Přehled: Jak se platí za média veřejné služby v evropských zemích

Přehled financování veřejnoprávních a podobných médií v zemích Evropské unie.

Země, kde se platí poplatky za veřejnoprávní média (10)

• Česká republika - platí se za televizi (150 korun, v přepočtu zhruba šest eur) a za rozhlas (55 korun, 2,2 eura), celkem tedy 205 korun (8,2 eura) měsíčně.
• Chorvatsko - platí se dohromady za televizi a rozhlas, 10,6 eura (257 korun) měsíčně.
• Irsko - platí se dohromady za televizi a rozhlas, 13,3 eura (324 korun) měsíčně.
• Itálie - platí se dohromady za televizi a rozhlas, 7,5 eura (182 korun) měsíčně.
• Německo - platí se dohromady za televizi a rozhlas, 18,4 eura (448 korun) měsíčně.
• Polsko - platí se buď za televizi a rozhlas dohromady 30,5 zlotého (7,2 eura, 175 korun) nebo jen za rozhlas 9,5 zlotého (2,2 eura, 55 korun) měsíčně.
• Portugalsko - platí se dohromady za televizi a rozhlas, tři eura (73 korun) měsíčně.
• Rakousko - platí se dohromady za televizi a rozhlas, poplatky se liší v jednotlivých spolkových zemích, každá si může určit příplatek k základní sazbě 15,3 eura (372 korun) měsíčně, činí tak čtyři z devíti regionů, nejvyšší měsíční poplatek činí 20 eur (487 korun).
• Řecko - platí se dohromady za televizi a rozhlas, tři eura (73 korun) měsíčně.
• Slovinsko - platí se dohromady za televizi a rozhlas, 14 eur (340 korun) měsíčně; v letošním říjnovém referendu voliči těsnou většinou odmítli zrušení veřejnoprávních poplatků.

Země, které placení poplatků za veřejnoprávní média v minulosti zrušily (11)

