Bar and Books: Influenceři ani sociální sítě nám nepomáhají

Raju Mirchandani s Martinou Peštovou, kteří spolu vlastní bary Bar and Books v Praze, foto: Jiří Šlemar

V posledních několika letech může Martina Peštová, spolumajitelka dvou barů Bar and Books v Praze, na marketing zapomenout. Respektive na takový, který je v dnešní době pro podnikání její velikosti jeden z nejčastějších, a to reklama online, na sociálních sítích, spolupráce s influencery apod. Bar v Týnské provozuje patnáct let a v ulici Mánesova deset let. Zpočátku reklamu potřebovali, ale doba se změnila a aktuálně se spoléhají především na tradici a kvalitu služby.

Na sociálních sítích nemůžete mít reklamu kvůli tomu, že prodáváte alkohol a doutníky?

Je to tak, se sociálními sítěmi vůbec nemůžeme počítat, protože nás blokují, a to z důvodu, že prodáváme doutníky a tabákové výrobky. Na Google jsme uvedeni jako doutníkový bar a tím pádem mě sociální média blokují. Nemůžeme proto dávat žádné placené reklamy, jen příspěvky. Asi je to tím, že jsme několikrát dali na internet krabičku doutníků vlastní značky, kterou chceme logicky propagovat. A problém je samozřejmě i s alkoholem. Nesmíte použít slovo bar, koktejl.

Jak to tedy děláte, abyste mohli alespoň něco uveřejnit?

Onehdy jsem se naštvala a udělali jsme kompletně novou stránku „Events at Bar and Books“, kam dáváme akce, a to se nám podařilo dávat placeně, jinak ostatní příspěvky mají tak maximálně 3 % dosahu. Přemýšlím proto o tom, že to celé utnu, protože čekat, jestli vám reklamu schválí či ne, mě už po pravdě nebaví.

Tím pádem nevyužíváte ani influencery?

Influencery vůbec nepoužíváme, asi je to tím, že já jsem z generace, která to ještě nebere jako samozřejmost. I když je pravda, že když k nám jednou přišel Leoš Mareš na burlesku, tak o tom dal vědět na Instagram a rázem se lístky prodávaly mnohem rychleji.

Bar v Týnské ulici v centru Prahy funguje pod Bar and Books už 15 let a stále má stejný interiér, foto: Jiří Šlemar

Lístky na Burlesku, která se konala v baru v Mánesově, jste ale museli nějak propagovat…

Burlesku děláme osm let, ale pomalu ji upozaďujeme, protože se tady na Vinohradské ulici otevřelo velké divadlo, kde ji hrají a my už jim nejsme schopni konkurovat. Pokud se ale konala burleska, tak servírky měly za úkol zjišťovat, odkud mají lidé koupené lístky. V průměru jen cca sedm bylo přes Facebook a ostatních zhruba 40 bylo přes doporučení od známého. Náš bar funguje tímto stylem, je to také tím, že už jsme na trhu 15 let. Celkově se ale domnívám, že FB a sociální sítě nám hosty nepřivedou, většinou přicházejí na doporučení kamarádů a známých.

Platíte si tedy alespoň reklamu v tiskovinách v hotelích apod.

To jsme dělali dřív, ale za to se platí velké peníze, aby host dostal výtisk až na postel, stálo nás to zhruba 40 tisíc korun na tři měsíce, což jsme zjistili, se nám nevyplatí. Momentálně už nikde nejsme, ani v mapách. Tím vším jsem si prošla, dříve jsme dávali i reklamy do materiálů v letadlech na přímé lince New York – Praha. Tehdy měli malou brožurku, kam jsme dávali reklamu s upozorněním na propojení, že jsme jak v New Yorku, tak i v Praze. A potom ještě v nějakých časopisech, ale v mapkách ne.

Využíváte nějak boom Airbnb, přece jen vaše bary jsou v turisticky zajímavých lokalitách?

Aktuálně jsem nás zahrnula „Airbnb Expiriences“, udělala jsem proto akci whisky a jazz, ochutnávka spojená s hudbou a už se to postupně naplňuje. Výhoda je, že nás Airbnb pak postuje dál. Zahraniční turisté se čím dál častěji kromě centra Prahy orientují právě na Vinohrady, kde se ubytovávají a chodí do restaurací a barů.

Personál má za úkol se každého zákazníka zeptat, jak se na nás dostal. Každý den mi pak ze všech tří provozoven Mánesova, Týnská i z Polska posílají reporty, kde jsou kromě jiného uvedené i tyto informace.

Martina Peštová, spolumajitelka Bar and Books

Personál vám tedy pravidelně hlásí, odkud k vám hosté přicházejí?

