Extra Publishing rozšířilo 100+1, zamířilo i do knih

V roce 2006 vzniklo v Brně vydavatelství Extra Publishing, které tehdy stavělo na dvou časopisech: počítačovém Extra PC a na populárně-naučném měsíčníku Svět. V počátcích existence se rozvíjelo spíše v segmentu informačních a komunikačních technologií, od roku 2008 ale začaly v jeho portfoliu přibývat populárně-naučné tituly. Milníkem ve vývoji firmy byl rok 2011, kdy se vydavatelství podařilo získat značku legendárního časopisu 100+1, pod kterou posléze vznikaly i další nové tituly. Zeptali jsme se, jak dnešní plány vydavatelství vidí jeho spoluzakladatel Pavel Pospíšil.

Proč jste po deseti letech opustili obor počítačů a IT?

Loni na jaře vyšlo poslední číslo Extra PC, se kterým jsme v roce 2006 začínali. Časopis se dostal do fáze, kdy sice zůstával inzertně silný, byl redakčně a obsahově precizní, ale tím pádem i nákladný. Za rok 2015 se propadl do ztráty a šance na obrat už u něj byla mizivá. V létě jsme pak prodali server Cnews.cz. Šlo o zdařilý mediální produkt, ale přišla rozumná nabídka odkupu. Navíc pro nás uzavřením Extra PC přestala být IT branže strategická, a tím spíš jsme se od ní tematicky odstřihli. Osvobodilo nám to ruce i hlavy a mohli jsme se soustředit na nové projekty.

Dnes plně platí, že jsme vydavatelem specializovaných, populárně-naučných časopisů. Svoji produkci zastřešujeme heslem Radost z poznání a řadíme ji do tří hlavních segmentů: věda obecně, historie a militárie. Cestu od IT k populárně-naučné oblasti jsme ušli sami, podobá se však některým jiným vydavatelům na západě. Dnes popularizují vědu, ale začínali u počítačů a počítačových her. I když, pravda, na rozdíl od nás už v 80. letech.

Co se stalo s předplatiteli Extra PC?

Extra PC zažilo raketový start a už dva roky po svému vzniku mělo na 14 tisíc předplatitelů. Dosáhlo toho hlavně organickým růstem, ale také převzetím předplatitelské báze Světa počítačů, tehdy vydavatelství Axel Springer, a později i našeho vlastního časopisu PC rady. Končilo zhruba na 3 tisících předplatitelích, a protože šlo o ty nejvěrnější, pod tuto hranici už moc neubývali. Část z nich jsme předali vydavatelství Burda, a co vím, tak většinou zvolili pokračování v podobě předplatného magazínu Chip.

Zmínil jste, že Extra PC bylo i u konce inzertně silné. Podařilo se vám výpadek inzerce nahradit?

To, co nám ukončením Extra PC chybí, anebo chybělo, jsou přímí inzerenti. Se Stoplusjedničkou, která má sílu své značky a vysokou čtenost, boduje tým ředitelky inzerce Anny Mařákové u mediálních agentur a u velkých, národních inzerentů. Naopak výhodou jakéhokoliv specializovaného časopisu je přímý vztah s mnoha, i středními a menšími, oborovými klienty. O tuto výhodu jsme nechtěli přijít, a proto jsme jako jistý druh náhrady za Extra PC otevřeli dva nové magazíny, Přežít a 100+1 Zázraky medicíny.

Než se zeptám na novinky, jak se vám loni v inzerci nakonec zadařilo?

Když nebudu brát v potaz vliv Extra PC a Cnews.cz, tak jsme vyrostli oproti předchozímu roku a ve 100+1 zvlášť. Oživení inzertního trhu bylo patrné již od prvních měsíců loňska a vydrželo po celý rok. Celkové výnosy vydavatelství, nejen z inzerce, ale i z distribuce a předplatného, jsme několikátý rok za sebou udrželi nad 70 miliony korun. V roce 2017, díky zaběhnutí loňských novinek, plánujeme růst.

Projevily se tyto nové tituly výrazněji již ve výsledku roku 2016?

Jedna věc se povedla stoprocentně: Od prvních čísel je v obou časopisech oborová inzerce, třebaže jsme byli v branžích zbraní a střeliva, a také farmacie, úplní nováčci. Když říkám zbraní a střeliva, tak je asi nutno říct, že časopisu Přežít jsme dali anglický, avšak vševysvětlující podtitul Guns & Survival. Snažili jsme se o dnešní časopis – nejen – o zbraních, který svojí mentalitou neuvízl na přelomu tisíciletí.

V čem se tedy Přežít od dostupné nabídky liší?

