Odchod Vondráčka přispěl ke vzniku odborů v Burdě

Hlavním důvodem vzniku odborů je naše dlouhodobá nespokojenost s vnitřním stavem našeho vydavatelství. Bezprostředním impulzem pak bylo nevybíravé odstranění Pavla Vondráčka z postu šéfredaktora Maxima a jeho nahrazení Janem Štěpánkem. O Vondráčkově nestandardní osobnosti si jistě můžete myslet co chcete a i řada z nás s ním v minulosti měla nejrůznější hádky a konflikty. Jenže právě Vondráčkova jistá mimoběžnost byla klíčovým důvodem vysokých prodejů Maxima, které zásadně předstihovaly konkurenci.

Vondráček je zkušený profesionál s velkým citem pro volbu témat a také způsobu jejich zpracování. S vysokým nasazením (osobní kontakty a jednání s inzerenty, vymýšlení speciálních projektů…) se výrazně podílel nejen na obsahu, ale i na inzertních ziscích Maxima. Jeho nepochopitelný vyhazov se proto dá přirovnat k podříznutí slepice, která firmě snášela zlatá vejce – a to přesto, že ta slepice často hlasitě kdákala, odmítala spořádaně zobat z ruky, divoce kolem sebe klovala a kálela na schody. Copak si vedení firmy neuvědomuje, že kreativní lidé se už z principu nevejdou do škatulek? I za Martina Shenara a Bronislava Kvasničky docházelo ve firmě občas ke střetům s vedením. Týkaly se ale pracovních věcí společného zájmu, kterými byla kvalita našich časopisů – nepromítaly se do nich tedy osobní animozity. A především se tyto spory vždy řešily přísně věcně a konstruktivně, nikoli vyhazovem. V případě Maxima jsme teď svědky přímého ohrožení ekonomických zájmů německého majitele vydavatelství, a tím pádem i ohrožení našich pracovních míst.

Ale pozor – odbory v žádném případě nevznikají účelově kvůli Vondráčkovi ani do nich Vondráček nijak nezasahuje a neřídí je. Jeho vyhazov byl až poslední kapkou, symptomem nemoci, který nám jasně odhalil aktuální neutěšené poměry ve vydavatelství. Vondráček je precedens, protože pokud vedení firmy upřímného kritika poměrů vyhodilo jednou, bude to bez skrupulí kdykoli opakovat. Stejně teď může postupovat proti libovolné jiné redakci, která nebude "držet hubu a krok". Nejsme tu tedy od toho, abychom prosazovali Vondráčkův návrat, ani nejde o žádné vyřizování osobních sporů či účtů z minulosti. Smyslem odborů je jen a pouze obrana oprávněných zájmů zaměstnanců do budoucnosti. Už se nesmí opakovat, aby netvůrčí lidé vyhazovali ty tvůrčí a jen tak jim to prošlo.

Ohrožení našich zájmů ale vidíme i v nově dosazeném šéfredaktorovi Maxima Janu Štěpánkovi. Nikdo z nás v redakci ho v oboru nezná, nikdo z nás od něj nikdy nečetl žádný vtipný a nápaditý článek. Témata, která nám zatím prezentoval, jsou převážně mimo poetiku Maxima, kterou se Štěpánek snaží pouze otrocky kopírovat, nikoli rozvíjet. Působí na nás jako vnitřně slabý a neinvenční člověk a pokud víme, v tržních médiích se nikdy nepohyboval (pracoval v časopise bezdomovců Nový prostor a ve zdarma rozdávaném deníku Metro, postaveném na přežvykování agenturního zpravodajství). Jako šéfredaktor pro nás proto Štěpánek není zárukou, že vysoká kvalita obsahu Maxima zůstane zachována a že se časopisu bude prodejně a inzertně dařit.

Jak jistě víte, český mediální trh klesá a jako první jsou na ráně právě drahé lifestylové časopisy. Prodejní a inzertní propad Maxima oproti konkurenčním titulům Vondráček zdatně přibržďoval originalitou obsahu. Štěpánek ale nepředvedl nic, co by naznačovalo, že má podobné schopnosti. Hrozí tedy, že standardní a zaměnitelný člověk přetvoří Maxim ve standardní a zaměnitelný časopis, který svým obsahem nebude nikoho zvedat ze židle a popouzet, a který se proto ani nebude prodávat.

A konečně je třeba zmínit, že nové vedení firmy nás už od svého nástupu před dvěma lety o ničem neinformuje a o ničem s námi nejedná. Ti z vás, kdo jste ve firmě déle, si jistě pamatujete, že Shenar i Kvasnička bývali v redakcích častým hostem a běžně se s námi bavili, a to i neformálně. Kvasnička navíc zaměstnancům posílal pravidelné e–mailové občasníky, ve kterých nás seznamoval se vším podstatným o chodu firmy, o situaci na trhu a o dalších věcech, týkajících se naší práce. Informoval a vysvětloval, takže odbory za něj nebyly potřeba.

Petra Fundová ale redakci Maxima navštívila za dva roky snad jednou nebo dvakrát. Někteří z nás si proto dlouho mysleli, že je to neexistující virtuální bytost, sídlící kdesi daleko v Kafkově Zámku. O zásadních krocích, jako jsou třeba nákupy nových časopisů, se dozvídáme jen zprostředkovaně. Máme proto pocit, že jsme už jen anonymní a přehlížená kolečka ve stroji.

Odbory zaměstnancům obecně slouží především k ochraně jejich práv, ke kolektivnímu vyjednávání se zaměstnavatelem a k případnému "nátlaku" v rámci zákonných norem, pokud se to ukáže jako nezbytné. Za činnost v odborech, za sympatizování s nimi ani za účast na odborových akcích (včetně například stávky) nemůže být žádný zaměstnanec postižen. Odbory se vás mohou zastat třeba v případě pracovně-právních sporů se zaměstnavatelem. Pokud dostanete výpověď a vedení firmy ji předem neprojedná s odborovou organizací (nebo ji v závislosti na důvodu výpovědi odborům aspoň neoznámí), výrazně to zvyšuje vaši šanci uspět u soudu se žalobou na neplatnost, a tím dosáhnout finančního odškodnění.

Zaměstnavatel je také povinen informovat odbory o ekonomických výsledcích a o všech zásadních krocích ve firmě a uzavřít s nimi kolektivní smlouvu o pracovních a platových podmínkách. V tomto směru teď budeme kolektivně vystupovat. A zdůrazňujeme, že nám zdaleka nejde jen o redaktory Maxima ani o redaktory obecně. Budeme důsledně bránit i práva pracovníků DTP, prodejců inzerce, supportních oddělení atd.