Biopotraviny ano. Ale co to je?

Naprostá většina těchto osob však má jen zcela mlhavou představu, co se pod daným označením skrývá.

V červenci letošního roku realizovala společnost GfK Praha on-line výzkum, jehož cílem bylo zjistit spotřebitelskou zkušenost české veřejnosti s produkty ekologického zemědělství. Dotázáno bylo celkem 500 osob ve věku od 12 let výše, vzorek respondentů reprezentuje tzv. internetovou populaci ČR.

Necelá polovina respondentů (49 %) uvedla, že o bio-potravinách již někdy slyšela, ale zatím s nimi nemá zkušenost.

Téměř stejně velký je podíl dotázaných, kteří podle svých slov bio-potraviny čas od času kupují, ale nedělají to pravidelně (45 %).

Pravidelný nákup bio-potravin konstatovala čtyři procenta dotázaných. Naopak odpověď „o bio-potravinách jsem nikdy neslyšel“ byla zaznamenána u dvou procent respondentů.

Pravidelný nebo občasný nákup bio-potravin ve větší míře uváděly ženy, zatímco muži častěji volili odpověď „slyšel jsem o nich, ale zatím jsem je nekoupil“ (viz přiložený graf).

Bio-produkty dotázaní podle svých slov nejčastěji preferují v kategoriích mléčných výrobků, pečiva, těstovin a ovocných šťáv. Naopak v případě cukrovinek, čokolády, kávy a čaje dávají přednost tradičním výrobkům před tzv. bio-produkty.

Kamenem úrazu je ovšem zjevné neporozumění pojmu „bio-potraviny“ mezi širokou veřejností. Jak vyplynulo z odpovědí na otázku „S kterými značkami bio-potravin jste se na našem trhu setkal/a?“, 80 % dotázaných si žádnou konkrétní značku bio-produktů nedokáže vybavit a další více než desetina respondentů (12 %) pod tento pojem zahrnuje značky, které standardy ekologického zemědělství nenaplňují.

Zdá se tedy, že označení „bio-potraviny“ je pro spotřebitele lákavé. Skutečný nákup těchto výrobků je však rozhodně méně frekventovaný, než jak vyplývá z předchozích odpovědí.

Výsledky on-line výzkumu GfK Praha potvrzují, že budoucí preference produktů ekologického zemědělství v ČR bude z velké části záviset na mediální podpoře těchto produktů či konkrétních značek a na vzdělávání (a samozřejmě také sebevzdělávání) českého spotřebitele.