Čeští zákazníci nejsou až tak zamračení

S kavárnami ve stylu rychlého občerstvení  a s produktem „káva s sebou“  se v posledních pěti letech roztrhl pytel. Co podnikáte proto, aby si spotřebitel našel cestu právě do té vaší?

Velmi žádaný je teď sortiment slaných sendvičů, které již postupně zavádíme do kaváren. Naším akutním cílem je tedy mít všude nabídku sladkého i slaného, a ve chvíli, kdy se tak stane, můžeme pak nabízet takové vychytávky, že si třeba zákazník „sestaví“  svůj sendvič sám. Zároveň se ale snažíme respektovat specifika lokality, ve které se kavárna nachází. Rozhodně nejsme v obsahu sortimentu dogmatičtí, takže třeba na pražském Zličíně budeme spíše nabízet sladké, po kterém je větší poptávka.

Dá se říct, že patříte ke kavárnám, které lákají lidi z okolí na oběd?

Přesně tak, ono se dnes pojetí oběda trošku modifikuje. S tím, jak se naše životní tempo zrychluje, zkracuje se i ten oběd. I když na to bědujeme, ten trend je nezastavitelný. Pak je přece lepší dojít si na čerstvý sendvič či bagetu, než si odnést tu méně čerstvou z obchodu.

Chystáte novinky i v sortimentu nápojů?

Nic převratného nechystáme. Obměňujeme příchutě, sledujeme trendy…Novinkou je snad jen čaj latté, když již dříve vešel ve známost v Praze, ale mimo hlavní město jej neznají.

Žádají si vaši zákazníci i wi-fi připojení či donášku jídla do kanceláří?

Wi-fi je už dnes samozřejmostí, kavárna se stává třetím prostorem mezi prací a domovem, všude máme zásuvky. O donášku jídla až takový zájem není.

V médiích jsem zatím nezaznamenala žádnou výraznější  kampaň na podporu značky Cross Café. Cítíte vůbec potřebu dělat reklamu ve stylu Starbucks či McCafé, nebo spíše spoléháte na reklamu v místě prodeje?

Z našeho pohledu se Česko dělí na Prahu a ten zbytek. Obecně tedy nelze říct, jak propagujeme síť Cross Café. Kavárny v Plzni či Hradci jsou v podstatě samopropagovatelné, protože tam je náš koncept stále novinkou. V Praze s ohledem na hustou konkurenci dalších kaváren je to úplně jiné. Pražáci jsou vůči reklamě spíš neteční, slepí a hluší, ale není se čemu divit.

Kdo je tedy vaším snovým zákazníkem?

Nejsme orientovaní na turisty, ale předně na českého zákazníka. Snažíme se vytvářet symbiózu mezi místem, kde kavárnu otevřeme, a lidmi, kteří tam žijí. Naším gró je štamgast.

Trošku jsme zamluvili tu komunikaci v médiích…

V tisku se objevujeme často, častěji však formou článků či PR než masovou inzercí.

A sociální sítě?

Nedávno jsme se přidali na Twitter a na Facebooku jsme již delší dobou. Jsme tam denně,  a máme velmi dobrou zpětnou vazbu. Kromě toho však se zákazníky komunikujeme i  přímo. Pořádáme ankety, ty stálé zveme na naše VIP večery s ochutnávkami.  A v neposlední řadě nám pomohli k úspěšné sbírce na zvony.

Máte tedy snahu se veřejně angažovat?

Ano, všude, kde máme otevřené alespoň dvě kavárny, jsme otevřeni  zajímavým projektům,které by se nějak vztahovaly k oné lokalitě či městu. Podmínkou je, aby takový projekt byl realizovatelný. Díky sbírce jsme získali pozitivní zkušenost se zákazníky. Oni nejsou zas tak zamračení, jak se zdá. Na každé plzeňské kavárně jsme měli kasičky a lidé nám během roku přispěli v řádu několika set tisíců, což je opravdu dost.

