Nejkreativnější neolympijské reklamy
Sponzorská práva k olympiádě nejsou právě levnou záležitostí. Není
proto divu, že si řada firem pravidelně vypomáhá propagací „nejmenované
sportovní události“.
Sponzorská práva k olympiádě nejsou právě levnou záležitostí. Není
proto divu, že si řada firem pravidelně vypomáhá propagací „nejmenované
sportovní události“.
Rok 1948 v Československu je tradičně chápán jako synonymum markantních změn v oblasti politické, ekonomické i sociální. Celková proměna československé společnosti se dotkla pochopitelně i oblasti reklamy, která stačila po ukončení 2. světové války sotva nabrat znovu ztracený dech. Zbytečně, jak se zdálo. Vzestup.... Ihned po ukončení války a kapitulaci Německa došlo k obnovení Československé republiky, která již bez území Zakarpatské Ukrajiny pokračovala v duchu prvorepublikových tradic a zvyklostí. Podniky převzala ihned prozatímní národní správa a začalo se s obnovou původní produkce. Bohužel většina továren hlásila mohutné škody na skladových zásobách, či nemožnost zahájit produkci okamžitě. Největší materiální škody byly způsobeny bombardováním a požáry, kvůli tomu firmy přišly také o téměř veškerou reklamní produkci - po válce tak dychtivě žádanou. Tato situace iniciuje zároveň značný zájem o reklamu a vznikají tak nové a nové reklamní společnosti, které své služby nabízejí ve stále dokonalejším provedení. Mezi těmi, které v tomto období vznikly, je i reklamní kancelář Rapid, o které ještě uslyšíme v souvislosti s následujícím obdobím. Prohlašuje se za „přísně odbornou, nepolitickou insertní a reklamní kancelář”, která nabízí svým klientům i tzv. službu „zprostředkovatelskou”, což v praxi znamenalo výběr konkrétních médií vzhledem k cílovým skupinám. V podstatě dnešní mediální plán. Kromě toho se objevují v duchu moderní doby nové reklamní prostředky a kanály, absolutním hitem doby se pak stává možnost inzerovat v letadlech Československých aerolinií a oslovit tak zahraniční klientelu. „Nejvýhodnější propagační možnost” - inzerovat v letadlech ČSA - nabízela i reklamní agentura REKLAMA A. Čedíka, toho času v držení Vladislava Jedličky. Reklama v krátkém období let 1945-č8 stihla navázat na předchozí relativně úspěšné období do roku 1939, ba co víc, od začátku se profilovala jako samozřejmá, efektivní a nutná součást každého tržního subjektu. ...A pád Současně s pozitivní situací na reklamním trhu se však zhoršovala situace hospodářská, vláda nedokázala ustát krizi vyvolanou nedostatkem zboží a neschopností produkce a vše dokonalo rozhodnutí neúčastnit se poválečné obnovy Evropy dle tzv. Marschallova plánu, který nabízel rozumnou cestu nastartování evropských ekonomik. Nic neřešil ani „Dvouletý plán hospodářské obnovy” - tzv. Dvouletka, která jen anticipovala příchod centrálně plánovaného systému. To už však přichází rok 1948, kdy se dosud demokratické Československo odchyluje od dosavadní politické, ekonomické i sociální politiky a nastoluje vládu jedné strany - Komunistické strany Československa. Ta vidí svůj vzor především v Sovětském svazu a ve snaze nastolit nové pořádky co nejdříve, distancuje se od všech připomínek starých pořádků demokracie. Reklama jako nástroj trhu a především připomínka ekonomického systému, který v očích nové vlády tak selhal, je v tomto okamžiku odsouzena k minimalizaci svých aktivit. Rokem 1948 zdánlivě končí klasická inspirativní a efektivní reklama. To, co reklamní obor však ještě čekalo v letech následujících, bylo neméně dobrodružné... Ani „Dvouletka” nesplnila očekávání... Autorka textu: Kateřina Hlouchová
Nový Batman je od minulého týdne k vidění v českých kinech a zatím si
vede úspěšně. Kromě Gothamu se však tento komiksový hrdina rád objevuje
i v reklamě.
Olympiáda není jen zlatým hřebem reklamních zadavatelů, ale i výbornou
příležitostí, jak proti reklamě protestovat. Přesně toho využila
umělecká skupina Brandalism.
Letní olympijské hry začínají již dnes. Přinášíme přehled, jak se na
ně připravili čeští zadavatelé reklamy.
Výrobci krmiva pro domácí mazlíčky mají v reklamě zásadní výhodu:
psí oči zabírají téměř na každého. Vybíráme reklamy, které spíše
než mimiku němých tváří kladou důraz na kreativitu.
