ČT a ČRo: Návrh zákona ohrožuje nezávislost, vnáší právní nejistotu

Vládní návrh zákona o médiích veřejné služby nepřináší promyšlenou modernizaci, ale řadu nejasností v elementárních otázkách zřízení, fungování a postavení médií veřejné služby. Ve společném prohlášení to v pondělí uvedly Česká televize a Český rozhlas. Vládní návrh zákona představil na začátku minulého týdne ministr kultury Oto Klempíř společně s dalšími koaličními partnery. 

Podle ČT a ČRo ale vládní návrh neposkytuje dostatečné záruky pro skutečně nezávislé fungování Českého rozhlasu a České televize. Je vnitřně nekonzistentní a trpí zásadními legislativními nedostatky. Místo posílení stability a důvěryhodnosti veřejné služby otevírá prostor pro právní nejistotu, vnější tlaky a oslabení redakční autonomie.

„Za největší nedostatky návrhu považujeme zejména to, že ruší dosavadní zákonné zřízení Českého rozhlasu a České televize, aniž by přesvědčivě zajišťoval kontinuitu jejich existence, práv, závazků a vnitřních pravidel; vnáší nejasnost do platnosti Kodexu, Statutu a Memorand a do postavení mediálních rad; zavádí vágní a místy rozporné vymezení veřejné služby; ruší oprávnění využívat kmitočty přidělované pro vysílání a opomíjí činnosti v oblasti nových vysílacích technologií včetně audiovizuálních služeb na vyžádání (on demand), dostatečně neřeší regionální vysílání a regionální studia; upozaďuje publicistiku a oslabuje redakční autonomii tím, že rozšiřuje odpovědnost mediálních rad za obsah; problematicky otevírá prostor pro vliv mocenských a zájmových skupin na obsah vysílání pramenící z financování z darů, grantů a účelových příspěvků a současně nejednoznačně garantuje samotnou nezávislost médií veřejné služby, když připouští nepřímý vliv státu, státních orgánů nebo dokonce politických subjektů na obě média," stojí v prohlášení.

Podle ČT a ČRo tak celkově nejde pouze o změnu způsobu financování médií veřejné služby, ale o zásah do základních principů a pojistek svobodného, stabilního a předvídatelného fungování veřejnoprávních médií.

Nejzásadnější právní nedostatky návrhu v 10 bodech podle ČT a ČRo

• Návrh fakticky ruší dosavadní zákonné zřízení Českého rozhlasu a České televize.

Tímto způsobem potenciálně ohrožuje postavení i chod obou institucí, jelikož tím vyvolává právní nejistotu ohledně stávajících právních vztahů. Pokud je primárním záměrem zákonodárce změna financování médií veřejné služby, je zcela neadekvátní rušit stávající právní předpisy, na základě kterých jsou zřízeny fungující instituce.

• Není zajištěna kontinuita práv, povinností, majetku a závazků obou institucí.

Návrh neřeší přechod právních vztahů ani majetkové a závazkové návaznosti a oproti stávajícím zákonům, které zřizují Českou televizi a Český rozhlas jako právnické osoby, které hospodaří s vlastním majetkem, a při jejich definici používá neurčité právní pojmy jako „právnické osoby veřejného práva“, příp. „samostatné veřejnoprávní instituce“ a existenci ČT a ČRo pouze deklaruje.

• Nezávislost médií veřejné služby není chráněna dostatečně a jednoznačně.

Definování nezávislosti je v návrhu zmatečné, roztříštěné a nejednoznačné. – na jednom místě zakotvuje nezávislost na přímém vlivu státu, jinde pouze na výkonné moci, zatímco na dalším místě stanoví, že ČRo a ČT vystupují nestranně a nezávisle.

Návrh také opomíjí mnoho dalších nežádoucích vlivů na nezávislost médií a otevírá tak prostor pro nepřímý vliv na vysílání od státu, výkonné moci, samosprávy, politiků i dalších mocenských či komerčních subjektů a skupin.

• Chybí jasné vymezení veřejné služby v oblasti rozhlasového, resp. televizního vysílání.

Oproti stávajícím právním předpisům návrh ruší oprávnění využívat kmitočty přidělované pro šíření vysílání a zcela chybí i činnosti v oblastech nových vysílacích technologií nebo audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání (on demand).

