České pivní reklamy nejsou zábavní

Můžeme v letošním programu PragueFood Festival najít stejné partnery a účastníky z minulých ročníků, nebo přísně dbáte na pestrost a účast nových partnerů, tj. restaurací a vinařství?

Díky bohu jsme zatím v situaci, že spíše vybíráme z širokého zájmu našich partnerů a účastníků. Jsme limitováni prostorem cca 4 ha zahrad. Generálním partnerem festivalu je společnost Kofola.  Letos návštěvníci okusí některé zbrusu nové dodavatele například zahraniční vína od společnosti Premier Wines a domácí ze Sdružení slováckých vinařů. Vyzkouší zcela nové restaurace – od veganských až po dodavatele husích jater či amerického hovězího. Budou mít možnost „ochutnat" ideální stravu pro školní jídelny, ale i speciality podávané osobně michelinskými šéfkuchaři či vítězi Grand Restaurant tzv. Badoit Fine Dining.

Letošní motto festivalu a vůbec poslání vašeho sdružení MauMau se rozšířilo na „Nejezte, nepijte a ani nežijte blbě“. Pokud jde o pití, jak vnímáte kvalitu české pivní reklamy?

Jako pijáci piva jsme stále celosvětově neporazitelní. Z mého pohledu však kvalita naší reklamy na pivo silně pokulhává za spotřebou. Miluji mezinárodní reklamy na pivo a je známo, že „pivní reklamy" patří celosvětově za nejvíce kreativní a odvázané. To my moc neumíme. Příliš řešíme v komunikačních agenturách a u klientů spotřebu, branding – a málo jsme při tom zábavní. Ale k pivu přece zábava patří! Na nejprestižnějším festivalu v Cannes vždy vítězí nějaké pivní reklamy, nikdy ale ty naše.

Má marketing restaurací nějaká specifika? Už delší dobu se točí hodně okolo slevových portálů.

Marketing je stejný pro auto, prací prášek i restauraci. Vždy jde o zákazníka a jeho vztah ke značce. Malá sleva je možná, velká sleva je cesta do pekel.

Vydáváte svůj výběry Grand Restaurant či Grand Bar, vedle toho existují desítky dalších hodnotících portálů v gastro podnikání. Do jaké míry berou majitelé restaurací tyto reference vážně, i pokud si lidé stěžují na jiné aspekty než jen kvalitu jídla?

Věřím, že to berou vážně, protože jsme na trhu naší malé, gastronomicky ne moc vyspělé země s naším průvodcem (publikace, web, smartphones) již od roku 1997. Dostávám spoustu kladných i rozčílených dopisů od návštěvníků restaurací, gastronautů i restauratérů. To znamená, že jim to není lhostejné. Zajímá je, zda jsou uvedeni v našem výběru, neustále kontrolují, zda je hodnocení kvality podniků objektivní. A to je dobře, to pohání naší práci kupředu a k větší kvalitě.

Mohl byste zmínit povedený marketingovo-gastronomický počin z poslední doby?

Líbí se mi gastronomické projekty, kde nejen, že vzniká dobré jídlo, ale současně třeba pracovní příležitosti pro potřebné lidi. Naše sdružení Mau loni finančně podpořilo takové projekty, jako třeba: „eSvačinky", kde handicapovaní připravují zdravé svačiny pro školáky, nebo „Kuchařky bez domova" – bezdomovci vaří pro veřejnost, dnes jim jeden mecenáš na základě našeho popudu buduje vlastní kuchyni..., nebo „Potravinová banka", která se snaží zmírnit celosvětové plýtvání potravinami. Tak to je podle mne nejlepší marketing, který se odehrává spíše na internetu, prostřednictvím virálu, facebookových stránek lidí, kteří si říkají foodies, a ústním podáním. Zajímavé je, že byť tyto společnosti nemají žádné peníze na využívání klasických médií, skoro všichni o nich něco ví nebo slyšeli...

Na závěr: kdo je pro Vás ve světě gastronomie, nebo jednoduše svým přístupem k životnímu stylu, guru?

Anthony Bourdain, protože dokáže romanticky popsat i grilovanou medúzu, Achille Gregor za svůj mužský přístup k vaření a Jiří Menzel za to, že i když nemá rád pivo, dokázal natočit ty nejúžasnější a nejchutnější scény o pivu a jídle.

Autorka rozhovoru: Martina Plechatová