Diskuse: Oligarchům jde o vliv, ne o zisk

Velkopodnikatelům, skupujícím média nejde především o zisk, ale o získání vlivu. Jejich náskok před publicisty, kteří po odchodu z jimi skupovaných médií zakládají nové tištěné i webové noviny, je nesmazatelný. Teď jde hlavně o to zákonnými prostředky zúžit těmto magnátům prostor pro další koncentraci moci.

I takové názory zazněly na diskusním večeru „Moc a média v době oligarchů,“ který uspořádala iniciativa Svobodu médiím. V debatě vystoupili analytik a autor projektu Mapování.cz Petr Havlík, vydavatel a majitel společnosti Tablet Media Michal Klíma, hostující profesor New York University Tomáš Klvaňa, bývalý diplomat Petr Kolář a šéfredaktor slovenského listu Denník N Matúš Kostolný.

Diskuse byla natáčena v produkci slovenského pořadu Večer pod lampou a v ČR jej odvysílá Televize Noe.

Moderátor večera, vydavatel a šéfredaktor slovenského časopisu Týden Štefan Hríb zahájil diskusi otázkou, zda debatéři spatřují v nástupu oligarchů do médií ohrožení svobody slova.

Podle Tomáše Klvani, který je jedním z členů platformy Svobodu médiím, u nás svoboda vyjádření i pluralita médií přetrvává, zejména díky internetu. Zároveň je ale situace horší než zhruba před pěti lety. „Čeští a slovenští podnikatelé si média kupují nikoliv proto, aby na nich vydělávali, ale jako nástroj vlivu. Otázkou tedy je, do jaké míry bude u nás svoboda slova, ne snad zašlapána, ale omezena. Protože nová média mají přece jen daleko menší dosah, než tradiční média, na které se oligarchové zaměřují,“ dodal Klvaňa.

Matúš Kostolný, který Denník N založil poté, co do jeho domovského listu SME vstoupila finanční skupina Penta, nemá pocit, že by mu oligarchové sebrali svobodu. Naopak, dodali mu novou energii začít znovu a na zelené louce. „S lidmi, kteří se mnou odešli ze SME, se nám uspokojivě daří rozjíždět nejen deník ale i nový web, kde již deset tisíc lidí platí za obsah. Kdybychom byli tak bezvýznamní, asi by premiér Fico nezakázal svým ministrům komunikovat s našimi novináři,“ míní Kostolný.

Podle Michala Klímy svoboda tisku spočívá v možnosti zakládat nová média a v tom patříme k nejsvobodnějším zemím v Evropě. A nová média se pohybují ve stejném prostředí jako tradiční, každý si je může stáhnout, přístup na webu k nim je neomezený. Jen na čtenářích záleží, čemu dají přednost.

Štefan Hríb ale namítl, že nové projekty jako Echo24.cz nebo Neovlivní.cz nemohou s „oligarchickými médii“ soutěžit, protože nemají k dispozici neomezený rozpočet průmyslových magnátů. „Tenhle náskok je strašný a nekonečný,“ prohlásil Hríb.

Petr Havlík vnesl do debaty dramatičtější tón. Podle něj vstup českých a slovenských velkoprůmyslníků do médií je jen částí příběhu o prorůstání ekonomické, politické a mediální moci a postupném ovládnutí obou států oligarchy. Lidmi, kteří mají své kořeny v tehdejší KSČ, mnozí z nich jsou v záznamech StB a pravděpodobně i KGB.

„To je česko-slovenský problém, v tomhle federace žije dál. Slovensko jsme ale přeskočili, protože náš největší oligarcha, který kontroluje čtyřicet čtyři procent mediálního trhu, je nejen šéfem jednoho z největších průmyslových koncernů, ale i vicepremiérem a ministrem financí.“

Moderátor Hríb k tomu jen suše podotkl, že Andrej Babiš je Slovák.

„Jsem asi ovlivněn zkušeností z Ruska, kde probíhá totální útok státu a oligarchů ve službách Putina na média. A proto nevidím naši situaci tak dramaticky“ prohlásil Petr Kolář, který v letech 2009 až 2012 vedl naše velvyslanectví v Moskvě. „Když čtu Hospodářské noviny, nemám pocit, že by v nich Zdeněk Bakala uplatňoval svůj vliv. Když čtu komentátory Zvěřinu nebo Petráčka v Lidových novinách, nezdá se mi, že by kdokoliv ovlivňoval jejich názory. Pokud si podnikatelé mysleli, že si koupí média a pak je využijí ve svůj prospěch, tak budou časem zklamáni.“

Podle Tomáše Klvani ale jak MF dnes tak Lidové noviny změnily obsah poté, co je koupil Babiš. Problémem oněch deníků není to, co v nich je, ale co v nich není. Nelze předpokládat, že by například přinesly kritickou investigativní reportáž o podnikání Agrofertu.

