Plakáty karlovarského festivalu v čase

Letos slaví Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj padesátý ročník. Každý rok přitom přichází festival s jinými tématy, hosty, znělkou i vizuální identitou. Autorem plakátu k prvním ročníku v roce 1946 byl František Přikryl (na úvodní fotografii), pod podobou toho nejnovějšího je podepsáno studio Najbrt, které první plakát pro karlovarský festival vytvořil před dvaceti lety. Přinášíme pohled, jak se měnily plakáty filmových Varů od roku 1995.

Identita letošního jubilejního ročníku se nese ve znamení typografické vzpomínky na imaginární staré časy a lidí, kteří festival navštěvují v současnosti. Autorsky je pod ní podepsán Marek Pistora, Aleš Najbrt a fotograf Václav Jirásek, který festivalové návštěvníky fotil po čtyři roky ve svém mobilním studiu. Na jednom z vizuálu se tak objeví až 431 portrétů.

Předchozí tři roky se festivalová identita nesla ve znamení minimalismu. Loňský 49. ročník si pohrál s motivem prasátka, 48. ročník zdůraznil osmičku, která se rázem stala filmovým pásmem, nekonečnem, kuželkou či přesýpacími hodinami, a 47. ročník stavěl na jednoduchých číselných údajích – číslo ročníku či data konání festivalu.

V letech 2009 až 2011 jsou plakáty autorským dílem Zuzany Lednické. 46. ročník byl ve znamení filmových sekvencí a fotografií, tvořících typografickou projekci na tvář a tělo. 45. Ročník si pohrál s perspexovým kvádrem s textem vyřezaným laserem. 44. ročník vytvářel filmovou iluzi za použití fotografie a ruční deformace filmových pásů.

Leitmotivem 43. ročníku se stala klíčová slova Film, Festival a Vary na pozadí příběhů Křišťálového glóbu. Ikonou 42. se stala filmová hvězda plná emocí a stylizace, naplněná očekáváním a úspěchem. Identita 41. ročníku se odvíjel od znělky výtvarníka Františka Skály, jež si pohrála s rekvizitami z plyše, chemlonů, molitanů, kůže či provazů. Fotografie pro všechny tři ročníky vytvořil Václav Jirásek. 

Jubilejní 40. ročník byl ve znamení radostné férie. K identitě 39. ročníku bylo využito prostředí hotelu Thermal, připomínající 70. léta. Ta byla zpřítomněna i speciálním písmem Mikuláše Macháčka. Plakát 38. ročníku odkazoval ke znělce Petra Zelenky, jejímž námětem se stala skutečná historka producenta Kopeckého z karlovarského divadla. Proto je hlavním motivem nahý muž užívající si v osamění pár okamžiků slávy na divadelních prknech.

Tvářemi plakátu 37. ročníku se stali tři protagonisté skupiny Tros Sketos s varietním stylem, hrdinou 36. ročníku se stal promítač Eddie.

Plakáty 30. až 35. ročníku se nesly v duchu estetického stylu. Ten dominoval 35. ročníku s oživlou festivalovou soškou ze znělky Michala Cabana, 34. ročníku milovníkem Oldřichem Novým, který toho roku slavil 100. výročí narození, 33. ročníku s motivem očí, 32. ročníku se zkresleným „boďákem“ a siluetou sedící kočky, 31. ročníku, jenž odkazoval na znělku Saši Gedeona, i 30. ročníku, který v retro stylu připomínal film Extase Gustava Machatého.

Přehled festivalových znělek od roku 1994 naleznete zde.

-stk-