Jak jste se dostali k nápadu na sbírku Ze srdce zvon?

Málokdo dříve věděl, že plzeňskou katedrálu sv. Bartoloměje, jejíž věž je nejvyšší  v republice, měly původně zdobit věže dvě. Jenže asi tehdy došly peníze, jak už to tak bývá… Nás na to konto napadlo vyhlásit architektonickou soutěž o návrh na dostavbu druhé věže. A byli jsme překvapeni, jaký zájem se o soutěž strhl. Co do počtu přihlášených návrhů z různých koutů světa i tváří předních architektů v čele poroty to byla druhá nejúspěšnější soutěž, kterou předčila jen soutěž o pražskou Národní knihovnu. Dostali jsme přes stovku návrhů, ne všichni však nápadu dostavby druhé věže fandili a realizace se nekonala. Přesto pořád doufám, že k dostavbě jednou dojde. Alespoň jsme v souvislosti s katedrálou vyhlásili onu veřejnou sbírku na chybějící velké zvony ve věži, které tam již přes 70 let chybí. Zdá se, že se nám záměr podaří, zatím jsou hotové dva ze čtyř zvonů, sbírka probíhá ve spolupráci s plzeňským biskupem a diecézí. Lidé, kteří přispějí 10 tisíc a více, mají na věky své jméno vyryté na nových zvonech.

Značky z oblasti gastronomie se často prezentují na hudebních festivalech, nakolik jsou zajímavé pro Cross Cafe?

Byli jsme letos vidět na United Islands či  Kašpárkohraní. Zájem organizátorů tu je, a když je to jen trochu možné, svůj stánek rozbalíme, přesto že je to takřka  vždy prodělečné.  Ta práce s přípravou se vám stěží může zaplatit. Ale jelikož šlo o pražské festivaly, bylo hlavním cílem být vidět, protože tady o úspěchu rozhodují opravdu značky. Jestli ji Pražáci znají, nebo ne…

Nedávno otevřená 15. kavárna Cross Café se nachází v objektu Západočeské univerzity. Plánujete expanzi i do dalších vysokoškolských center v Česku?

To bychom samozřejmě rádi, ale v jiných městech už nebudeme mít tak výhodnou startovací pozici a podmínky jako v Plzni. Studenti i zaměstnanci univerzity nás už znali z města a naše nabídka otevření kavárny jen pro ni byla přijata velmi pozitivně. A po třech týdnech fungování kavárny převýšil její úspěch naše očekávání. Navíc, student je jeden z našich nejlepších zákazníků…

Jenže ten mívá občas hluboko do kapsy. Přizpůsobili jste tomu ceny?

Některé ceny jsme upravili směrem dolů. Máme od univerzity vcelku dobré podmínky, takže si to můžeme dovolit.

Odpočívadla na dálnicích vás v zájmu expanze nelákají?

S dálnicemi je to podobné, jako třeba s nádražím. Ano, chtěli bychom tam být. Jenže jakmile se začnete zajímat o smlouvy a podmínky pronájmu, přičemž vám za zády stojí státní instituce, rychle přestanete mít na takovou expanzi chuť.

Na vaší domovské stránce nyní vyzýváte zájemce o franchising. Nakolik je otevření dalších kaváren franchisanty aktuální?

Nyní se staví jedna kavárna v Praze a další přibude v Plzni. Logistika originálního Cross Cafe, která bude zásobovat další kavárny, je připravena, změnili jsme i technologii výroby, takže nejpozději do roka uhneme z té naší vlastní osy a síť se rozšíří po celé republice. Dosud jsme se drželi vždy jistého území, aby bylo co nejvíce profitní. Máme sedm kaváren v Plzni,  šest v Praze, dvě v Hradci Králové. Dalo by se říct, že jdeme dál teprve tehdy, když se nám podaří město kolonizovat. Ale v rámci franchisingu se nám to již roztříští více směry.

Autorka textu: Martina Plechatová