Horký: Na Twitteru jsou zprávy až o hodinu dříve

Filipa Horkého nelze považovat za typického uživatele Twitteru, o to více však jeho možnosti dokáže využít ve zpravodajství. Dění na této síti sleduje doslova jinak, byť o těchto aktivitách hovoří jako o zálibě, přestože pro jeho práci je zásadní vědět, co se děje a která média o tom již referují. Jak Horký uvedl v rámci vystoupení na New Media Inspiration 2016, využívá aplikaci TweetDeck umožňující sledovat několik různých timelines najednou: standardní výpis příspěvků lidí, které sleduje, potom sloupec s reakcemi na vlastní tweety a v neposlední řadě také přehled všech textů vyfiltrovaných podle klíčového slova Zeman či Czech republic. "Zprávy pak dorazí přímo za vámi," řekl Horký na konferenci, která se letos věnovala střetu generací a fenoménu youtuberů.

Na Twitteru může zmíněný reportér, který svým věkem patří do generace Y charakterizované rozpětím 20 až 29 let, sledovat například i zdroje, k nimž by se jinými kanály nedostal. Na mysli měl zejména reportérku z turecko-syrských hranic Frederike Geerdinkovou.

Přiznal, že jen pro málo čtenářů je takový závod s časem relevantní, ovšem Twitter v českém prostředí často používají lidé z médií – zejména oni tedy okamžité šíření důležitých informací ocení a spolu s nimi také například obchodníci s komoditami. Aby ale rychlost nebyla na úkor přesnosti, doporučuje Filip Horký ověřovat důvěryhodnost zdrojů informací. K tomu slouží například web TinEye pro zjištění toho, kdy a kde všude byla použita konkrétní fotografie (aby například novináři nepoužívali jako fotku leteckého neštěstí tři roky starý snímek). Užitečná je i služba BioIsChanged.

Výjimka ve své generaci?

Popsanou svědomitostí až svého druhu workoholismem by se měl Horký možná od vrstevníků ve své generaci Y značně lišit. Sociolog Stanislav Biler připomněl, že firmy a značky jako Unilever či MTV mohou na základě vlastních průzkumů dojít k závěru, že lidé uvedené generace nejsou pro ně ani dobrými zaměstnanci, ani ideálními spotřebiteli. Pro lidi generace Y totiž nepatří vydělávání peněz, respektive jejich utrácení, na první místo životních priorit. Chtějí být hlavně spokojení a mít čas na rodinu a přátele.

Paradoxně je ale zdrojem jejich frustrace skutečnost, že často do relativně pozdního věku žijí doma s rodiči. I přes své vzdělání mají relativně velký problém sehnat takovou práci, aby si mohli dovolit hypotéku a získat vlastní bydlení. Ondřej Štefl, ředitel společnosti Scio, poukázal na takzvanou odloženou dospělost, s níž se předchozí generace nesetkaly. Nyní mladí lidé ještě několik let po absolvování vysoké školy obvykle se zakládáním rodiny čekají a zaměřují se na cestování či jiné požitky. Právě hypotéka je pak tečkou za tímto obdobím prodlouženého mládí, uvedl Štefl. V Bilerově pojetí je však prodloužené mládí hlavně smutným průvodním jevem zmíněné nezaměstnanosti části mladých. Přestože mezi své priority řadí seberealizaci či klidný rodinný život, mnoho z nich řadu let přechází mezi neplnohodnotnými pracovními úvazky (respektive žádné takové úvazky ani nemá).

Problém střetu generací X (věkové rozmezí 30 až 50 let), Y (20 až 29) a Z (15 až 19) tak je podle řečníků třeba vnímat nejen v souvislosti nástupu internetu a odlišné konzumace médií, ale také v tomto širším socioekonomickém rámci, přestože lze vždy mít jisté výhrady nad arbitrárností zmíněného dělení na generace.

Kritika nahodilosti takového dělení by ovšem nepříliš obstála v porovnání se statistikami vývoje konzumace "starých" médií. Ať už jednotlivé generace proměňuje hlavně internet či podmínky trhu práce, rozdíly jsou viditelné. Lidé ve věku 30 až 50 let v České republice sledují televizi denně v průměru přes tři hodiny, ostatní generace zhruba o polovinu méně. Michal Charvát ze společnosti Mindshare komentoval data Media projektu tak, že zatímco generace X si hrála ve skutečném světě, Y upřednostnila ten virtuální. Nejmladší generace se už jen dívá, jak si někdo jiný hraje ve virtuálním světě. Generace X a Y jsou si ale pořád ještě relativně podobné vztahem k dennímu tisku, čte jej čtvrtina z nich. U lidí ve věku 15 až 19 jen desetina. Zajímavé je, že rádio si relativně drží svou pozici, kdy i tato nejmladší generace mu věnuje denně asi dvě a půl hodiny, generace Y tři a půl a X necelé čtyři.

Podobné výzkumy ale budou muset v dohledné době zřejmě svou metodologii přehodnotit, protože nepočítají např. s Netflixem. Otázka, zda jeho sledování počítat jako konzumaci televizního vysílání či prohlížení internetu, tak patří k podobně zajímavým jako ta, zda se generace Y ještě vrátí před televizní obrazovky. Podle Charváta je možné, že k tomu může částečně dojít tehdy, až si její příslušníci pořídí děti, hypotéky a stanou se celkově pasivnější.

-jav-