Autor textu MediaGuru
O dopadu nové autorskoprávní směrnice týkající se médií a novinových
článků na Česko píše Petra Dolejšová z advokátní kanceláře eLegal.
Evropa má za sebou hlasování o předpisu, který měl ambice sjednotit evropské autorské právo tak, aby všichni tvůrci i uživatelé obsahu v Evropě měli jasno v tom, jak v době rozvoje digitálu pracovat s autorskými díly.
V České republice (a předpokládáme, že i v ostatních státech EU) je pojem „autorské dílo“ pojmem pro většinu lidí neuchopitelným – co všechno se pod tím skrývá? A jak se k případným dílům chovat? Stačí mi souhlas dílo použít? Musím mít licenci? Můžu si fotky stáhnout z Google obrázků? Kolik mi za použití mého videa musí ostatní zaplatit? Mohu na sociálních sítích sdílet cizí práce? Co hyperlinky, jak s nimi pracovat? Kdo je to OSA a proč se platí jí i Intergramu?
Těch otázek je celá řada, a nepřidává tomu ani fakt, že máme v Česku autorská práva upravena opravdu komplikovaně. A zvlášť v době digitálu, se kterým zákoníky během svého vzniku až tak nepočítaly.
Snaha EU o sjednocení autorského práva i s ohledem na rozvoj ,digidoby' je tedy snahou vítanou a potřebnou.
Snaha EU o sjednocení autorského práva i s ohledem na rozvoj „digidoby“ je tedy snahou vítanou a potřebnou. Pokud se ale podíváme na (dramaticky projednávané) torzo směrnice, které bylo předmětem březnového hlasování, nezbývá než si povzdechnout a zeptat se slovy klasika: „A komu tím prospěješ, co?“
Z původního záměru dát autorským právům napříč státy EU hlavu a patu zbylo po několikaletých dohadech jen pár klíčových bodů, harmonizace se ale nekoná. Spousta bodů se smetla bez dalšího ze stolu a debata se tak hlavně posledních pár měsíců stáčela kolem několikrát skloňovaného článku 15 a 17 (dříve jako články 11 a 13).
Ve zkratce: článek 15 má přinést určitou finanční spravedlnost mezi novinová vydavatelství a vyhledavače jako Seznam či Google, od článku 17 se slibuje zamezení nahrávání „cinknutých“ filmů či písní na cloudová uložiště a jiné platformy. Úmysl je ze strany Evropy zřejmý, provedení však podle mnoha odborných názorů spíše krátkozraké.
Článek 15 v úpravě, která má jít ke schválení, zavádí pro „poskytovatele služeb informační společnosti“ povinnost zajistit si licenci nebo jiné oprávnění pro sdílení novinových článků. Tato povinnost se netýká hyperlinků a „velmi krátkých extraktů textu“, také se netýká soukromého a nekomerčního užití.
Text směrnice je psána obecně, a tak už nyní dává jednotlivým státům velký prostor pro odlišné zákonné provedení.
Text směrnice je psán obecně, a tak už nyní dává jednotlivým státům velký prostor pro odlišné zákonné provedení. A velký prostor dává pole působnosti nejen zákonodárcům, ale také soudcům. Tak například: kdo je „poskytovatel služeb informační povinnosti“, vykládal v uplynulých letech každý stát jinak přísně. Byly extrémy říkající, že se za ně mohou považovat i živnostníci, kteří v obchodě umožňují přístup k wi-fi; poskytovatelé hostingových služeb; poskytovatel internetového připojení – jako třeba UPC. Takto to Evropa asi nemyslela, ale v tom případě by bylo skvělé napsat to i do textu předpisu, aby se volné pole národní tvořivosti opravdu nekonalo.
A co jsou to „velmi krátké extrakty textu“? Nadpis? Nadpis a perex? Kdo to určí?
Další nejasnosti se pojí k „osobnímu a nekomerčnímu užití článku“ – co si v době, kdy máme značnou část webových stránek napojenou na online reklamu, představit pod nekomerčním užitím? Odpověď je nasnadě: to nám řeknou až soudy. Za pěkných pár let. A do té doby se můžeme spoléhat na „možná“, „asi“ a „pravděpodobně“ z úst právníků.
