Proč nechce Musk rozjet vlastní televizi?

Silvio Berlusconi, Oprah Winfrey, ale i řadové celebrity, regionální miliardáři a politici. Ti všichni historicky prahli po médiích, především po televizi. Buď je ovládali skrze svůj vliv, případně budovali stanice postavené na jejich jméně a vlastních pořadech. Proč se tímto směrem nevydá Elon Musk? Proč chce koupit zrovna Twitter? A proč jsme z toho všichni tak poblázněni?

Začněme s tím, proč Musk neprahne po vlastní televizi, přestože jeho osobní příběh by vydal na několik filmů, seriálů nebo dle jeho tweetů na obsáhlé diskuzní pořady. Muskovo odlišné myšlení stojí na tom, že je to výrazný individualista, což jde v rozporu s provozem televize. Ta je postavena na týmové práci, kdežto tweetovat vyžaduje minimální úsilí.

Pokud se zaměříme na jeho zájem o Twitter, jedno je evidentní – Musk plní titulky zpráv po celém světě a to i tam, kde má tato aplikace minimální význam a dopad. Tak proč se s takovou intenzitou celý svět upíná k dění kolem Twitteru? Muskovi se daří to, co aktuálně mnohým státníkům ne. Je důmyslný a důkladný ve storytellingu, tedy v kontrole a distribuci příběhů, kterými se rozhodl nás manipulovat. Základem je samotný obsah. Ano magické slovo každého marketéra. Elun Musk je v tomto ohledu ukázkový příklad toho, jak ovlivňovat média k tomu, aby prodávala nejen značku, služby a jeho produkty, ale obzvlášť, jak ovlivňovat hodnotu vlastního byznysu na akciových trzích.

Média slouží jako klíčový nástroj, jak budovat image, věrnost a dokonce udržovat chod společností. Pokud nemáte co říct, zájem o vás opadá a lidé vás přestanou vnímat. Příznačně k tomu máme v Česku přísloví „sejde z očí, sejde z mysli“. A tady se opět dostáváme k Twitteru. Ono totiž vůbec nejde o to, jestli ho doopravdy koupí. Muskovi je to jedno, on si chce v tuto chvíli udržet pozornost, protože ví, jak snadné to je. Ono ho to za chvíli přejde a najde si něco jiného, co bude do světa křičet. On je učebnicovým příkladem content marketingu. A my všichni mu na tu hru přistoupili. Nic víc.