• Belgie - v minulosti se poplatky platily, zvlášť ve vlámské a zvlášť ve valonské částí země; první z nich přešla na financování prostřednictvím vládního grantu od roku 2001, druhá pak od ledna 2018 (tehdy byl poplatek 8,3 eura, tedy asi 200 korun měsíčně).
• Dánsko - do roku 2018 se platil poplatek, ve výši zhruba 180 dánských korun (590 korun) měsíčně, poté přišlo čtyřleté přechodné období a od ledna 2022 jsou veřejnoprávní média financována ze státního rozpočtu; kvůli získání zdrojů pro veřejnoprávní média byl upraven daňový systém, mimo jiné se snížila sleva na dani z příjmu fyzických osob. V roce 2018 hospodařila dánská mediální organizace DR s příjmy 4,4 miliardy dánských korun (DKK; přes 15 miliard korun) a výdaji 3,8 miliardy DKK (13 miliard korun). V roce 2022 se příjmy snížily a činily necelé čtyři miliardy a výdaje 3,8 miliardy DKK, předloňská výroční zpráva pak uvádí příjmy 4,3 miliardy a výdaje 4,5 miliardy DKK. V Dánsku také parlament schvaluje na čtyři roky dopředu částku, kterou budou mít veřejnoprávní média k dispozici, a financování je spojeno s konkrétními veřejnoprávními úkoly a kontrolovatelnými závazky.
• Finsko - do roku 2012 se platily poplatky ve výši 21 eur (511 korun) měsíčně, od ledna 2013 se vybírá zvláštní daň z příjmu ve výši 0,68 procenta, kterou platí lidé vydělávající v přepočtu nad 31.000 korun měsíčně; strop daně je 160 eur (3890 korun) ročně, tedy 13,3 eura (326 korun) měsíčně. Veřejnoprávní mediální organizace Yle loni hospodařila s příjmy 548,2 milionu eur a výdaji 528,9 milionu eur (tedy 13,3, respektive 12,8 miliardy korun); 98,4 procenta příjmů činil výnos takzvané Yle daně. Vybrané peníze pro Yle se převádějí prostřednictvím Státního televizního a rozhlasového fondu a o výši rozpočtové částky rozhoduje parlament. Kontrolu veřejnoprávních médií zajišťuje správní rada volená parlamentem. V letošním roce by měly příjmy Yle činit přes 593 milionů eur.
• Francie - poplatky za veřejnoprávní média se vybíraly do roku 2022, kdy činily 11,5 eura (280 korun) měsíčně, od roku 2023 financuje rozhlas i televizi stát na základě smluv, které média uzavírají s ministerstvem kultury.
• Kypr - do roku 2000 se za veřejnoprávní rozhlas a televizi platilo prostřednictvím účtu za elektřinu, ke konci necelých sedm kyperských liber (280 korun) měsíčně; od července 2000 jsou média financována ze státního rozpočtu.
• Maďarsko - koncesionářské poplatky se platily do června 2002, ke konci ve výši 736 forintů (tehdy necelých 90 korun) měsíčně; od té doby převzal financování stát, na čemž se nic nezměnilo ani poté, co byly v roce 2010 sloučeny televize, rozhlas a tisková agentura MTI do nové organizace MTVA.
• Malta - do roku 2012 se platily poplatky necelá tři eura (70 korun) měsíčně, poté převzal financování veřejnoprávní televize a rozhlasu státní rozpočet.
• Nizozemsko - do roku 1999 se platily poplatky ve výši zhruba 16 guldenů (tehdy 270 korun) měsíčně; nyní jsou veřejnoprávní média financována ze státního rozpočtu prostřednictvím zastřešující organizace NPO.
• Norsko (není členem EU) - od roku 2020 Norsko zrušilo za veřejnoprávní rozhlas a televizi poplatky a jejich financování bylo převedeno pod státní rozpočet; hlavním veřejnoprávním médiem je rozhlasová a televizní společnost NRK, která dostává prostředky přímo ze státního rozpočtu. O přidělování finančních prostředků rozhodují vláda a parlament. Finanční rámec schvaluje parlament a je čtyřletý a v jeho mezích se následně stanovují roční příspěvky. Pro období let 2023 až 2026 bylo rozhodnuto o jejich každoroční úpravě podle růstu cen a mezd.
• Rumunsko - do roku 2016 se platily za veřejnoprávní rozhlas i televizi poplatky, ovšem velmi nízké: za rozhlas 2,5 lei (tehdy 15 korun) a za televizi čtyři lei (24 korun) měsíčně; nyní jsou obě média financována ze státního rozpočtu.
• Slovensko - do června 2023 se platil za televizi a rozhlas poplatek ve výši 4,64 eura (113 korun) měsíčně; nyní získává organizace STVR prostředky ze státního rozpočtu, má nárok na 0,12 procenta HDP za předminulý rok (původní zákon hovořil o 0,17 procenta, v roce 2024 novela nárok snížila).
• Švédsko - do roku 2018 se za rozhlas a televizi platilo 200 švédských korun (SEK; 500 korun) měsíčně, od roku 2019 byla zavedena zvláštní daň; lidé vydělávající nad 118.427 SEK (267.000 korun) ročně platí 1184 SEK (2670 korun) ročně, tedy 99 švédských korun (225 korun) měsíčně; lidé s nižšími příjmy odvádějí jedno procento zdanitelných příjmů (kdo nemá zdanitelné příjmy, za média neplatí). V roce 2018 televize SVT vykázala příjmy 4,84 miliardy SKK (10,71 miliardy korun), o rok později to bylo 4,94 miliardy švédských korun (10,9 miliardy korun). Výroční zpráva za loňský rok pak uvádí u švédské veřejnoprávní televize příjmy 5,56 miliardy SKK (12,3 miliardy korun). Veřejnoprávní média v zemi mají osmiletý rámec financování, který schvaluje parlament. 
• Více o tom, jak fungují modely ve skandinávských zemích, můžete číst zde.

Země, kde se poplatky za veřejnoprávní média ani v minulosti neplatily (6)

• Bulharsko - zdejší veřejnoprávní rozhlas i televize jsou tradičně financovány ze státního rozpočtu.
• Estonsko - od vyhlášení nezávislosti v roce 1991 jsou veřejnoprávní televize i rozhlas financované ze státního rozpočtu, což se nezměnilo ani po jejich sloučení pod hlavičkou organizace ERR v roce 2007.
• Litva - zákon z roku 1996 počítal se zavedením koncesionářských poplatků, ty se ale nikdy platit nezačaly, naopak v roce 2005 parlament tuto možnost zrušil; od roku 2015 dostává organizace LRT jedno procento vybrané daně z příjmů a 1,3 procento spotřební daně (nyní se ale jedná o snížení na 0,75, respektive 0,8 procenta).
• Lotyšsko - od vyhlášení nezávislosti v roce 1991 jsou veřejnoprávní televize i rozhlas financované ze státního rozpočtu (dříve i z reklamy), což se nezměnilo ani po jejich sloučení pod hlavičkou organizace LSM v roce 2025.
• Lucembursko - poplatky za veřejnoprávní média v zemi neznají, státní rozpočet financuje jen jednu rozhlasovou stanici, od roku 1993 vysílající radio 100,7; prostředky od státu dostávají i další tištěná i elektronická média plnící veřejnou službu.
• Španělsko - poplatky za rozhlas a televizi se v zemi nikdy neplatily, jistou výjimku představuje daň z luxusu pro majitele televizorů, zrušená v roce 1965; veřejnoprávní stanice jsou financovány ze státního a regionálních rozpočtů a také z daně odváděné provozovateli komerčních televizí.