Novotný: Český bulvár je na vynikající úrovni

Bulvární server Extra.cz nedávno zveřejnil etické desatero – pravidla, kterými se řídíte. Proč jste se k tomu rozhodli?

Vadí mi, v jakých konotacích se u nás v poslední době skloňuje bulvár. Je tam velký rozdíl oproti západní Evropě. Položil jsem si tedy otázku, zda si za svou pověst může český bulvár sám, a odpověděl si, že z velké části nemůže. On je totiž na velmi slušné – místy až vynikající – úrovni. Proto cítíme v Extra.cz povinnost něco s tím udělat.

Zdá se ale, že veřejnost na to má jiný názor. Proč je u nás bulvár vnímán v tak negativním světle?

Nemluvil bych úplně o negativním světle – ostatně vyhledávají ho v tištěné nebo elektronické podobě přes dva miliony lidí denně. O bulváru mluví především dva druhy lidí: obrovská masa jeho čtenářů, která jej jakože nečte, a která, byť o něm často mluví s despektem, často nic jiného než bulvár skutečně nečte – absolutně nic, to podtrhuji. Málo se to zohledňuje při odsudcích a mne to štve. A pak je tu druhá skupina: inteligence, která bulvár buď doopravdy nečte, a vlastně ho tím pádem pořádně nezná, nebo ho čte, ale stydí se za to. Obojí je pokrytecký důvod pro jeho negování.

Zmínil jste, že v zahraničí vnímají lidé bulvár jinak. Čím to je?

Bulvár je v zahraničí vnímám skutečně trošku v lepším světle než u nás, ale je to jen vyspělostí společnosti. Myslím, že i já a moji kolegové budeme během pár let bráni za vážené novináře a hlídací psy demokracie.

Domníváte se tedy, že český bulvár lze považovat za hodnověrný zdroj informací…

Neříkám to poprvé. Bulvár a média obecně nemohou lhát. Jasně, tu uděláme v rámci atraktivity trošku z komára velblouda, ale že se dá v podstatě informacím věřit, o tom nepochybujte. Myslet si, že bulvár lže a informace si vymýšlí, může opravdu jenom blbec. Žijeme v právním státě, ne v džungli.

Jak ale chcete nedůvěřivý, případně až pohrdavý postoj veřejnosti vůči bulvárním médiím změnit?

Jen kvalitní prací při reflektování celospolečenských problémů a na jednotlivých kauzách. Dále žádoucím přesahem do takzvaného nebulvárního prostoru, když je to třeba. A také minimalizováním chyb. Ale jak říkám, je velký rozdíl v tom, jak lidé o bulváru mluví a jak k němu reálně přistupují. Blesk je dlouhodobě suverénně nejprodávanějším tuzemským deníkem. Návštěvnost dvou největších českých online bulvárů se počítá v sedmimístných číslech. A není náhoda, že jsem oba vedl nebo vedu jako šéfredaktor. To říkám mimochodem schválně, testuji čtenáře MediaGuru, zda se čapnou na mé laciné triky. V době soumraku printu se připravuje další velký tištěný bulvární projekt. Myslím si, že jak je často mezi bulvárními novináři patrná jistá lidská i profesní nekvalita, tak ve vedeních redakcí potkávám jen samé mimořádně schopné a inteligentní manažery a vidím, že to jde správným směrem.

V jednom z bodů kodexu hovoříte o „obecných etických pravidlech" – co to pro Vás přesně představuje?

Jde o základní principy, které se dávno snažíme respektovat. Stejně jako většina ostatních médií. Nejsem žádný svatoušek a nemám jako šéfredaktor dvakrát čisté svědomí, aktuálně zejména v nepřehledné džungli autorského práva na internetu, ale obecně se snažím v každém médiu, které vedu, respektovat jisté normy. Dítě, byť celebritní, není osobou veřejného zájmu, v rámci možností se snažím být genderově, rasově i politicky korektní. To znamená, že ne, že bychom nebyli v konfliktních situacích ohledně třeba počtu textů s romskou problematikou, ale snažíme se to mít vyvážené. Moji lidé si nevymýšlejí citace neexistujících zdrojů, snažíme se důsledně zdrojovat. V kauzách dáváme opravdu zásadní prostor oběma stranám, i kdyby ta druhá komunikovala jasné zlo. Spravedlivý vyvážený zábavný servis příjemci, tím se snažím řídit.

Mají čtenáři o nějaká etická pravidla vůbec zájem?

Dobrá otázka. S pistolí u hlavy bych vám řekl, že nemají a že dokonce důsledné dodržování kodexu se může projevit na čtenosti. Ale když chceme začít bojovat s předsudky vůči bulváru, musíme holt něco obětovat.

Na jaké úrovni je obecně český bulvár v porovnání se zahraničím?

V Česku jsme na velmi slušné úrovni. V řadě aspektů si myslím, že na úrovni špičkové. Za důležité také považuji, že jsme v dobrém slova smyslu úplně jinde, než jak je tomu ve zbytku střední a v celé východní Evropě. Bulvár se u nás dělá dobře a potvrzují to i čísla jeho prodejnosti a opravdu zajímavé kauzy, které v poslední době otevřel a reflektoval. A tím fakt nemám na mysli dění v Uhříněvsi.

