UPC: Interní kreativní tým má informace z první ruky

Zažil jsem velké reklamní agentury, volnou nohu s malými klienty i kočovný život freelancera. Během svého působení v reklamě jsem si často říkal, jaké to asi je na druhé straně, na druhém břehu, tam, kde má klient vždycky pravdu. Vždyť to tam musí být šíleně nudné a nekreativní. Určitě jsou tam všichni strašně vážní, uvědomělí a koukají jen na výstupy a čísla. Sedí si v těch moderních skleněných katedrálách jeden vedle druhého, Word soupeří s Excelem, sluchátka na uších, pohoda jen v pauze na oběd, kávu a cigáro. Ne, nikdy mě to tam netáhlo a ani mě to nenapadlo, přejít na druhý břeh. Ke klientovi!

Nyní už druhým rokem vedu interní kreativní tým UPC. Život v náruči takovéto společnosti je zákonitě jiný než v agentuře. Je to korporátní firma se vším všudy, se svými klady i zápory.

Jednou z nevýhod je, že většina lidí v korporaci funguje v jiném rytmu a prostředí, které má ke kreativitě daleko. Fungující „kreáč“ jednoduše nemůže sedět v open spacu hned vedle účetních nebo obchodníků. Náš tým má svůj separé podkrovní „kreáč” s hlasitou muzikou, včerejšími Griffiny a nedalekými Bansethy. Tým 4+1 se zajímavě doplňuje a šlape. Děláme charitu a v zimě jedem na hory. Fungujeme jako malá agentura. Ovšem jen pro jednoho klienta. 

Velké plus je, že ho známe skoro tak dobře jako členy v naší kapele. Víme, na čem pracuje, kdo má co na starost, máme všechny informace z první ruky, rozumíme tomu, co firma potřebuje. Takovou úroveň byznysové intimity z externí agentury, která pracuje pro více klientů, nikdy nedosáhnete. Má to ale samozřejmě i stinnou stránku, že je práce jednotvárnější a člověk se rychleji opotřebí, možná i vyhoří. 

Zase ale nemusíme tendrovat a z práce odcházíme včas a s čistou hlavou. To jsem určitě nemohl s klidem říct, když jsem pracoval v reklamní agentuře nebo na volné noze. Navíc máme ten luxus, že můžeme fungovat se stabilitou a zázemím, které bychom jako malá agentura nebo skupina freelancerů nikdy neměli. Minimálně do doby, než nám někdo v zájmu jiných cílů zkrouhne rozpočet. To je riziko, se kterým ale pracuje většina kreativních lidí, ať už sedí kdekoli.

Máme také skoro jistotu, že se z nás nestanou velké hvězdy oboru, zůstaneme spíš spolehlivými řemeslníky. Co naplat, Lva z Cannes si zde neulovíš a kreativní pestrost se odehrává ryze v korporátních barvách pod taktovkou Corpu. Ale jsme v Čechách, vždy si to uděláme trochu po svém a místečka pro drobné kreativní radosti se také najdou.

Je fajn mít kreativní život. Je fajn mít možnost podívat se na jednu věc z více pohledů. Jsem za tu zkušenost z druhého břehu rád. Ve finále mi stejně potvrzuje, že to nejzásadnější, co má vliv na práci a spokojenost, jsou lidi. Nejvíc kolegové v týmu, šéf a zadavatel. Když jsou v pohodě a rozumíte si, je jedno na kterém břehu zrovna jste. Když to naopak neklape a pracujete převážně jen pod tlakem a ve stresu, tak to možná nevykompenzuje ani ten Lev z Cannes.

Autor textu: Michal mig Němeček, Creative Head společnosti UPC