Teenageři Facebook opouštějí, ostatní zůstávají

Potvrzuje se trend, že Facebook se částečně stává obětí vlastního úspěchu a pro demografickou skupinu teenagerů pomalu přestává být zajímavý, zatímco pokračuje nárůst počtu uživatelů ve starších věkových kategoriích. Podle údajů serveru Statista.com používalo Facebook v USA na začátku roku 2011 o čtvrtinu více uživatelů ve věku 13-17 let, než je tomu v současnosti. Naopak počet uživatelů starších 55 let se téměř zdvojnásobil.Oba jevy lze částečně propojit vysvětlením, že pro mnoho dospívajících představuje problém sdílet sociálními síť (a tedy i svoje zážitky) např. se svými rodiči, jak jsme uvedli dříve. Všechny uživatele bez ohledu na věk ale spojuje právě nutnost zvládnout chování tzv. střední zóny, tedy místa, kde se střetávají různá publika a které nabízí možnost kontaktu se širokým počtem osob z rozličných prostředí. Ideálním příkladem je právě sociální síť Facebook a různorodí „přátelé“ (síť kontaktů).

Podle v loňském roce obhájené rigórozní práce Marie Dlouhé  „Becoming a Facebok User“ - Záhada (ne)opouštění facebooku  poskytuje „střední zóna“ při efektivním managementu četné výhody, zároveň se pak může stát důvodem, proč je tak nesnadné přestat Facebook používat. Pro teenagery ale může patřit mezi důvody, proč Facebook opustit (obtížná kontrola vlastní sebeprezentace, pocit neustálého „dohledu“ členů rodiny). Lepší bude ptát se, co obecně vede uživatele naopak na sociální síti zůstat (a proč tedy dospívající lidé takovou motivaci nemají).

Počet amerických uživatelů (mil.) Facebooku podle věku, I/2011 a I/2014

Zdroj: Statista.com, Facebook Social Ads Platform, Mashable.com

Důležitým faktorem odejít z Facebooku může být ztráta iluzí o této síti, které o ní člověk měl ještě před vstupem do ní. Informátoři z citovaného rigorózní práce měli obrázek utvořen převážně okolím a médii. Jejich představy se nakonec odlišovaly od skutečného jednání. Někteří z nich tak například získali dojem, že se jedná o sebeprezentační platformu, kde se uživatelé snaží vytvořit co nejatraktivnější podobu vlastního self:  „Takže to i právě, dřív jsem se na to koukala, když jsem ho neměla, že prostě jako se tam člověk tak akorát tak jako nějak prezentuje a otevře se, nějak se jako přibarví a ostatní si ho tam prohlíží, taková jako nějaká – trh na krávy trochu.“ (Žena 18 let)

Nejdřív zábava, pak informace

Po registraci na Facebook dochází k tzv. fázi experimentování, kdy uživatel lajkuje co nejvíce stránek, přidává mnoho „přátel“ najednou, hraje hry nebo využívá dostupné aplikace. Tato činnost ale byla většinou hodnocena zpětně (z pozice uživatele) jako ukázka nedospělosti. Stejně negativně jako sebe pak informátoři hodnotili i ostatní, kteří hry hráli, relativně podobný vývoj nastal i u psaní statusů - jejich psaní bylo adekvátní pro experimentátory, postupně získávali dojem, že tuto fázi překonali (hovořili o tom například, jakože z ní „vyrostli“) a že vlastně ani nevěděli, co by do statusů napsali. Jak se stejně s nimi posunovali v „kariéře“ uživatele Facebooku i jejich komunikační partneři, měli dojem, že již není vhodné se vyjadřovat veřejně, pokud to nemá nějaký smysl. To neznamená, že by nemohl Facebook být nástrojem efektivní komunikace, naopak.

Informátoři zmiňovali Facebook nejen jako místo komunikování a kontaktu, ale také jako platformu, kde získávají (či předávají) určité informace a jako o místě vhodném pro shánění něčeho. Příkladem může být shánění spolujezdce na sjíždění řeky, hledání kontaktu na doktora, či pátrání po společníkovi na nákupy a do kina.

Facebook tedy i po fázi experimentování, kdy by se uživatel zdánlivě mohl začít nudit, není snadné opustit. Není to však dáno pouze lákavostí možností, které nabízí, ale především tím, že se na těchto možnostech podíleli informátoři sami, jak zní v interpretaci Marie Dlouhé. Analogicky lze její zjištění vztáhnout na chybějící motivaci teenagerů na Facebooku vytrvat; tato demografická skupina z povahy svého věku ještě nemá natolik bohatou síť kontaktů, která by jim navíc stála za pracné spravování. Rovněž ze sociologického hlediska se nacházejí na pomezí dětství a dospělosti, protože podle sociologa Randalla Collinse je člověk v průběhu dětství ukotven v malé skupině vrstevníků ze školy a sousedství, a sám o sobě tak má relativně málo možností, jak svou síť známých rozšířit. Přechod do dospělosti tak mohou mnozí lidé vnímat jako druh vysvobození – a tím získat další možný důvod, proč si svou „novou“ síť známých více hýčkat a na Facebooku vydržet.

Autor textu: Jan Vávra