Je potřeba myslet na to, že dopad regulace zdaleka nezasahuje jen velikány trhu, ale také menší hráče.
Je pochopitelné, že vybalancování práv na straně vydavatelů i gigantů typu Google je potřeba. Otázkou zůstává, zda se vydáváme správným směrem a situace nedopadne jako ve Španělsku či Německu. Místní úprava totiž zavedla obdobné právní nastavení – povinnost Googlu zajistit si od vydavatelství licence. V případě Španělska Google odmítl za články platit, a dotovat tak svou službu Google News, která sama o sobě pro něj nebyla výdělečná. Vydavatelé tak svého nedosáhli a návštěvnost jejich webů klesla údajně až o 15 %. V Německu obdobný problém vedl k tomu, že vydavatelé dali společnosti Google licence zdarma. K faktickému finančnímu vyrovnání tak regulace nepřispěla, jen administrativně zatížila všechny zúčastněné strany.
A v tento okamžik je potřeba myslet na to, že dopad regulace zdaleka nezasahuje jen velikány trhu, ale také menší hráče, zejména na straně vydavatelství a online marketing všech podnikatelů na trhu. Články totiž na regulovaných platformách ve velkém používáme jako sdílený obsah našich firemních, například facebookových stránek. Je otázkou, jestli nám s ohledem na článek 15 bude tato praktika i nadále umožněna.
Autor textu: Petra Dolejšová, právnička advokátní kanceláře eLegal, kde se specializuje na právo v marketingu, GDPR a ochranu osobních údajů, autorské a mediální právo
Autor textu MediaGuru
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) povolil společnosti Tymeprax Pavla Tykače odkup poloviny mediální skupiny Mafra. Zbylou polovinu si ponechá dosavadní vlastník, skupina Kaprain podnikatele Karla Pražáka. Úřad o tom informoval v tiskové zprávě. Skupina Mafra vydává mimo jiné deník Mladá fronta Dnes nebo web iDnes.cz. O transakci mediální skupina informovala loni v listopadu na svém webu, její hodnotu neuvedla. „Úřad ve správním řízení dospěl k závěru, že spojení nebude mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, a proto transakci povolil. Rozhodnutí je pravomocné," uvedl ÚOHS. Mafru skupina Kaprain koupila v roce 2023 od premiéra Andreje Babiše (ANO) společně s firmou Londa a chemickými závody Synthesia. Hodnota transakce tehdy dosahovala podle neoficiálních zpráv kolem deseti miliard korun. Společnost Mafra je vydavatelem deníků MF Dnes a Metro a řady časopisů jako Cosmopolitan, Harper’s Bazaar, Chvilka pro tebe, Pestrý svět, Rytmus života, Tina, Týdeník televize nebo Žena a život. Provozuje také zpravodajské servery iDNES.cz a Lidovky.cz. Pod Mafru dále patří například skupina hudebních televizních stanic Óčko či Rádio Impuls. Ke konci srpna 2024 skupina přestala vydávat tištěné Lidové noviny. Tituly Mafry pravidelně osloví téměř 2,5 milionu čtenářů tisku a měsíčně sedm milionů návštěvníků internetu. Finančník Pavel Tykač, který patří k nejbohatším Čechům, podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, je majitelem energetické skupiny Sev.en. Od konce roku 2023 vlastní fotbalový klub Slavia Praha. Tymeprax je nově založená firma, jejímž účelem je právě odkup části skupiny Mafra. Pražákova investiční skupina Kaprain zaměstnává téměř 6000 lidí, hodnota jejích aktiv přesahuje 50 miliard korun. Vlastní průmyslové firmy, nemovitosti i sportovní kluby, například hokejový klub Sparta Praha či fotbalové Pardubice.
Peníze zůstávají ve firmě na investice, majitel Seznamu uvádí, že mu
vyplaceny nebyly a oponuje tak premiérovi Babišovi.
VLM od dubna navyšuje tištěný náklad titulu Deník Extra v Praze
z 80 tisíc na 250 tisíc výtisků. Cílem je posílit v hlavním městě
zásah značky Deník v offline prostředí.