Glosa: Netflix vytvořil mýtus o algoritmu na úspěch

Netflixu se podařilo to, co v televizní a filmové branži doposud nikomu. Streamovací služba je totiž spojována s algoritmem, který mu pomáhá určit, které pořady vzniknou a uspějí, nebo které raději k divákům vůbec nepustí. Existence algoritmu platformě utvrzuje vlastní status relevantní a průlomové služby. Tomu, že tento algoritmus je klíčem k úspěchu, propadli už i někteří světově uznávaní tvůrci. Ale fakt, že je to jen mýtus, si uvědomuje málokdo. Někteří si to možná bojí přiznat. Je vůbec možné předvídat úspěch?

Podstata problému s predikcí spočívá v tom, že je třeba uvědomit si, jaká data jsou vlastně zapotřebí. Ano, nelze nesouhlasit, že Netflix má s 200 miliony uživatelů a šíří knihovny několika tisíc pořadů velký vzorek dat. Ale stačí to? Samozřejmě že ne. Jen pro srovnání, v USA bylo v loňském roce uvedeno do éteru 530 seriálů. Přičemž toto číslo samo o sobě neříká nic. Bylo by třeba udělat hlubší analýzu, rozdělit je na komediální, dramatické, podle žánrů, další dělení nabídnou rozpočty, bylo by třeba vytřídit ty, které vznikly kompletně v ten daný rok, nebo na ty, které byly napsány dříve a teprve posléze vytaženy ze šuplíku, k tomu přidat hodnocení, zohlednit talent herců atd. atd. Těch kritérií se dá najít mnoho. Teprve pak by mohla vzniknout relevantní analýza. Ale už jen z tohoto stručného výčtu je patrné, že vznikne tolik proměnných, že práce s nimi by přinesla tak nejednoznačné výsledky, že by bylo těžké je vůbec interpretovat.

Pokud se podíváme zpátky na Netflix a chtěli bychom pracovat s knihovnou jen položkově, tak několik tisíc pořadů říká v jednoduchosti jen to, kolik jich prošlo schvalovacím procesem a bylo vyrobeno. Pokud by služba chtěla pracovat s algoritmem na úspěch, ten by musel zahrnovat i data neúspěšných pilotů, a to nejen svých, ale i na jiných kanálech a jiných streamovacích službách. Teprve pak by výsledky mohly být trochu relevantní. Ale taková čísla Netflix nemá.

Už z těchto několika řádků je patrné, že to, co se Netflixu opravdu povedlo, je vytvořit mýtus na algoritmus. Ti, co ho rádi vzývají, sami často zapomínají, že najít důkazy o jeho nefunkčnosti, nebo spíš neexistenci, je mnoho. Stačí se ohlédnout například za několika fenomény posledních let. Takový Tiger King se stal hitem hned v první covidové vlně. Jeho úspěch byl takový, že tvůrci připravil sequel. Tušíte správně, propadl. Mnozí fanoušci možná ani neví, že nějaké pokračování vůbec vzniklo. Opačným příkladem je seriál Manifest. Proslýchá se, že lidé z Netflixu byli jeho úspěchem zaskočeni. Usuzovat lze i z toho, že na tento pořad byly vynaloženy minimální peníze v rámci marketingu. Kdyby zázračný algoritmus existoval, nebylo by to přesně naopak? Obdobným příkladem může být Hra na oliheň. Úspěch korejského seriálu totiž také nikdo nečekal.

Zkrátka v showbyznyse je jisté jen jedno a to, že nic jisté není. Udržet si kvalitu a zároveň přízeň diváků řeší velká filmová studia od vzniku filmového průmyslu. Nikdo na ni nenašel správný recept. Jak by se něco takového mohlo povést zrovna Netflixu?