Češi nejvíc času pálí na Metě, TikTok je sledovanější než ČT

Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) čerstvě rozšířilo svůj projekt NetMonitor, popis prostředí českého online trhu, o data globálních, a hlavně sociálních platforem. Patří mu to za velký dík! Jednak za toto rozšíření, jednak za data NetMonitoru jako celku. Je fajn, umět si snadno a dostupně sáhnout na čísla za české online prostředí. Protože kdo neměří, neví. A jak k tomu dodávám já, nejlepší emoce je přece číslo...

Co ale aktuální data NetMonitoru ale vlastně říkají? A mělo by to vlastně někoho zajímat? V tomto textu se do těchto čísel ponořím a zkusím vám z toho vylovit to nejzajímavější. Se zaměřením na sociální platformy, když to moje největší „aha!" z dat už jsem zmínil v titulku tohoto textu.

Ale hezky od počátku. Na únorových datech NetMonitoru platí, že největší zásah v české online populaci ve věku 10-99 let  dokázaly udělat platformy Mety, tedy v našich podmínkách primárně Facebook, Instagram, Messenger, WhatsApp a Threads.

Na těchto platformách v únoru pálilo svůj volný (nebo i pracovní, známe) čas přes 7,6 milionu z nás. A strávili jsme na nich přes 150 milionů hodin, což je krásných 9 miliard minut! To si představte jako 209 milionů dílů Ulice nebo 100 milionů fotbalových derby, ve kterých Sparta sejme Slavii. Takže velká paráda.

Na prakticky srovnatelné úrovni je Google se všemi svými platformami (přepokládám, že většinu výkonu dělá YouTube), a na třetím místě náš krásný český Seznam.cz. Toto pořadí asi nikoho moc nepřekvapí a docela koresponduje s obecnou tezí, že když s kampaní nevíte, kam a na koho, přítomností na Facebooku a na Nově nic nepokazíte. Nebo alespoň byste nemuseli.

Když to vezmu dál, zaujal mě ten už zmiňovaný TikTok. A čísla z NetMonitoru, podle kterých má aktuálně TikTok v Česku vyšší zásah na internetu vůči populaci než Česká televize. A to jak ve smyslu zásahu (TikTok +19 %), tak ale hlavně stráveného času (skoro třikrát více).

Což je pikantní jak vzhledem k neustálým nápadům „tiktoky" všude po světě zakazovat, stejně tak jako vzhledem k diskuzi o smysluplnosti a formách financování České televize. Heretik veřejnoprávnosti by tímto mohl ještě víc nabít dojmu, že ČT prostě ztrácí na svém významu, ale se zlou by se asi potázal, ať už je realita jakákoliv. A někteří jiní už dávno pochopili, kde se budou rozhodovat podzimní sněmovní volby.

Zaujalo mě taky číslo u Twitteru, respektive X. Až bych řekl, že počet 3,2 milionů českých uživatelů této asi nejtoxičtější sociální platformy, kdy se během přítomnosti na ní ve vás mísí stejné pocity, jako při přítomnosti v místní obecní žumpě, je trošku nadstřelený, ale dejme tomu. Sám Twitter totiž udává aktuálně počet měsíčně aktivních uživatelů někde na úrovni 1,7 milionu, tedy zhruba polovinu.

A pak stojí za zmínku LinkedIn, na kterém je určitě nejeden čtenář tohoto textu sám aktivní. Tam je to s čísly ze strany platformy složitější, ale sám LinkedIn reportuje na evropské orgány počet měsíčně aktivních uživatelů kolem 800 tisíc uživatelů. Pokud NetMonitor hlásí za únor na LinkedInu 1,3 milionu uživatelů, je to o 60 % víc. A pak něčemu věřte.

Pokud LinkedIn směrem k „Evropě" svoje čísla fejkuje, je to to poslední, co bych mu vyčítal. A pokud platí čísla NetMonitoru (a proč ne), je to dobrá zpráva pro všechny ty LinkedIn konzultanty v Česku, kteří vám na této platformě díky svým službám zvěstují zářnou budoucnost a super „byznysy".

Podstatné ale je jedno. Nejen tato data ukazují čím dál větší dominanci sociálních platforem a jejich nezastupitelnost v komunikaci. Ať chceme, nebo ne. Platí zkrátka, že kdo dneska není na sítích, jako by nebyl. Data taky ukazují, že různá čísla od různých zdrojů jsou různě různé. Ale na tom asi nesejde.

Jde o trend, a ten je jasný a nezvratitelný. Při interpretaci komentovaných dat je ale potřeba také brát v úvahu tu sledovanou „cílovku", kdy desetileté děti vás jako vaši byznysovou cílovku ne úplně vždycky zajímají. Pozor taky na to, že jde pouze o online populaci. A jestli dobře počítám, zhruba dalších dva miliony Čechů si stále dopřává svého offline luxusu.

NetMonitor také nezohledňuje rozdíly v online chování různých sociodemografických skupin (při otázce na svoje studenty, zda sledují televizi, si vždycky připadám jako geront ze středověku), kdy platí, že čím je cílová skupina mladší, její preference konzumace obsahu přes sociální sítě zásadně roste. A zase pozor taky na to, že v tomto případě to není vždy ten Facebook, který GenZ vytane při vyslovení sousloví „sociální síť" jako první na mysl.

Tak jako tak, jak jsem říkal už v úvodu. Data NetMonitoru by měly být povinnou výbavou každého markeťáka či mediálního plánovače a díky SPIRu za ně. Je vždycky dobře, když má člověk možnost se podívat, kudy běží zajíc, teda imprese. Je ale zároveň třeba brát v potaz zmíněné aspekty, které interpretaci dat mohou zkreslovat.