Design musí jít s marketingem ruku v ruce

Jan Jůza, marketingový ředitel firmy TON na konferenci Design & Business, foto: Daniel Romanov

Design může firmě pomoci v konkurenceschopnosti i ke zlepšení image, sám o sobě však mnoho nesvede. Pro designový přístup se musí nadchnout celá firma. Pokud není výsledek spolupráce s designérem podpořen marketingově i obchodně, vynaložené investice se nevrátí, upozornila konference Design & Business, kterou v rámci Designbloku pořádala organizace Czechdesign.

Problém č. 1 – Neujasněná vize značky

 „Zásadní problém v přístupu firem k designu je jejich nezkušenost. Často spoléhají na designéra jako na záchranu, ale je potřeba si uvědomit, že bez jasné strategie a konceptu žádná záchrana nepřijde,“ uvedl Radim Tuček z Czechdesign.

S tím souhlasil i Jan Jůza, marketingový ředitel společnosti TON, která má s designéry četné zkušenosti. Podle Jůzy je možné hledat designéra jen pod základní podmínkou, že vize značky je dostatečně definovaná: „Při samotné volbě se totiž vyplatí vsadit na designéry, pro které je vaše značka lovebrand.“

Rovněž by měla firma předem vědět, co od designu očekává a co chce vyrábět. „Zadání typu ,něco nám vyrobte´ je cesta do pekel. To je možné jen při dlouhodobé spolupráci,“ myslí si designér Jiří Pelcl. Firma by tak měla sledovat trendy, mít přehled o konkurenci a být schopna předvídat budoucí sortimentu. Novinka by také měla mít návaznost na ostatní výrobky v portfoliu.

Jana Vinšová, ředitelka organizace Czechdesign, foto: Daniel Romanov

Problém č. 2 – Volba vhodného designéra

Ve chvíli, kdy má firma vše definováno, je potřeba zvolit toho správného designéra. „Nestačí se spoléhat jen na jednu kartu, protože investice času je v tomto směru obrovská. Lepší je oslovit se zadáním rovnou několik designérů, soutěžit, ať už otevřenou, či uzavřenou formou,“ poradila Jana Vinšová, ředitelka Czechdesign, a dodala: „Designéři to sice neradi slyší, ale pokud jim poskytnete poctivé zadání, férové podmínky a transparentní přístup, výběrového řízení se zúčastní.“

Důležité je rovněž zohlednit, na jakých trzích značka působí, jakými jazyky designér mluví, zda je možné ho využívat na eventech či v marketingové komunikaci. „U začínajících designérů můžete využít jejich chuti, elánu a tvárnosti, etablovaná jména vám zase přinesou publicitu a kontakty, a to nejen v rovině médií, ale i v obchodu. Navíc vás mohou naučit i něco nového ve výrobě. Takovým příkladem byl pro designér Arik Levy, který při tvorbě kolekce Split naučil dvě naše oddělení nové finesy,“ popsal Jan Jůza s tím, že za dva roky se prodalo 1375 kusů nábytku kolekce Split.

Firmy by se naopak měly vyvarovat volby jen na základě osobních sympatiích, které mohou být ošidné.  „Na konci osobní schůzky s designéry máte jasného vítěze, ale po obdržení skic je všechno jinak,“ vysvětlila Jana Vinšová. Rovněž nelze očekávat nejlepší výsledky od designéra-kamaráda. „V takovém pracovním vztahu panuje ta největší pasivita,“ doplnil Jiří Pelcl.  

Problém č. 3 – Vývoj samotný nestačí, nutná je i propagace

Pro celkový úspěch je třeba počítat s tím, že design není zadarmo. „Každý vývoj je drahý, za málo peněz toho firma moc nesvede. Kromě samotného návrhu se v rozpočtu musí počítat i s investicí do uvedení na trh a propagace,“ popsal Pelcl.

S nedostatečnou připraveností firmy na designové výrobky má své zkušenosti například firma Halla, specializující se na profesionální osvětlení. „Pro nás jsou na prvním místě špičkové světelné technické parametry, s nimiž jsme chtěli spojit i design,“ uvedl Jan Petrášek. Z tohoto důvodu tak Halla ve spolupráci s designéry Matúšem Opálkou, Simonou Hruškovou a Rob van Beekem vytvořila svítidla Inlio, Bent a Tres. „Prozatím s jejich ekonomickými výsledky spokojeni nejsme, ale uvědomili jsme si, že na to jednak nebylo připraveno naše obchodní oddělení, jednak marketingová podpora,“ vysvětlil Petrášek.

Své o úskalí designu ví i výrobce plastových produktů Plastia, jenž za svůj první počin, projekt Calimera, sice získal ocenění Red Dot Design, ale jeho očekávání se nenaplnila. „Nebylo to vinou designéra, ale naší nezkušeností,“ prozradila Lenka Novotná, jednatelka společnosti.

Lenka Novotná, jednatelka firmy Plastia, foto: Daniel Romanov

Vermikompostér UrbAlive od designéra Jiřího Pelcla, foto: Plastia

Úspěch přišel až s vermikompostérem UrbAlive, který vzešel ze soutěže, již nakonec vyhrál Jiří Pelcl. „Původně jsme na základě našeho workshopu chtěli odpovědět na stále rostoucí trend života na balkóně. Zadáním soutěže tedy bylo vytvořit stoličku. Poté jsme však ve spolupráci s organizací Kokoza došli k tomu, že by daná stolička mohla fungovat i jako vermikompostér,“ popsala Lenka Novotná, jež se snaží se svými novinkami reflektovat jednak trendy a uživatelské potřeby, jednak funkčnost i vyrobitelnost. U vývoje rovnou řešila také marketingovou podporu či cenové nastavení. „Kromě prodejních výsledků mě velmi těší i ocenění od lidí z environmentálního prostředí, protože jsme dokázali s naším produktem vytáhnout vermikompostování ze sklepa do obývacího pokoje. K designu jsme se zpočátku rozhodli kvůli obrovskému nárůstu konkurence. Díky němu se nám najednou daří mít výrobky, které lidi zaujmou,“ dodala Novotná.

-stk-