Ano, stále to zjišťujeme, personál má za úkol se každého zákazníka zeptat, jak se na nás dostal. Každý den mi pak ze všech tří provozoven Mánesova, Týnská i z Polska posílají reporty, kde jsou kromě jiného uvedené i tyto informace. Domnívám se, že je to hodně důležité vědět. Na základě tohoto našeho interního průzkumu vím, že se k nám lidé dostanou přes Google, TripAdvisor a Airbnb, nikdo není z Facebooku nebo Instagramu, a proto se tomu už nijak moc nevěnujeme.

S Burleskou končíte, ale naopak pořádáte večery s párováním alkoholu, nabízíte i nějaké jiné zážitky?

Dříve jsme pořádali hodně ochutnávky whisky, třeba před 12 lety, než to začali dělat všichni, takže teď to už zhruba pět let neděláme. Párovali jsme whisky s doutníky, vše bylo v angličtině, takže spíše pro expaty, ale po roce 2002 přišla krize a většina jich odjela. Momentálně organizujeme párování jen na žádost a nijak aktivně to nenabízíme. Před třemi lety jsme začali s „How to make“, což je míchání koktejlů. Máme to vždy jednou za měsíc a následujeme sezónní trendy, takže v létě učíme míchat daiquiri, margarity, na podzim old fashion, halloweenské koktejly, na Vánoce vaječný koňak. To se docela chytlo, i když to trvalo dlouho, ale nyní je to hodně populární jako teambuilding pro firmy. Například Česká spořitelna mi to letos vykoupila celé. Máme daný počet 12 lidí, kteří sedí na baru. Organizovali jste také třeba „How to smoke“ pro ministry obrany Visegrádské čtyřky, jen pro ně čtyři.

Kolik procent z obratu tvoří prodej doutníků? A klesl vám obrat se zákazem kouření?

Dříve prodeje doutníků tvořily i 20 % z obratu, teď je to 5 %. V baru v Týnské, kde se smí kouřit, jen ve speciální místnosti vzadu, tam vyděláme téměř stejně jako v klasickém baru, protože lidé si ke kvalitnímu doutníku objednávají i dražší pití. V Mánesově je to jinak, tady tržby naopak klesly. Sem chodí jednak mladší lidé, a protože jim nedovoluji brát sklenice ven, tak chodí ven kouřit a za tu dobu by vypili jeden drink, takže se to logicky musí na tržbách projevit. Přicházíte skoro o hodinu jejich času, kdy by mohli konzumovat drinky, ale oni stojí venku a kouří.d

Bar v Mánesově ulici v Praze funguje deset let a po zákazu kouření zde tržby klesly, foto: Jiří Šlemar

Měnili jste za těch patnáct let nějak výrazně nabídku?

Jen lehce, rozšiřujeme nabídku whisky, nemáme třeba dvacetileté nebo třicetileté whisky, protože jsou vyprodané. Čínský trh všechno skoupil, jak na investice, tak na pití. Palírny proto v současnosti dělají limitované edice a nikoli osmnáctiletou whisky. Tento trh se hodně obměnil. Aktuálně se prodávají třeba i tchajwanské nebo japonské whisky. Sice nejsou už starší ročníky, ale zase je to zajímavější. Nicméně ti, kteří whisky rozumí, s tím spokojeni nejsou, ale bohužel na trhu je ta situace aktuálně taková.

Mění se i koktejly? Vyžadují zákazníci díky trendu zdraví i zde nějaké zdravější alternativy?

Nově dáváme ke koktejlu Manhatann sušené maso, které si připravujeme sami. Je to novinka od letošního podzimu. Každý barman si ho nakládá sám 15,5 hodiny. Chceme lidem nabídnout něco navíc, kromě toho dáváme marinované olivy a oříšky. Koktejly se různě obměňují, ale řekla bych, že se to spíše vrací a přichází do módy to, co bylo populární před patnácti lety. Náš bar ale není módní, naši barmani mají své signature koktejly, ale jinak nabízíme klasiku.

Byli jste za těch patnáct let nuceni měnit design a proč tu vlastně máte knihy, které nikdo nečte?

Před osmi lety jsme měnili v Mánesově, stěny na červenou, když byla populární, ale potom zase zpátky. V Týnské naopak zůstává design stále stejný, až na nějaké maličkosti. Knihy a kožené sedačky mají navodit atmosféru domova, že jste doma v obývacím pokoji. Původně to vzniklo, když zakladatel barů Raju Mirchandani odešel od Rockefellerů, kde pracoval jako manažer v jejich pětihvězdičkovém hotelu, a tam mají krásně a draze vybavené hotelové bary, kam ale nikdo nechodí. Jeho nápad byl, dát hotelový bar do ulice lidem, proto naše bary vypadají, jak vypadají.

Nabízíte doutníky vlastní značky, máte i alkohol?

Alkohol vlastní značky jsem nikdy neměla, ale přemýšlím o tom, že to udělám. Třeba doutníky máme vlastní značky, pravé kubánské, balí nám je pro všechny naše bary v USA, ČR i Polsko jeden soukromník v New Yorku, který do dělá od roku 1903. Prodáváme i jiné doutníky, ale samozřejmě preferujeme ty naše.