Jako vydavatel široké řady vojensko-historických titulů jsme nedělali krok úplně do neznáma. Čistokrevný zbraňový titul jsme ale vnímali už přeci jen jako velké vybočení stranou. Nadšený autorský tým pod vedením šéfredaktora Viktora Grossmanna vytvořil crossover titulu o zbraních a současně o sebeobraně, fitness a outdoorových sportech. Téma Přežít je pro jeho čtenáře na pomezí hobby a nutnosti. Chtějí být připraveni k případné sebeobraně sebe, své rodiny či majetku legálně drženou zbraní, ale třeba i jen holýma rukama, anebo pasivně, třeba s pomocí elektroniky. Můžou mít střelbu jako koníček, zejména na střelnici, jiní se na získání zbrojního průkazu teprve připravují. Zajímá je pobyt a přežití v přírodě, techniky sebeobrany, outdoorové sporty nebo cvičení na udržení kondice. Mnoho z toho provozují sami aktivně.

Co si představit u druhé novinky pod „zázraky medicíny“?

V celém vydavatelském portfoliu jsme si svoje kompetence ohraničili zákazem – žádná záhadologie. Tak máme vymezen terén, kde se pohybujeme, a šetří nás to různých dilemat. Jsme zkrátka vydavatelství populárně-naučných titulů a rovnocenný důraz bych kladl na obě tato slova, jak populárně, tak naučných. My záhadologii a bulvár snad ani neumíme. Sice se vědomě připravujeme o trh v jeho nekonečné šíři a za publikum nikdy nebudeme mít celou populaci, ale zato oslovujeme kvalitní cílovou skupinu.

A proto je druhý nový titul 100+1 Zázraky medicíny vlastně odpovědí na otázku: Jak by vypadal časopis o zdraví, kdyby jej tvořila redakce populárně-naučného časopisu? Máte na trhu časopisy o zdraví, co jsou hlavně o kosmetice. Jiné o hubnutí. Další o nejrůznějších alternativách. My se na téma díváme vědecky. Naše redakční pozice je taková, že pokud vůbec napíšeme o alternativní medicíně, tak ponejvíc jako o fenoménu. Za opravdové zázraky považujeme to, co umí moderní lékařská věda. Věříme, že existuje skupina čtenářů, doposud nikým systematicky neoslovovaná, která to cítí podobně jako my.

A existuje?

Jdeme jí naproti. Doteď vycházely 100+1 Zázraky medicíny v jakémsi pilotním provozu. Ladili jsme, jak má časopis podobného typu vypadat, co se týče například rozhovorů s lékařskými kapacitami nebo kvalitou a množstvím infografik, a teprve od letošního března s ním jdeme ven naostro. Předtím jsme jej ještě posílili personálně. K šéfredaktoru Janu Halmovi přibyla kolegyně Kateřina Sedláková-Droščínová s obrovským talentem na popularizaci vědy, která u nás prošla několika redakcemi a naposled působila jako editorka Tajemství vesmíru.

Jako bychom dělali launch i relaunch současně. V pátek 24. února vychází 100+1 Zázraky medicíny číslo 3. Vydání podpoříme reklamní kampaní po celé ČR na billboardech, reklamních lavičkách sítě AD-Net, spoty na celoplošných i regionálních rádiích a sponzoringem závěrečného dílu pořadu Tajemství těla v sobotu 25. února na ČT 1.

Hodláte v rozšiřování značky 100+1 pokračovat?

Kromě 100+1 historie, na niž jsme před dvěma lety úspěšně předělali tehdy skomírající titul Otazníky historie, další 100+1 produkty nechystáme – v tuto chvíli. Nakonec i samotná Stoplusjednička, když jsme ji v roce 2011 získali, nahradila náš tehdejší časopis Svět. Tak trochu jsme nevěděli co s ním, překopali jsme jej z měsíčníku na čtrnáctideník, až se objevila tato příležitost. Vyplatilo se nám dávat věcem druhou šanci a být spíš trpěliví. Kdybychom už předtím Svět zavřeli, což by každý druhý vydavatel udělal, asi by nás ani nenapadlo zajímat se o Stoplusjedničku.

Jaké jsou další plány vydavatelství?

Chceme využít toho, co máme a stavět na tom – mediálních značek, proto 100+1 Zázraky medicíny, proto jsme od ledna 2017 přihlásili měsíčníky 100+1 historie a 100+1 Zázraky medicíny do ověřování nákladů tisku ABC ČR a do průzkumu čtenosti Mediaprojekt. Chceme využít naší redakční kompetence, proto magazín Přežít. Chceme udělat mnohem rozumnější Stoplusjedničku na internetu a sloučit pod jedinou doménu naše boční a menší projekty, čili technologicky vše zjednodušit a mít možnost nabídnout více kvalitnějšího prostoru inzerentům.