Letní olympijské hry v Londýně jsou za dveřmi. Přinášíme výběr těch
nejlepších reklam na oslavu světového sportovního klání.
Společnost ČEZ si pro podporu letní olympiády vybrala tvář tenistky Petry
Kvitové. Poprvé v historii se ve své kampani také pouští do prostoru
sociálních médií.
Období tzv. Protektorátu se do historie českých dějin zapsalo jednou provždy jako jedna z nejtěžších kapitol a stejně tak zapůsobilo i v oblasti reklamy. Veškeré moderní přístupy, nové formy reklamní komunikace i rozvoj jako takový se ocitl ze dne na den v troskách. 15. března 1939 zmizela z mapy Evropy Československá republika a nahradil ji Protektorát Čechy a Morava. Československo přišlo o 30 procent svého původního území a tento atak neznamenal „jen” národní, společenskou, politickou a kulturní, ale z našeho hlediska především hospodářskou destrukci. Připojením okrajových částí k Říši jsme přišli o především významné průmyslové podniky, kromě toho se ve všech ostatních významných podnicích nastolila nucená správa, která měla za následek naprostou kontrolu veškeré produkce. V roce 1940 tak Němci kontrolovali a fakticky spravovali výrobu v takových firmách jako Škoda, Schicht, Poldi Kladno, Vítkovické železárny a mnohých dalších, které až do té doby určovaly významným způsobem rozvoj reklamy. Reklama se vrátila do rukou malých živnostníků a obchodníků, kteří však na její inovaci ve ztížených tržních a ekonomických podmínkách mohli myslet jen stěží. Pokračuje trend smaltovaných či plechových cedulí a hromadně se tisknou reklamní letáky, brožurky či pohlednice - jejich nespornou výhodou je levná pořizovací cena. Cena se stává rozhodujícím faktorem především kvůli zavedení jednostranně diskriminujícího kurzu, kdy se tzv. protektorátní koruna má k německé marce v poměru 1:10. Dalším drastickým zásahem je naprostá likvidace podnikatelských a obchodních aktivit židovského obyvatelstva (včetně majetku - tzv. arizace), tím dochází k dalšímu omezení produkce a distribuce zboží. Koupěschopnost obyvatel se minimalizuje po zavedení potravinových lístků, které se zavádějí plošně dne 2.10.1939 a vzápětí je následují poukázky na šaty a obuv. Tímto nařízením se dostává pod centrální kontrolu nejen veškerá produkce, ale také spotřeba obyvatel. V takto nastaveném vysoce úsporném režimu je vlastně reklama jako nástroj prodeje přebytečná. Je předem dáno, kolik si kdo čeho může koupit, lidé ve své podstatě nepotřebují žádnou stimulaci k tomu, aby nakupovali - oni chtějí, ale nemohou. Přesto za období Protektorátu vzniklo několik filmových reklam, především v prvních letech války, rozvíjí se neonová reklama, avšak bez výrazných vnitřních proměn. Nápaditost, kreativita i touha být originální se z pochopitelných důvodů vytrácejí. Tíživé ekonomické podmínky i nelichotivý stav trhu nutí vracet se k levným a tradičním formám a tak nechybí vývěsní štíty či oblíbené reklamní kresby na fasádách domů, plotech a plakáty, které se vylepují na stále větších plochách. I na tyto reklamní počiny však došlo: v roce 1942 vychází nařízení, které upravuje používání a především úmístění takovýchto reklamních sdělení. Vyhláška nařizuje: „reklamní a informační zařízení nesmějí rušiti nebo hyzditi vzhled místa nebo krajiny, ráz jednotlivé budovy a jejího okolí, brániti rozhledu do dálky, rušiti přímo nebo nepřímo silniční dopravu, ohrožovati veřejnou bezpečnost a pořádek a obtěžovati nepřípustným způsobem”. Nově se tedy k umístění reklamy požadovalo povolení stavebního úřadu, pokud ovšem se nejednalo o reklamu v místě provozování činnosti, tedy u obchodu či dílny. Výjimku ještě měly úřady a služebny Německé říše, Národněsocialistické německé strany dělnické, její složky a připojené svazy. Jak jinak... Na závěr dodejme, že sankce za neuposlechnutí této vyhlášky, která v podstatě znamenala i reklamu na příděl, byly víc než zajímavé: 10 000 korun či až měsíční vězení. O co méně se investovalo do propagace zboží, o to více se investovalo do propagandy, především ideové. To však už s reklamou a jejím základním využitím nemá nic společného. Autorka textu: Kateřina Hlouchová