Dále návrh opomíjí některé dosavadní klíčové úkoly veřejnoprávních médií, včetně minimálního počtu celoplošných programů, zřizování regionálních studií, vysílání do zahraničí, sítě zahraničních zpravodajů, rozvíjení kulturní identity obyvatel ČR, výroby a vysílání pořadů aktuálně publicistických nebo pořadů pro děti a mládež.

• Není jasná další platnost Kodexů, Statutů a Memorand.                                         

Z návrhu není jasné, zda tyto klíčové dokumenty automaticky přestanou platit, nebo zůstanou dál v platnosti. Návrh také nestanoví, dokdy má být přijat nový Kodex a Statut, a vůbec neřeší Memorandum. Zároveň si návrh protiřečí. Na jednom místě říká, že Kodex schvaluje Rada ČRo nebo Rada ČT, ale jinde uvádí, že tyto rady mají Kodex předkládat ke schválení Poslanecké sněmovně.

• Text zákona je v rozporu se základními legislativními principy.

Návrh je v rozporu s Legislativními pravidly vlády, která závazně stanovují zásady tvorby právních předpisů, a to zejména tím, že obsahuje terminologicky nejednotné a vágní pojmy a opomíjí návaznost na související právní předpisy, jako jsou Evropský akt o svobodě médií, zákon o elektronických komunikacích, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon o integrovaném záchranném systému, krizový zákon.

• Zavádí prioritizaci funkcí veřejné služby.

Veřejná služba je v pojetí tohoto návrhu redukována na státem určené pořadí činností, v němž je zpravodajství, vzdělávání a kultura nadřazena ostatním formám obsahu a zábava je odsouvána do doplňkové role. Takové pojetí není v souladu s rolí veřejnoprávních médií „informovat, vzdělávat a bavit“ a je také v rozporu s evropskou legislativou.

Návrh navíc problematicky hierarchizuje základní veřejnoprávní role bez vymezení toho, jak by měla tato prioritizace v praxi vypadat a jak si lze vykládat „prioritu při rozdělování veřejných prostředků“. V důsledku by mohla vést k upozaďování obsahů důležitých pro úkoly veřejné služby, zejména publicistiku a vzdělávací pořady.

• Posiluje roli mediálních rad na úkor redakční autonomie.

Návrh vytváří prostor pro tlak na redakční rozhodování tím, že standardní odpovědnost šéfredaktorů za obsah přenáší na mediální rady, které ovšem nesmějí zasahovat do výroby a vysílání pořadů, jak návrh správně přebírá z dosavadní praxe. Přímá odpovědnost mediálních rad za obsah vysílání médií veřejné služby je v rozporu s jiným ustanovením stejného zákona, podle nějž Rada ČRo, resp. Rada ČT ani její členové nesmějí přímo zasahovat do výroby a vysílání pořadů.

• Financování je nastaveno problematicky.

Návrh zákona zakládá nejistotu ohledně vyplácení příspěvku ze státního rozpočtu, protože chybějí ustanovení specifikující způsob a termín vyplácení ročního příspěvku ze státního rozpočtu ČR.

Návrh také nově zavádí možnost financování médií veřejné služby z darů, grantů a příspěvků třetích osob. To ale znamená, že by část jejich financování mohla záviset třeba na firmách, obcích, krajích nebo jiných dárcích. Takové ustanovení otvírá možnosti vlivu dárců na obsah vysílání. Média veřejné služby proto nemají stát na darech a fundraisingu, ale na pevném, transparentním a předvídatelném financování.

Výhrady máme také k navrženému zveřejňování osobních údajů dárců a přispěvatelů. Požadavek uvádět u fyzických osob vedle jména a příjmení i datum narození považujeme za nepřiměřený zásah do soukromí, který může lidi od poskytování příspěvků odradit. K rozporu dochází především se zákonem o zpracování osobních údajů a nařízením Evropského parlamentu a Rady EU o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů.

• Povinnost zajistit dostupnost kompletního vysílání ČRo osobám se smyslovým postižením.

Zákon zavádí nové povinnosti, které jsou v praxi nerealizovatelné. V případě rozhlasového vysílání je titulkování nebo tlumočení do znakové řeči pro neslyšící v praxi nemožné zajistit.