Autor textu MediaGuru
Na Forum 2000 se diskutovalo také o měnících se obchodních modelech
mediálních společností. Zazněla i klíčová otázka, jak naučit lidi
platit za obsah.
Letošní 16. ročník Forum 2000 je věnován tématu Média a demokracie. Kolem kulatého stolu se v pondělí 22. října diskutovalo i na téma měnících se obchodních modelů médií. Obchodní model je ve většině případů stěžejní problém, kterému média čelí. V době, kdy si lidé zvykli vše mít na internetu zadarmo, se stává velkým problémem je přesvědčit, aby za kvalitní obsah platili, ať už na internetu samotném, či za tištěná média.
Média tak stojí před otázkou, jak udržet kvalitu svého obsahu a přitom… přežít.
Jednou z možností, jak monetizovat obsah, je nabídnout čtenářům natolik unikátní a originální obsah, že je přesvědčí, že stojí za to si za něj zaplatit. Proto se nyní některá vydavatelství snaží hledat cesty, jak „ušetřit“ novinářskou práci a přitom ji co nejvíce vytěžit. Jinými slovy se hledá způsob, jak zefektivnit novinařinu a nabídnout čtenářům něco, co přesahuje „obvyklé“ informace, jež jsou na internetu volně dostupné. Na novinářích je přijít s unikátní, originální informací, která je podložena podrobnou analýzou a zasazena do zajímavých souvislostí.
Na Forum 2000 prezentoval možný přístup Ian Phillips, který od loňského roku vede v Praze zpravodajskou sekci Střední a Východní Evropy tiskové agentury Associated Press (AP). Jeho nové pojetí žurnalistiky napříč formáty (cross-format journalism) vychází z předpokladu, že je lepší koncentrovat síly, zpracovat důkladně originální téma a pak jej připravit pro různá média. V praxi Ian Phillips spojuje práci novinářů, reportérů a fotografů, kteří tak mají dostatek času do hloubky zpracovat téma a následně jej odlišně připravit pro různé typy médií. Podle slov Ian Philipse se tento způsob přímo nabízí pro historická témata, kterým se zde prozatím nevěnovalo dostatek pozornosti, jako je hledání hrdinů 2. světové války nebo masakr v Katyni. Experiment, jenž klade větší důraz na obsah než na médium, byl oceněn v rámci agentury AP a nyní je aplikován i v Moskvě pro postsovětské země či v Káhiře pro region Blízkého Východu.
V současné době můžeme na českém mediálním trhu pozorovat, že k podobnému modelu momentálně přistupuje například vydavatelství Mafra nebo Český rozhlas.
Na internetu je však otázka obsahu poněkud složitější. V dlouhodobé perspektivě se ukazuje, že pouhé zřízení placené sekce nefunguje. David Brauchli, Communications Director společnosti Piano Media, ukázal, že možnou cestu představuje centrální registrace, přes kterou dostane čtenář po zaplacení jednorázového poplatku přístup do prémiového obsahu předních webů dané země. Piano Media prozatím funguje v národních jazycích na Slovensku, v Polsku a Slovinsku. Pro světové jazyky je podle Davida Brauchliho možné zaměřit se na regionální či tematicky specializované weby (například automobilové či rybářské).
Nakonec důležitým zdrojem financování médií je reklama. Podle Stevena Gana, editora malajského serveru Malaysiakini, by však měla tvořit jen jeden ze zdrojů financování, protože schopnost přesvědčit své čtenáře k zaplacení předplatného je přímo úměrná zájem zadavatelů reklamy. Nehledě na to, že lokální mediální servery bojují na reklamním poli s takovými giganty, jako je Google, Microsoft nebo Facebook. Jak řekl, obsah kvůli technologiím ztrácí pomalu, ale jistě své královské postavení. A tomu by se mělo zabránit.
-kch-
Autor textu MediaGuru
Všecnopárty se i v sobotu udržela na čele sobotního večera po 20:00
v divácké skupině starší 15 let. Následovaly další zábavní pořady
Zázraky přírody a Superlov, který se stal zároveň jedničkou ve
skupině 15–54.
Postava Hurvínka má letos sté výročí a při této příležitosti vznikla filmová verze divadelní inscenace Hurvínkova cesta do Tramtárie, která zamíří do českých kin 16. dubna. Projekt rozšiřuje dlouhodobě repertoár Divadla Spejbla a Hurvínka a cílí na rodinné publikum. Snímek vychází z představení uvedeného poprvé v roce 2003, které si i po více než dvou dekádách drží popularitu u dětského publika. Filmová adaptace byla natočena na více kamer, doplněna o dynamický střih a zvukové efekty, s cílem přiblížit divadelní titul širšímu publiku prostřednictvím kinodistribuce. Režie filmové verze se ujal Vojtěch Frič, autory původní divadelní hry jsou Denisa Kirschnerová a Martin Klásek. Stopáž filmu činí 54 minut.
Nejvyšší sledovanost v pátečním večeru měly opět Všechnopárty
v divácké skupině starší 15 let a seriál Vyprávěj, který byl
zároveň nejsledovanější v 15–54.