Internetová revoluce v hudebním průmyslu

Roky poté co se objevil Napster se svým „revolučním“ sdílením hudby, velké hudební značky stále pokračují v intenzivním boji s piráty.

Út 11. prosince 2007 07:21 6 min

# Marketing

Asociace reprezentující velké hráče, jako je Capitol Records a Sony BMG, slavila tento měsíc své první velké vítězství na právní frontě – pokuta 222 000 dolarů pro ženu z Minnesoty, která byla shledána vinnou ve věci nelegálního sdílení hudby přes internet. Avšak málokdo věří, že jedno takové vítězství zvrátí neustále rostoucí trend počtu lidí, kteří si vyměňují hudbu na internetu. Většina z nich považuje volně šířitelnou (bezplatnou) hudbu za své právo.

I proto odborníci stále častěji radí hudebním značkám a muzikantům – naposledy v diskusním panelu organizovaném hudebním serverem http://www.cmj.com/ v New Yorku - když nemůžete vyhrát boj proti sdílení hudby na internetu, uznejte, že volně šířená hudba je trendem budoucnosti a snažte se získat nad tím kontrolu. Kapely a hudebníci by podle nich měli zvážit „volné“ zpřístupnění své hudby na internetu jako způsob vybudování věrné komunity fanoušků. Své příjmy by poté měli realizovat z dalších zdrojů, jako je například prodej vstupenek, triček a dalších propagačních předmětů.

Jednou z hvězd, která úspěšně provozuje tento model je Prince. V roce 1994 ukončil svůj kontrakt s firmou Warner Music a následně šokoval hudební průmysl tím, když distribuoval své nejnovější album s britskými novinami. Prince také od počátku podporoval model sdílení obsahu P2P a byl jedním z prvních hudebníků prodávajících svou hudbu přes internet. Nyní tento příklad následuje Madonna, která odešla od Warner Music a podepsala desetiletý kontrakt v hodnotě 120 milionů dolarů s firmou Live Nation, která se specializuje na pořádání koncertů. „Podstata hudebního byznysu se mění a já na to musím reagovat,“ prohlásila k tomu Madonna. I když smlouva bude vyžadovat od Madonny vydání tří nových alb, hlavním cílem je zvýšení počtu turné a koncertů a rozšíření prodeje předmětů, které může pod svojí značkou prodávat fanouškům. Live Nation získala práva na vše od Madonnina webu, přes DVD, hudebně zaměřené televizní a filmové projekty až po firemní sponzoring.Ale i na „volné“ hudbě se dají vydělat peníze. Důkazem je například arizonská

kapela The Format , která vsadila na věrnost svých fanoušků a přestala vydávat alba tradičním způsobem. Jejich album „Snails“ bylo už v roce 2005 dostupné pouze online a na koncertech. A když v roce 2006 opustili Atlantic Records a postavili se na vlastní nohy, jejich nové album „Dog Problems“ uniklo na internet dva měsíce před jeho oficiálním vydáním. Místo toho, aby díky sdílení jejich alba přes internet přišli o veškeré příjmy, rozhodla se kapela velmi rychle změnit strategii a nabídla CD na svém webu za pouhých 8 dolarů. V průběhu první hodiny prodali 600 kusů a za první měsíc celkem 2000. Věrní fanoušci byli ochotní zaplatit za „digitální“ album, i když mohli tuto hudbu získat zdarma na internetu.

No a konečně tento měsíc šokovala kapela Radiohead hudební průmysl i své fanoušky rozhodnutím zpřístupnit své nové (sedmé) album „In Rainbows“ na internetu. Jejich rozhodnutí nabídnout album za cenu, kterou si určí zákazník, je bezprecedentním příkladem toho jak kapely mohou díky věrným fanouškům vydělat peníze na digitální hudbě a navíc získat zdarma výraznou popularitu. Radiohead oznámila svůj krok pouze na internetu, bez jakéhokoliv předchozího upozornění a šokovala jak fanoušky, tak média. Fanoušci udělali z možnosti „zaplať kolik chceš“ jakýsi test loajality a přibližně dvě třetiny z nich zaplatily za album v průměru 5-8 dolarů. I když je to zhruba polovina toho, kolik stojí běžné album na iTunes, je potřeba vzít v úvahu následující: 1) Když si přibližně 1,2 milionů fanoušků stáhlo (a zaplatilo) CD v prvním týdnu od uvedení, řada z nich nikdy před tím tuto hudbu neslyšela a přesto byli ochotní za ni zaplatit.

2) Kapela vydala album sama, čímž získala celou sumu v odhadované výši 6-10 milionů dolarů, které utržili za první týden. Pokud by album vydávali přes hudební vydavatelství, museli by prodat desetkrát tolik alb, aby utržili stejnou částku.

3) I když někteří fanoušci vyjádřili nespokojenost se sníženou kvalitou stažené hudby (nižší kvalita než CD, avšak vyšší než hudba z iTunes) a s vyjádřením, že digitální vydání alba bylo jen propagací na klasické CD, kapela už získala více než 700 000 objednávek na připravovanou speciální edici „discbox“. Ta bude stát 81 dolarů a kromě samotného alba na CD a dvou vinylových deskách bude obsahovat ještě druhé CD s dalšími skladbami a digitálními fotografiemi a vázanou knihu s texty a obrázky.

4) Digitální album obsahuje jenom 10 skladeb, což je výrazně méně než běžné CD – to znamená, že kapela vyprodukovala méně materiálů, ale propaguje a prodává ho jako běžné album. Speciální edice bude obsahovat dalších 8 písní, takže řada fanoušků si ho bude chtít později koupit.

5) Na listopad kapela plánuje vydání klasické CD verze tohoto alba, která bude dostání v běžných ochodech, a předpokládá se že i navzdory k dostupnosti online verze se bude dobře prodávat.Další kapely také plánují podobný postup. Krátce po Radiohead, kapela Nine Inch Nails oznámila odchod od Interscope Records a přesun k přímým vztahům s posluchači. Kapela Oasis právě uvedla singl “Lord Don’t Slow Me Down” který je jako první dostupný pouze na internetu. Co to všechno znamená? Znamená to, že chytrý marketing může pomoci hudebnímu průmyslu dostat se zpět na výsluní. Také to, že kapely, které si vezmou svou hudbu zpět do vlastních rukou, místo toho aby ji svěřily vydavatelským firmám používajícím zastaralé metody, na tom můžou vydělat. Znamená to, že vydávat hudbu ve chvíli kdy o ni zákazníci stojí a způsobem, který jim dá pocit, že za své peníze dostávají něco hodnotného nebo něco navíc, se stává novou realitou hudebního světa.