Máte sám nějaký vzor v bulvární novinařině?

S mým egem a přesvědčením, že jsem nejlépe píšící bulvární novinář v zemi, je to těžké, ale pokusím se. Líbí se mi jak obsahově a ideově směřuje Radek Lain deník Blesk, baví mě články kolegy Davida Zápala z jinak totálně stagnujícího portálu Super.cz, který, jak je ostudou segmentu aktuálního online bulváru jako takového, tak má ve svých řadách opravdovou hvězdu. Profesně uznávám Markétu Reinischovou a Františku Čížkovou z Blesku, za hvězdy svého oboru jsem v jejich bulvárních epizodách považoval a nadále považuji Františka Nachtigalla a Vladimíra Mužíka. Hodně mě naučil můj dnešní spolupracovník Pepa Koukolíček. Aktuálně ale to redaktorsky nejlepší mám samozřejmě já ve své redakci na Extra.cz

Vnímáte od 90. let v českém bulváru nějaký rozdíl či vývoj?

Naprosto zásadní. Dnes hraje hlavní roli prostý lidský příběh, sociální aspekt jednotlivce v jeho boji o přežití v nekompromisním systému, emoce, virál. Stačí se podívat, jaký prostor měly takzvané celebrity v bulváru v době, o které mluvíte, a jaký mají dnes. Podstata bulváru ale zůstává stejná, jen se zásadně mění jeho forma. Ale to už přes sto padesát let, přičemž je, navzdory společenským změnám a režimům, suverénně nejžádanějším segmentem novinářství jako takového.

Mluví se o tom, že se u nás nechytl politický bulvár. Proč?

Lidé jsou politikou dost otrávení. Jak nejde vyloženě o privátní sféru, moc je to nebere. Vidíme to na reálných číslech čtenosti, v zahraničí je to trochu jinak, tam je bulvár často na samotném začátku velkých politických kauz, je to dáno naturelem tuzemského čtenáře.

Je pro bulvárního novináře problém změnit zaměření a přejít do „serióznějšího tisku“? Jak k tomu přistupují zaměstnavatelé?

Jsem dávno spíše editor a manažer, určovatel kurzu. Nejen, že by to nebyl problém, ale neustále dostávám nabídky z tohoto segmentu. Je jich kupodivu víc než z bulváru a musím říct, že kdybych jen naznačil, co kolem mě v posledních týdnech přelétlo za nabídky, jdou se čtenáři jistých médií okamžitě vrhnout z útesů. Dobře, taková hvězda možná nejsem, ale jdou přinejmenším zvracet a rušit předplatné. Dnes už jsou tyto posty o osobnostech a marketingových znalostech oboru. Rozdíly mezi seriozními médii a bulvárem na této úrovni absolutně nehrají roli, je to zřejmé při fluktuaci špiček obou oborů v poslední době. Když se podíváte reálně na to, kdo šéfredaktorsky řídí klíčová tištěná i online média v zemi v posledních letech, vidíte stále stejnou úzkou skupinu schopných, kteří se postupně otočí ve všech top vydavatelských domech.

Umíte si představit, že byste měl v současné době pracovat v klasické zpravodajské redakci?

Jistěže, v seriózním jsem tisku začínal a mezi současnými předními online zpravodajskými servery a bulvárem moc rozdílů nevidím. Hodně jsem se třeba v poslední době naučil od iDnesu, Lidovek a České televize. A oni od nás, to mi věřte.

Často je bulváru připisována velká moc nad čtenáři a značný vliv na osudy různých celebrit, v posledních letech především u Ivety Bartošové. Jak vnímáte reálnou moc bulvárních médií?

Vinu za smrt Bartošové připisuje bulváru jen idiot, většinou je to ten samý, co věří dalším bludům – že Babiš ovlivňuje obsah MF Dnes a Okamura to myslí dobře. Rozumím ale lidem, kteří takto uvažují, znám masu a její náhled opravdu dobře. Víc to rozvádět nechci, už jsem se jí, často k nevůli svých vydavatelů, naurážel dost, navíc mě živí! K reálné moci bulvárních médií vám řeknu jen to, že se přeceňuje. Bulvár je pro čtenáře tak maximálně zábava na pár minut. Svou prací můžu někoho pobavit nebo rozvést, celospolečenských apelů od bulváru zase tak moc nečekejte, ač bych byl za další kauzy typu Šmejdi moc rád. A k těm davům: nemohu než nezopakovat, že bulvár je často to jediné, co jeho příjemci čtou. Je to bulvár, kdo je varuje před šlendriánem výrobců. Je to bulvár, kdo jim přežvýká občanský zákoník. Je to bulvár, kdo se často nebojí otevřít téma, které by seriozní print prostou autocenzurou často neotevřel – a když už se mu věnuje, tak často proto, že výkop za něj udělal bulvár. Český bulvár je myslím – a teď nemluvím o obrázkových týdenících, ale o denních titulech a špičce onlinu – kvalitní zábava a levné právní poradenství v jednom, a tak to má být. Kdo si myslí něco jiného, ten se plete, ale cpát mu to nebudu. Jedná se totiž často o čtenáře bulváru a ten mě živí, netřeba si to s ním proto rozházet nějakým moralizováním.

Autorka rozhovoru: Veronika Šmídová