Mikroplatby od AI firem média nespasí, monetizaci musí hledat jinde

Mikroplatby od provozovatelů AI systémů v podobě menších částek za využívání mediálního obsahu měřeného počtem dotazů nepředstavují podle mediální analytičky Ulrike Langer udržitelný model financování vydavatelů v éře umělé inteligence. Na červnovém Evropském vydavatelském kongresu (EPC) upozornila, že problémem není výše odměn, ale samotný princip těchto plateb. Podle Langer hrozí, že uživatelé získají odpovědi přímo prostřednictvím AI služeb, aniž by navštívili původní médium nebo si zaplatili předplatné. Další část příjmů navíc mohou získávat noví prostředníci v distribučním řetězci, kteří si část příjmů ponechávají (např. Claudflare, Scalepost).

Za perspektivnější proto považuje vznik společných standardů pro využívání obsahu. Příkladem  je iniciativa SPUR (Standards for Publisher Usage Rights Coalition). Ta vznikla letos v únoru a sdružuje více než tři desítky vydavatelů, mezi nimi například Der Standard, BBC, Financial Times, Guardian nebo The Telegraph. Rozdíl oproti současným nabídkám technologických firem spočívá v tom, že odměňování má vycházet z míry využití obsahu, nikoli z jednotlivých dotazů. Zároveň by pravidla a ceny neměly určovat samotné technologické platformy, ale měli by je stanovovat vydavatelé.

Langer zároveň zpochybnila strategii blokování AI botů. Technická omezení podle ní nejsou dlouhodobě účinná a média si často nemohou dovolit přijít o viditelnost ve vyhledávání. S nástupem AI agentů bude navíc stále složitější rozlišovat mezi běžným uživatelem a automatizovaným přístupem k obsahu.

Budoucnost mediálního byznysu podle Langer stojí na dvou pilířích. Prvním je práce s daty, archivy a licencováním informací pro AI systémy a firemní klientelu. Média by podle ní neměla vnímat svůj obsah pouze jako články určené ke čtení, ale také jako strukturovaná data, která lze nabízet prostřednictvím API, specializovaných databází nebo analytických produktů. Jako příklady uvedla společnosti Bloomberg, Moody’s či S&P Global, které významnou část příjmů generují právě z datových a informačních služeb. Zmínila, že podobným směrem se vydávají i některá tradiční média, která zhodnocují své archivy, vytvářejí nové produkty z redakčních dat nebo nabízejí specializované informace institucionálním zákazníkům.

Druhou oblastí je prodej redakční expertizy. Média by neměla pouze publikovat obsah, ale nabízet také své know-how prostřednictvím odborných briefingů, konferencí, vzdělávacích programů, konzultačních služeb nebo specializovaných komunit. Jako příklady zmínila vydavatele Tortoise Media nebo investigativní platformu Bellingcat, které vedle obsahu monetizují také své znalosti, metodiky a přístup k expertům. Budoucnost médií tak podle ní nebude stát na objemu běžného zpravodajství, ale na schopnosti proměnit vlastní informace, data a redakční zkušenosti v produkty s vyšší přidanou hodnotou.