Současně chceme určitým způsobem diverzifikovat a nebýt přehnaně závislí na jedné věci. Ani na jediném titulu, tak jako to bylo v minulosti s Extra PC a několik posledních let se Stoplusjedničkou, ani na jediném okruhu inzerentů nebo distribučním kanálu. Stali jsme se na konci minulého roku jedním ze společníků distributora tisku Mediaprint & Kapa, náš podíl je necelých deset procent, a od ledna distribuujeme přes něj. Nezávislost na distribučním kanálu ale chápeme tak, že chceme oslovit nejen kupující v trafikách a v obchodních řetězcích, ale i předplatitele – a těch obsluhujeme opravdu hodně a předplatné spravujeme, inkasujeme, balíme i podáváme na poštu sami, ve vlastní režii, s vlastními zaměstnanci – a chceme získat i zbrusu nové zákazníky, čtenáře, v knihkupectvích.

Budete tedy vydávat knihy, tak jako tuto cestu nastoupili či nastupují další časopisečtí vydavatelé?

My už jsme vydali spoustu knížek. Šlo většinou o počítačové příručky a jejich primární účel byl, že posloužily jako bonus pro čtenáře nebo předplatitele, sekundárně se docela úspěšně prodávaly i přes knihkupce, ale toto je už pasé. Co je aktuální, tak na podzim nám vyšla výpravná historická publikace První republika 1918–1938 z edice magazínu Živá historie. Měsíčník Živá historie má podtitul Historický magazín s dárkem a po celých svých deset ročníků vychází s přílohou, jíž je reprint či replika nějakého historického artefaktu. Jde o významné listiny, noviny ze dnů přelomových událostí nebo třeba dobové hrací karty.

Stejný koncept má i kniha o první republice, ovšem s tím, že těch artefaktů dala editorka knihy Andrea Poláčková dohromady 55. Většinu jsme publikovali poprvé, časopisem šel v minulosti jen zlomek z nich. Všechny části knihy jsme tiskli i vyráběli v Česku, i když byla výroba technologicky náročná a na finálním produktu se podílelo snad sedm různých dodavatelů. Kniha je v kartonovém boxu a vložené artefakty jsou většinou věrnými reprinty jedna k jedné. A tak nemohla být ani laciná, doporučená koncová cena je 1490 korun.

Právě kvůli technologické náročnosti se nám plánovaný termín vydání První republiky posunul téměř o rok. Dobře to dopadlo, kniha sklidila nadšené recenze i pochvaly čtenářů, a musím říct, že i mě osobně se moc líbí, jak dovede vtáhnout do doby před sto lety. Přibližuje dějiny, osobnosti i denní život první republiky, každým tématem čtenáře provází jiný autor z řad předních historiků, muzejních kurátorů či publicistů, přesto kniha působí jako jednolitý celek. A když berete do ruky třeba korespondenci Masaryka s Benešem, tak vás až mrazí v zádech. Na vánočním trhu se rozebral téměř celý úvodní náklad a teď chystáme dotisk. Jsme taky o něco chytřejší, získali jsme know-how, jak takto náročnou knihu vyrobit, takže ji už nebudeme vyrábět rok, ale vznikne v reálném čase.

Časopisy a knihy k sobě na zběžný pohled mají blízko. Ale čím je pro vás knižní trh tak zajímavý?

Časopisecký trh se výrazně koncentruje, ale knižní trh, i přes započatou konsolidaci, je stále přístupný desítkám různých vydavatelů. Celý obrat českého knižního trhu v cenách pro čtenáře může být zhruba dvojnásobný, než je velikost čtenářského trhu časopisů. Na druhou stranu, od solitérního titulu k opravdovému knižnímu vydavatelství je dlouhá cesta. Letos plánujeme vydat tak do deseti knížek. Tematicky asi neodbočíme od toho, co děláme. Z části to bude založené na obsahu z časopisů. Tady vidíme možnosti třeba u dětského magazínu o historii Časostroj. Ale také bychom rádi využili spíše autorského zázemí, než jen hotového obsahu, a přišli s původními knižními tituly.

Jaká je vaše role v Extra Publishing? Nechystáte prodej firmy, nebo naopak její posílení akvizicemi?

Jsem jednatel vydavatelství Extra Publishing a jeho spoluvlastník. Na prodej nejsme a nic takového ani nechystáme. Drobné příležitosti na nákup či prodej jednoho či dvou titulů se ale mohou objevit a každou takovou možnost jednotlivě zvážíme – tak jako doposud.