Československá reklama v 70.letech: skoro zlatý věk
Sedmdesátá léta přinášejí v československé reklamě vznik dalších podniků zaměřených na propagaci. Je to také doba, ve které se objevuje oblíbená postavička "Pana Vajíčka".
Reklamní obor u nás vstoupil do sedmé dekády 20. století plný optimismu a znovu nabyté síly. Měl za sebou hned několik povedených akcí a další byly na obzoru, navíc došlo i k uvolnění reklamního trhu a ke slovu se stále více dostávala odborná veřejnost prostřednictvím nových titulů i moderních přístupů.
Celkovou tvář československé propagace od roku 1954 určoval tzv. Reklamní podnik, který se však vlivem několika reorganizací nakonec proměnil právě na počátku 70. let na podnik Merkur. Merkur zastřešoval de facto veškerou reklamní produkci na území Československa, avšak ještě na konci tohoto desetiletí došlo k vytvoření samostatné správní jednotky mající na starost Slovenskou část státu pod názvem ERPO. Merkur a ERPO, jakkoli se jim ne neoprávněně vyčítá monopolní postavení na československém trhu, nejsou nakonec jediné organizace. Nově vznikají např. Optima - družstevní podnik pro propagaci, či Aranžérský klub vzniklý při Brněnských veletrzích a výstavách. Ke slovu se dostává opět Rapid, reklamní agentura navazující na svoji tradici z 50. let má na starosti propagaci našich výrobků v zahraničí. Její "sesterskou" organizací propagující naopak zahraniční výrobky u nás je Made in publicity, jež je agenturou Československé tiskové kanceláře.
Tyto především organizační změny se projevují v praxi například ve zvýšené míře pořádání konferencí, výstav. Rozvoj zaznamenaly i jednotlivé typy mediální komunikace, na vzestupu je rozhlasová a především televizní reklama. Od roku 1966 pracují v jednotlivých televizních studiích samostatná oddělení zaměřená na výrobu reklamních relací. Televize se pomalu stává médiem číslo jedna, i když není zdaleka ještě v každé domácnosti, svou komplexní schopností připoutat divákovu pozornost se z pochopitelných důvodů stále častěji ocitá v hledáčku reklamních "stratégů".
Koncem 70. let se reklama více přiklání k západní komerční reklamě, je to důsledek obrodného procesu v sociální, ekonomické i politické sféře. Otevřenost novým podnětům, názorům i schopnost a ochota naučit se něco nového stojí i za zvýšenou produkcí odborných materiálů v propagaci - jmenujme alespoň časopis Propagace či Novosti reklamy.
Závěrem věnujme svou pozornost fenoménu, který se stal synonymem československé reklamy až do roku 1989. V roce 1967 se poprvé na obrazovkách objevila jednoduchá animace figurky vejčitého tvaru oznamující TV tipy - reklamní blok čs. televize. Vzbudila zasloužený ohlas a dokonale tak splnila svůj úkol. Vznikla z pera talentovaného animátora Eduarda Hoffmana a za jejím vznikem nestálo nic jiného než objednávka na výrazný a pozornost poutající předěl mezi vysíláním a reklamním blokem. "Pan Vajíčko" - jak se záhy začalo této animaci říkat, dokázal nejen splnit své základní poslání, ale také celospolečensky pozdvihnout důležitost reklamy. Jeho jednoduché kreace diváky bavily a dokázaly v nich vzbudit zájem o obor, jenž přes veškeré změny k lepšímu zůstával mimo centrum pozornosti široké veřejnosti. Byla to právě ona, která postavičce vdechla život – dala jí jméno, své sympatie a díky nim se také "Pan Vajíčko" začal objevovat ve stále nových situacích, reagujících na aktuální dění. Nebudeme proto příliš přehánět, nazveme-li tento počin "reklamou na reklamu".
Pan Vajíčko
Paní Vajíčková
Autorka textu: Kateřina Hlouchová
Další texty o vývoji reklamy čtěte ve speciálu Vývoj reklamy zde.
