Proč je případ Bartošové mediálně atraktivní...

Zájem, který média věnují dění kolem Ivety Bartošové, je mimořádný. Dokládají to i televizní pořady, které v posledních dvou týdnech odvysílaly české televizní stanice: TV Nova v podobě speciálu Televizních novin a naposledy TV Barrandov.

Mocným kouzlem nechtěného působila skutečnost, že v době živě vysílaného speciálu Televizních novin ležela Iveta Bartošové na jednotce intenzivní péče Thomayerovy nemocnice v Praze, zatímco oba „sokové“ Josef Rychtář a Zdeněk Macura vystupovali v televizi. Nabízela se otázka, proč nebyli s ní. Ironii umocnila moderátorka pořadu, která se přesně na tuto skutečnost s vyčítavým podtónem zeptala obou zúčastněných (odpověď zněla, že to nedoporučili lékaři). Nicméně kdyby v daný okamžik skutečně u Bartošové byli, zákonitě by nemohli vystupovat v živém vysílání. Jde o dokonalou ilustraci mocné mediální logiky: kdyby pro změnu Macura s Rychtářem odmítli v pořadu vystoupit, bude to bráno jako zbabělost či tajnůstkaření přiživující další a další spekulace. Mediální příběh kauzy Bartošové tak doslova žije vlastním životem. A to už částečně z podstaty svého nastavení.

Princezna Džambulka

Celý mediální obraz situace je nastaven tak, že je zde bývalá hvězda showbyznysu Iveta Bartošová v problémech, které mají doslova všichni na očích, ale skoro nikdo ji nedokáže pomoci. Jako zakletá princezna, o které všichni vědí, ale čeká se jen na toho „pravého“.

Do archetypálního příběhu princezny v nesnázích skvěle zapadají také další postavy: Josef Rychtář se svlečený do půl těla dobývá do italské pevnosti hraběte Martucciho za svou milou – do zvláštního, až cizáckého sídla aristokracie, která vždycky měla v České republice špatnou pověst. Nabízí se podezřívavá otázka, co se uvnitř s Bartošovou doopravdy dělo. Zvláštní entita Macura svým temným vousem jako by symbolicky zahaloval svou pravou tvář a pravé úmysly. Chce pomoci, nebo uškodit?

Podstatné zde není ani tak to, že jde o bulvární příběh o lidském neštěstí – výše nastíněná zápletka má šanci oslovit téměř každého diváka právě proto, že nás podobné příběhy o princeznách, princích, lesních mužích a odtažitých černokněžnících provázely od mala. Tuto zápletku potom pomáhají šířit zpravodajské hodnoty, které popsali již v roce 1973 Johan Galtung s Marií Rugevou ve studii s názvem The Structure of Foreign News. Mezi kulturní faktory napomáhající tomu, že se událost stane předmětem zpravodajství, patří zainteresovanost „elitních“ lidí, personifikace a samozřejmě negativita, jejíž důležitost má i své zpravodajské opodstatnění. Negativní událost je poměrně jasně ohraničená, sama o sobě je navíc jednoznačnější (zatímco o tom, co je pozitivní, by se lidé dohadovali déle) a je překvapivá.

V tradici České sody

Celý zmíněný případ s Bartošovou v Itálii navíc slouží jako vydatný zdroj černého humoru na sociálních sítích. Například stránka s názvem „[Kontroverzní humor] Stay Zmrd“  () má na Facebooku téměř 17 tisíc lajků a Bartošová je pro ni vděčný námět pro parafráze bulvárních titulků.

V zemi, kde vznikla geniální Česká soda se specifickým drsným humorem, by nemělo jít o překvapivý jev.

-jav-