„Nejhorší ale je, že takové investigativní texty se čím dál méně objevují i v Hospodářských novinách, Respektu a dalších médiích. Zřejmě čelíme systémovému problému, jakési vznikající kartelové dohodě mezi vlastníky novin, že proti sobě nepůjdou,“ soudí Klvaňa.

Štefan Hríb připomněl, že někteří velkopodnikatelé sami přiznávají, že mají mediální atomový kufřík. „Jde jim o to, aby v co největším počtu médií měli krytí. Aby se jako vlastníci drželi v šachu: Jakmile mne napadneš ve svém médiu, já odpálím odvetnou střelu ve svých novinách.“

Michal Klíma si ale nemyslí, že by taková dohoda, pokud vůbec existuje, mohla dlouho vydržet. Babiš a další vlastníci novin jsou konkurenty i v dalších oblastech podnikání a dřív nebo později půjdou proti sobě. „Mně ale ani tak nevadí, že MF Dnes nebo Lidové noviny vlastní Babiš. Ale vadí mi přetvařování těch novin, že jsou nezávislé. Proč MF Dnes nepřizná, že jsou deníkem blízkým hnutí ANO. Koneckonců noviny, blízké určitým stranám, existovaly za první republiky. I Lidové noviny tehdy vznikly jako stranický deník,“ tvrdí Klíma.

Na riziko, že příliš vyhrocené debaty o nadvládě oligarchů nad médii mohou nahrávat ruské propagandě, upozornil Petr Kolář: „Jednou ze zbraní ruské psychologické války je sofistikované poukazování či podsouvání, že naše média jsou nesvéprávná, ovládaná temnými silami, penězi oligarchů.“

Na to Petr Havlík namítl, že ruská propaganda takhle funguje odjakživa. A bude tak fungovat dál, bez ohledu na to, jak otevřeně budeme mluvit o problémech s našimi oligarchy, z nichž mnozí jsou propojeni s ruským a čínským byznysem.

Michal Klíma vytkl debatujícím, že zatím nepadlo ani slovo, jak si vlastně představují řešení toho, co kritizují. „Kdo tedy by měl vlastnit média, aby to bylo v pořádku?“ zeptal se ostatních. „Média jsou firmy, které jsou na prodej, mají nějakou hodnotu a kupují je lidi, kteří na ně mají. Já bych si také dovedl představit ušlechtilejší vlastníky, ale na to neexistuje žádný předpis ani zákon.“

Podle Tomáše Klvani je ale zásadnější otázka, kdo by určitě neměl vlastnit některá média. „Asi by je neměl mít vicepremiér a ministr financí, jenž kromě toho vlastní desítky dalších firem v různých oblastech podnikání. To je přece věc, která odporuje ústavně zaručené rovnosti politické soutěže.“

Štefan Hríb ale nadnesl otázku, zda se to vůbec dá legislativně ošetřit. V zemích, kde každý zákon se dá nějak obejít. Když se politik rozhodne „uklidit“ svůj majetek, převést ho do nějaké neprůhledné společnosti na přechodnou dobu, tak mu v tom přece nikdo nezabrání.

Podle Petra Havlíka lze ale mnohé ošetřit normami, jež se osvědčily v jiných zemích. V naší situaci teď jde hlavně o to, zabránit křížovému vlastnictví, kdy někdo vlastní třeba nejčtenější deník, nejposlouchanější rádio, a teď si k tomu chce pořídit ještě celoplošnou televizi. „Jak říká Seneca, co ti nezakazuje zákon, to ti zakazuje stud. Ale my tady mluvíme o lidech, kteří stud nemají. Proto jim musíme všemi zákonnými prostředky co nejvíce zúžit prostor k další koncentraci moci.

Iniciativa Svobodu médiím představuje Platformu pro nezávislost a pluralitu sdělovacích prostředků. Platformu tvoří řada profesních a občanských organizací a osobností, které mají za cíl společnými silami prosadit změny popsané v Prohlášení. Považujeme za důležité chránit svobodu slova a svobodu médií, bez nichž nemůže fungovat demokratická společnost. Více informací o Platformě na adrese: www.svobodumediim.cz. Text prohlášení naleznete zde.

Autor textu: Jiří Leschtina