Pět největších pochybení v prezidentských kampaních

Petr Majerik

Probíhající prezidentské kampaně už tradičně vsadily na rychlé vybudování zásahu cílové skupiny prostřednictvím venkovní reklamy a na taktickou podporu v on-line médiích a částečně i v tisku, s několika pokusy o guerilla marketing. Většina kampaní ctila zásadu „back-loaded“ taktiky, kdy kampaň vrcholí s blížícím se termínem voleb. Kampaně se samozřejmě nevyhnuly pochybením, jejichž výčet následuje.

1. Soupeři Miloše Zemana příliš často kritizovali jeho nepřítomnost na debatách.

Tím automaticky vyvolali v některých voličích pocit, že on určitě do druhého kola postoupí, což mohlo u části zatím nerozhodnutých dopomoci k hlasu právě pro něj, protože mnoho lidí nechce volit „outsidery“. Prohru svého kandidáta totiž berou jako své vlastní selhání.

2. Strategii pro druhé kolo nelze řešit až po postupu z prvního a neměl by jí řídit samotný kandidát.

Jiří Drahoš po postupu do druhého kola prohlásil, že se sám ujme tvorby strategie i samotného řízení kampaně. Ta by ale měla u kandidáta, který je podobně jako jeho hlavní soupeř dlouhodobě jedním z favoritů, zůstat v rukou zkušených profesionálů, podobně jako v kole prvním. U některých potenciálních voličů mohl tento krok působit jen jako zastírací manévr pro „odklizení“ kontroverzního šéfa jeho kampaně.

3. Zaměření se ve druhém kole na regiony s menší podporou voličů.

Podobná taktika, kterou proklamoval Jiří Drahoš,  může zcela logicky podkopat důvěru části dosavadních příznivců. Je to stejné, jako když třeba mobilní operátor láká nové klienty na slevu, kterou ale těm stávajícím nedá. A navíc, úspěšná strategie se neopouští!

4. Nesprávné načasování kampaně.

Politické kampaně spadají do kategorie kampaní, které se vážou k určitému pevnému termínu. Tím víc, jak se termín blíží, měla by kampaň nabírat na síle a gradovat. Opačný postup, spočívající navíc v předčasném a „přepáleném“ začátku, může být kontraproduktivní, jako tomu evidentně bylo v případě Michala Horáčka, který původně patřil k favoritům.

5. Přístup k volebním debatám v televizi.

Až po volbách se ukáže, jestli Jiří Drahoš skočil Milošovi Zemanovi na špek, když ho vyzval k televizním debatám. V těch jako méně zkušený a navíc na rozdíl od svého soupeře korektní řečník mohl bohužel odradit některé nerozhodnuté voliče. Nebo jestli svým souhlasem pochybil naopak Miloš Zeman, který v přímém přenose bez možnosti zásahů do pořadu formou střihů, potvrdil svou tolik diskutovanou zhoršující se kondici.

Autor textu: Petr Majerik, media coach