Sociální média jako nezbytný nástroj novináře

Minulý týden v pondělí byly napadeny české zpravodajské servery. Možnost informovat přes Twitter či Facebook tak ukázala, jak jsou sociální média pro novinářskou práci důležitá, a to nejen ve funkci náhradního komunikačního kanálu.

Jejich význam odráží, možná pro někoho extrémní, názor zahraniční zpravodajka BBC Lyse Doucetová: „Není pochyb, že když nejste na Facebooku nebo na Twitteru, nepodaří se vám získat kompletní story.“ Roli Twitteru, Facebooku a YouTube dokládají například takové události, jako je arabské jaro v roce 2010, londýnské nepokoje v roce 2011 či loňský hurikán Sandy, při kterých „obyčejní“ uživatelé přispěli do zpravodajství výraznou měrou.

Jak navíc ukazuje britský výzkum Reuters Institutu, jeden z pěti Britů se k nejnovějším zprávám dostane prostřednictvím sociálních sítí, jako je Facebook nebo Twitter. Navíc 43 % respondentů ve věku 16 až 24 let si zprávy hledá spíše na sociálních sítích než pomocí vyhledávačů. Téměř 60 % respondentů uvedlo, že raději klikne na odkaz sdílený někým známým.

Rakouská zpravodajka veřejnoprávního rozhlasové stanice ORF Nadja Hahnová přibližuje ve své studii význam sociálních médií pro zpravodajství  na příkladu britské televize BBC, které se v letech 2010 až 2012 zvýšil počet článků sdílených na sociálních sítích o 500 %. „Lidé tráví na Facebooku třikrát až čtyřikrát víc času než na našich webových stránkách. Přes Facebook pak přicházejí na náš web, kde najdou více informací. Na sociálních sítích prostě musíme být už jen proto, abychom dokázali přivést lidi k našemu obsahu. Musíte rybařit tam, kde jsou ryby,“ popisuje Matthew Eltringham, který má v BBC na starosti školení nových médií.

Kromě informování čtenářů však sociální média mohou sloužit i jako dobrý informační zdroj pro novináře. Editorka BBC Radio 4 Joanna Carrová jim přikládá ve své práci takovou důležitost, že by člověka, který nepoužívá Twitter, ani nepřijala.

Stuart Hughes, producent zahraničního zpravodajství BBC, používá Twitter každý den. Vzhledem k tomu, že sleduje tisíce lidí, používá webovou aplikaci Hootsuite.com, která mu umožňuje sledovat tweety úhledně rozdělené do záložek a sloupců a monitorovat klíčová slova a hashtagy v reálném světě. Dále se mu osvědčil Twitterfall.com, kterým dokáže sledovat tweety o daném tématu v určité lokalitě, což se hodí v případě monitorování přírodní katastrofy nebo občanských nepokojů. „Sociální média mi umožňují dostat se k příběhu blíž, v terénu je totiž mnoho novinářů a lidí, kteří podávají zprávy v reálném čase,“ dodává Stuart Hughes.

Jeden z nejznámějších tweetů, který se zapsal do historie novodobého zpravodajství, je ten od Sohaiba Athara, který nevědomky zprostředkoval přímý přenos ze zabití Usámy bin Ládina. Na Twitteru pod přezdívkou ReallyVitual si postěžoval na čtyři helikoptéry kroužící nad jeho městem Abbottábád, kde se tenkrát přestřelka odehrála.

Z Twitteru rovněž přišla informace potvrzující zabití Usámy bin Ládina, kdy si ještě před oficiálním projevem prezidenta na svém účtu ulevil Keith Urbahn, exporadce bývalého ministra obrany Donalda Rumsfelda: „Tak mi bylo řečeno důvěryhodným člověkem, že zabili Usámu bin Ládina. Zatraceně skvělý.“

Twitter však také skýtá možnosti v nacházení svědků přímo z terénu. Například newyorské rádio WNYC tak oslovilo ženu tweetující o prožité hrůze během hurikánu Sandy, kdy zůstala se svým dítětem v nemocnici.

Facebook se na rozdíl od Twitteru hodí spíše k diskusi s publikem. Například televizní stanice Channel 4 News prostřednictvím Facebooku hledala teenagery, kteří rádi hrají videohru Habbo Hotel, již využívali pedofilové k navázání kontaktu s dětmi. Channel 4 News o celé aféře informoval a pozval teenagery i do debaty s odborníky. Přidanou hodnotou bylo nejen zapojení těch, kterých se nebezpečí přímo týkalo, ale i velmi cílená osvěta.

Sociální média tedy umí zapojit publikum, jak to ukazuje například pořad České televize Hyde Park. Dává mu možnost ptát se na to, co ho zajímá, vyjádřit svůj názor či dát médiím zpětnou vazbu.

Nicméně i k sociálním médiím jako informačnímu zdroji je potřeba přistupovat obezřetně. „Nikdy nezveřejním zprávu jen na základě toho, co vidím na Twitteru, vždy je nutné ověřit si identitu tweetujícího,“ upozorňuje Stuart Hughes.

Za názorný příklad, jak je ošidné důvěřovat slepě Twitteru, může sloužit loňský seskok Felixe Baumgartnera. V době seskoku se vyrojilo několik falešných profilů, které tweetovaly rovnou z vesmíru. Profil Felixe Baumgartna, který ve svém popisku dokonce otevřeně přiznal, že se jedná o parodii, sesbíral během 15 minut 20 tisíc nových followerů, celkově dosáhl úctyhodného čísla přes 146 tisíc. Felix Baumgartn však nebyl jediný, objevily se další profily jako BaumgartneFelix, Felix______, PelixPosts aj.

Zdroj: Prezentace Sue Llewellyn - Faking Felix: A Twitter Lesson

„Sociální média jsou pouze výchozí bod. Následně však pokračujete se staromódním způsobem. Zatelefonujete lidem, abyste si ověřili jméno a místo, zeptali, kde vzali danou fotografii a kdo vlastní copyright,“ říká reportérka BBC Dhruti Shahová.

V závěru své případové studie Nadja Hahnová shrnuje roli sociálních médií v žurnalistice. Neznamenají revoluci, ale evoluci. Ovládání sociálních médií je podle ní dovednost stejně jako umění vést rozhovor. I když nové technologie mění podobu současné novinářské práce, přece jen je nutné souběžně stále ctít tradiční hodnoty, jako je ověřování faktů, přesnost, objektivita a relevantnost.

-kch-