekonomiky. „Bavme se také o tom, zda i pravidla pro taxislužbu nejsou příliš zastaralá,“ doplnil Prouza. Česká legislativa je v určitých ohledech na sdílenou ekonomiku nepřipravena, potřeba bude například redefinovat podnikatelskou činnost, jejíž stávající definice nepočítá například s přivýdělkem, či připravit legislativu na odlišení online a offline služeb.

Ve chvíli, kdy se však pravidla ujasní, stále ještě zbývá otázka, jak nastavené normy vynucovat. „Proti sobě máme velké nadnárodní koncerny, které mohou sídlit kdekoliv, svá data skladují kdekoliv a mají ohromnou sílu,“ dodal Jakub Morávek. Organizátory činnosti představují většinou zahraniční firmy, které působí v digitálním prostoru a mají za sebou velmi silné investory. Za Uberem mimo jiné stojí skupina Goldman Sachs, Airbnb má zainvestováno Reid Hoffman, spoluzakladatel LinkedInu, nebo Jeff Jordan z investiční skupiny Andreesen Horowitz.

Jednou z možností bude vytvoření jednotného evropského rámce, který by jednotlivým státům mohl při vynucování forem pomoci. Svou snahu spolupracovat však vykazují i samotné subjekty sdílené ekonomiky. Například Airbnb od 1. ledna 2017 zakáže hostitelům pronajímat svou nemovitost v Londýně na více než 90 dní, v Amsterdamu na více než 60 dní v roce. Londýn přitom patří k nejoblíbenějším destinacím Airbnb na světě, hned za New Yorkem a Paříží. Dá se očekávat, že podobná omezení budou uplatněna i v jiných městech.

-stk-