Šídlo: Na Watergate by dnes nikdo dělat nemohl

Šéfreportér zpravodajství Seznamu Jindřich Šídlo pracuje v oboru od raných devadesátých let, nedávné i současné změny, kterými mediální trh prochází, ale považuje v dlouhodobém kontextu za zcela zásadní. „Zatímco mezi lety 1999 až 2008 se v mediálním světě skoro nic nezměnilo, v následujících devíti letech prošla česká žurnalistika šokující proměnou,“ řekl Šídlo v rámci sobotní konference New Media Inspiration 2017 na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Upozornil, že roku 2008 se sešly dva trendy – rozšiřování Facebooku mezi českými uživateli a dopady finanční krize. „Tehdy se v Česku denně prodalo přes 1,5 milionu výtisků novin a na Facebooku bylo 150 tisíc občanů. Situace dnes? 750 tisíc prodaných výtisků a přes 4,5 milionů Čechů na Facebooku,“ dodal Šídlo s tím, že posuny obou čísel spolu souvisejí. Navíc jej umocnila ekonomická krize.

„Tehdy si zejména pracovníci pražských redakcí zřejmě poprvé uvědomili, že se tady některým lidem nežije dobře. Sami novináři se totiž potýkali s hrozbou ztráty zaměstnání,“ vysvětlil Šídlo. Pro mnohé čtenáře tak placené zpravodajství představovalo zbytečný luxus, naučili se jej konzumovat právě na Facebooku a podle Šídla získali de facto pocit, že na informace zdarma mají nárok. „Vše vystihuje častý facebookový komentář ve stylu Link, please?“ řekl Šídlo. Snížení počtu mediálních pracovníků a přesun pozornosti čtenářů na zprávy, které jim nabízí newsfeed, pak má podle Šídla i ten důsledek, že na důsledné rozkrytí zásadních kauz dnes nemají redakce kapacitu. „Ujišťuju vás, že dneska by aféra Watergate nevznikla. Média by nevyčlenila dva reportéry, aby se rok a půl věnovali jedné věci, to by dneska prostě nikdo dělat nemohl,“ řekl novinář s tím, že s rozmachem sdílení pochybných a zavádějících článků z tzv. alternativních médií navíc tradiční vydavatelské domy ztratily schopnost efektivního gatekeepingu.

V této souvislosti se navíc ve veřejné debatě vyskytují pojmy jako postpravda či falešné zprávy. Před jejich případným spojování s konkrétní technologickou novinkou či politickou agendou ale v rámci konferenci varoval František Koukolík z Oddělení patologie a molekulární medicíny Thomayerovy nemocnice. Připomněl například prokazatelné lži, kterými Spojené státy obhajovaly své invaze do Iráku ještě před rozmachem Facebooku. Kritizoval také vyhroceně negativní postoj amerických médií vůči prezidentu Donaldu Trumpovi a podle jeho názoru zavádějící a nemístné analyzování toho, že v porovnání s předchozími prezidenty Trump vypouští výrazně vyšší procento lživých výroků. „Přijít s něčím takovým po měsíci politika ve funkci je ovšem neméně lživé. Vypovídající srovnání bude možné až na konci jeho působení v úřadu,“ uvedl Koukolík. K pojmu „postpravda“ se ostatně jen řečnicky otázal „A co je to ta předpravda?“

Ještě jiný pohled na fungování médií v internetové éře však nabídl Janek Rubeš ze Stream.cz. Ten na svou reportážní sérii o nepoctivých podnikatelích a taxikářích Praha vs. prachy potřebný čas dostal, dokonce dva roky. V současnosti natáčí anglickojazyčný cyklus Honest Prague Guide, který slouží jako tipy turistům, jakým místům a službám se v českém hlavním městě vyhnout, a jaké zase naopak využít. Jeho sledovanost je v porovnání s předchozím projektem nižší, přesto díky internetu a sociálním sítím dobře poslouží těm, komu je určen – tedy zahraničním turistům. Názvy videí totiž obsahují pro internetová vyhledávání vhodná klíčová slova typu „Nejhorší turistická past v Praze,“ čili se k potřebným informacím turisté plánující svou cestu poměrně snadno dostanou. Rubeš připomněl, že jeho práce může přinést i další hmatatelné výsledky, než „jen“ spokojenost turistů z jím doporučovaných restaurací. Například směnárně na Staroměstském náměstí, která za jedno euro nabízela 15 korun, majitel nemovitosti v létě neprodlouží nájemní smlouvu, dodal Rubeš. Jeho příspěvek ostatně nesl příhodný název Lajkem svět nezměníš (ale bez něj taky ne).

-jav-