Česká žurnalistika trpí ztrátou kvality
Přední čeští novináři diskutovali o podobě současné české žurnalistiky.
Ekonomická krize v roce 2008 a majetkové změny symbolizované vstupem Andreje Babiše do médií v roce 2013 ovlivnily tvář současných českých médií, zaznělo na středeční večerní diskusi pořádané na půdě CEVRO institutu. Diskuse se zúčastnili šéfredaktor Echo24.cz Dalibor Balšínek, programový ředitel České televize Milan Fridrich, komentátor Lidových novin Jan Macháček, komentátor Reflexu Bohumil Pečinka a komentátor Seznam Zprávy Jindřich Šídlo. Debatu moderoval Jan Pokorný z Českého rozhlasu.
Rozdílný názor zastávali diskutující v tom, zda česká média ztratila po roce 2013 vliv v české společnosti. Bohumil Pečinka se domnívá, že česká média zažívají z pohledu vlivu na politiku úpadek, což má být způsobeno ztrátou důvěryhodnosti médií po roce 2013 nebo zveličováním politických hrozeb. Jako příklad uvedl referování o Jiřím Paroubkovi, což jak kriticky poznamenal, se týkalo i týdeníku Reflex. „Když pak přišel skutečný vlk, část veřejnosti to nebrala vážně,“ popsal. K nižšímu vlivu má podle Pečinky přispívat i „alibistický formát debat v České televizi“.
Jan Macháček si ale nemyslí, že by například vliv velkých televizí klesal. Spíš uvažuje o generačních rozdílech. Za podstatnější považuje zhoršující se ekonomickou situaci médií, danou nástupem internetu a globálních online hráčů, které stahují reklamní investice, a také nižší kvalitu lidí, kteří do novinářské profese vstupují. „Tištěná média a mediální domy jsou ve strukturální krizi, média jsou horší. Elitnější lidi nesměřují k médiím, ale hledají jinou práci, nejtalentovanější lidé do profese nemíří,“ popsal.
Dalibor Balšínek, Milan Fridrich, Jan Macháček, Bohumil Pečinka a Jindřich Šídlo, foto MediaGuru.cz
Podle Milana Fridricha se zájem o příjem televizního zpravodajství nesnižuje. „Médium nemůžeme vnímat jako centrum moci, médium centrum moci nebylo. Agendu stanovují politici, nevzniká sama o sobě. Společenská atmosféra je klíčem k tomu, proč média nejsou tak hlasitá,“ říká.
O tom, že média ztratila svůj vliv, pochybuje Jindřich Šídlo. Nemyslí si totiž, že by česká média velký vliv na rozhodování voličů měla. „Kdyby média tak velký vliv měla, tak by Jiří Paroubek v roce 2006 nezískal 32 %, přestože proti němu stála všechna média. Vliv byl omezený,“ přiblížil. Vztah médií a politiky se podle jeho názoru změnil po roce 2008, kdy se začala projevovat ekonomická krize a určitá nespokojenost po dvacetiletém vývoji. Začala se také rozvíjet sociální média a s tím i nové zdroje zpráv. „Ztrátu vlivu nepociťuji. Přišli jsme o méně, než jsme si mysleli, protože jsme neměli to, co jsme si mysleli, že máme,“ glosoval.
Ekonomický vývoj médií zmínil i Dalibor Balšínek. Situaci na českém trhu přitom nepovažuje za odlišnou od zahraniční. Kvůli vysoké fragmentaci trhu nejsou média schopna nastolovat agendu. „Lidé konzumují více informací, je více zdrojů, jsme v období revoluční změny,“ říká. Podle jeho názoru ale na českém trhu roste síla nezávislých médií. „Klesají prodeje novin na stánku a prodeje časopisů. Oligarchizovaná média výrazně ztrácejí, oligarchizace už mě tolik neznervózňuje. Vidím, že klesá zájem čtenářů o klasická média a rostou média nezávislá,“ myslí si.
Vývoj po roce 2013, který je spjat s proměnou vlastnictví českých deníků a s příchodem česko-slovenských podnikatelských skupin, se podle některých diskutujících projevil i tím, že česká žurnalistika ztratila referenční rámec v podobě agendy, kterou nastoloval deník MF Dnes. „V letech 1990-2013 představovala nastolování agendy Mladá fronta Dnes a její stránky 1-3. To v roce 2013 skončilo. Ztráta referenčního rámce je velmi významná, projevuje se úpadek vlivu na politiku a na celý veřejný život,“ myslí si Bohumil Pečinka.
„MF Dnes stanovovala agendu dlouhé roky, televize to nemohla ignorovat. Souhlasím s myšlenkou důležitosti veřejné služby pro demokracii, ale veřejnoprávní média budou čelit čím dál většímu tlaku na definici své existence. Svět ve veřejnoprávních médiích není idylkou absolutní nezávislosti,“ poukázal Jindřich Šídlo na své zkušenosti z působení v České televizi v roce 2010. Jak uvedl, tak přímý nátlak na obsah jako v té době nezažil.
Na kvalitu žurnalistiky má vliv i rozmach internetových médií a tlak na množství obsahu, který musí novináři vytvářet. Podle Dalibora Balšínka je negativním faktem to, že na internetu absentuje hierarchizace informací, jde tak spíš o proud zpráv. „Čtenář nezná kontext a význam textu, nepřečte si ho na hlavní stránce, ale dostane se mu otevřený článek. Řada serverů umísťuje informace podle výkonu, to ukazuje zásadní změnu v médiích,“ popsal. Také Balšínek si přitom všímá skutečnosti, že zájem o práci v médiích klesá a platy stagnují. „Projevuje se to v nekvalitě informací a v tlaku na to informace co nejrychleji publikovat,“ dokládá.
Současné období je také označováno jako doba post-faktická, připomněl Milan Fridrich. „Na fakta se nehledí, vytvářejí se falešné, manipulativní informace,“ uvedl.
Bohumil Pečinka je ale přesvědčen, že nakonec dojde k znedůvěryhodnění digitálních médií. „Nevyužívají klasické novinářské postupy. Dřív nebo později vznikne poptávka po relevantních informacích,“ odhaduje. Takové informace totiž znamenají peníze, vliv a moc, a proto se Pečinka domnívá, že lidé za ně začnou platit. „Věřím, že principy klasické žurnalistiky se vrátí, bude poptávka po něčem, co je ověřené a kde je určitá garance,“ nastínil.
-mav-
