Zákon, který rozporují ČT, Prima i Nova, je ve Sněmovně
Novela vysílacího zákona je na programu sněmovní schůze, která začíná v úterý.
Novela zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání je na programu aktuální schůze Poslanecké sněmovny, která začíná v úterý 29. listopadu. Poslanecká sněmovna se má novelou vysílacího zákona zabývat v prvním čtení. Z pohledu provozovatelů televizního vysílání jde ale o návrh kontroverzní a hlavní tuzemské televizní skupiny se zněním nového znění zákona nesouhlasí. „Tento návrh nevyhovuje vůbec nikomu. Říkali jsme premiérovi Sobotkovi, že ministerstvu kultury se návrhem zákona podařilo sjednotit televizní konkurenty,“ lakonicky poznamenal generální ředitel České televize Petr Dvořák na nedávné mediální konferenci v Telči.
Televizním vysílatelům vadí především to, že návrh podle jejich názoru zvyšuje regulaci televizního vysílání, zatímco internetové prostředí, ve kterém se může objevit totožný video obsah jako v televizi, ponechává bez povšimnutí. To je podle názoru České televize, Primy i Novy nesystémové. Vysílatelé by byli pro to, aby se našla stejná úroveň regulace (nebo spíš deregulace) pro televizi i internet. „Regulace je striktnější pro televize. Rozevírají se tím nůžky mezi televizí a internetem,“ řekl na konferenci generální ředitel Primy Marek Singer.
Podle Štěpána Peichla z TV Nova je to i otázka ekonomická. „Videa na internetu soutěží o podobný balík peněz, které jsou na reklamním trhu. Ponechání navržené regulace je pro komerční televize škodlivé a je škodlivé i pro stabilitu duálního systému, jak byl historicky nastaven. Dochází k rozvolňování příjmů na straně komerčních televizí,“ popsal s tím, že např. regulace „vyhnala“ reklamu na přípravky typu Clavin z televizní obrazovky, ale v současnosti je tato reklama k vidění všude na internetu.
Diskuse v návrhu novely zákona se vedou především o povinném označování pořadů, tzv. labellingu. Televizím by vznikla zákonná povinnost označovat vhodnost pořadů pro vymezené věkové skupiny diváků. Vysílatelé už déle než rok říkají, že označování by rádi plnili formou samoregulace, nikoli zákonné regulace. Obávají se totiž sankcí ze strany dozorující Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). „V rámci ATO jsme spustili samoregulační projekt, začali jsme pracovat na dotazníku a chceme převzít zahraniční licenci pro označování pořadů. V České televizi už teď sami označujeme pořady nevhodné pro diváky starší 15 let. Snažili jsme se na ministerstvu kultury vysvětlit, že do zákona zavádí systém, který trh není ochoten akceptovat. Že tu je někdo třetí (RRTV – pozn. red.), kdo bude hodnotit, jestli label měl být takový, nebo jiný,“ zdůvodnil šéf ČT Petr Dvořák. Samoregulační systém, jehož uvedení se v rámci ATO (Asociace televizních organizací) začalo připravovat, je nizozemský Kijkwijzer.
Ministerstvo kultury ústy náměstkyně Kateřiny Kalistové letos v září serveru MediaGuru.cz sdělilo, že klasifikace audiovizuálního obsahu vychází z doporučení směrnice Evropské komise. „Komise vyzývá k tomu, aby byl obsah klasifikován. To jsme zohlednili v návrhu novely zákona o provozování vysílání, a to v zásadě v té nejmírnější podobě, velmi komfortní pro naše provozovatele,“ uvedla.
Podle názoru ATO je ale samoregulace v oblasti labellingu účinnější.
Klasifikace a označování pořadů v TV vysílání – návrh novely zákona 231/2001 Sb.(1) Z hlediska nevhodnosti obsahu pro nezletilé se pořady v televizním vysílání klasifikují a označují obrazovým symbolem jako a) nevhodné do 7 let věku, b) nevhodné do 12 let věku, c) nevhodné do 15 let věku a d) nevhodné do 18 let věku. (2) Z hlediska charakteru nevhodného obsahu se pořady v televizním vysílání označují piktogramy pro obsahové kategorie a) násilí, b) strach, c) sex, d) diskriminace, e) užívání návykových látek, včetně alkoholu a tabáku, a f) vulgární vyjadřování. (3) Nelze-li pořad označit podle odstavců 1 a 2, uvede se obrazový symbol, který označuje, že pořad není nevhodný pro žádnou z věkových kategorií nezletilých podle odstavce 1. (4) Všechny samostatné díly seriálu nebo cyklu pořadů se označují týmž obrazovým symbolem pro označení nevhodnosti obsahu pro nezletilé podle odstavce 1, a to tím, který odpovídá nevhodnosti klasifikované pro díl seriálu nebo cyklu pořadů s nejzávadnějším obsahem. (5) Upoutávky na pořad se označují shodným obrazovým symbolem a shodnými piktogramy jako pořad, na který upozorňují. |
Další sporným bodem z pohledu televizních vysílatelů je navrhovaná povinnost na každém svém celoplošném programu alespoň 15 % celkové stopáže vysílaných pořadů zpřístupnit skrytými titulky. To ale podle vysílatelů neplní účel, protože v takovém případě se titulkování může vyhnout nejpopulárnějším pořadům a důvod, proč se mají pořady zpřístupňovat pro nevidomé a neslyšící, tím naplněn nebude. „Nový návrh zákona navyšuje kvóty pro nevidomé a neslyšící, ale ne z počtu pořadů, ale z procenta odvysílaného času. Účel to neplní, můžeme titulkovat pořady na Artu,“ zmínil Petr Dvořák.
Z hlediska komerční komunikace je novinkou v návrhu novely striktnější vymezení zákazu politické reklamy. Částečně se v návrhu také operuje s úpravou reklamy na alkoholické nápoje. Nově se navrhuje zákaz zařazovat reklamy na alkoholické výrobky po dobu, která počíná běžet pět minut před začátkem pořadu pro děti a končí pět minut po jeho ukončení.
Otázkou je, v jakém znění návrh sněmovním hlasováním projde. Televizní vysílatelé stále věří, že navrhovaná verze – i s ohledem na probíhající přípravy nové evropské vysílací směrnice – není definitivní.
Návrh nového znění vysílacího zákona je k dispozici zde.
-mav-
